To, co například v arabských zemích absolvují muži pravidelně, čemu přikládají velký význam a o co skutečně stojí, se v našich končinách často i v dnešní době vnímá jako „nadstandard“ a exotický výstřelek. S postupným rozšířením barbershopů ale péče o zevnějšek – jakožto nejen sestřih, ale i oholení a další úkony – začíná nabírat na popularitě.
Už před několika tisíciletími se grooming pokládal za nezbytný pro lidské přežití. Historicky byl hlavně prostředkem osobní hygieny: sloužil ke zbavování se parazitů, a tudíž se používal jako prevence nemocí. Tolik k evolucionistickému pohledu na věc. Ještě něco málo encyklopedických dat: před 8000 lety egyptská elita, bez ohledu na pohlaví, používala nabroušené kameny a mušle, aby se zbavovala ochlupení na celém těle – tělesný porost totiž dříve symbolizoval příslušnost k nižším sociálním vrstvám. Zároveň byla péče o zevnějšek v mnoha zemích Orientu vnímána jako rituál očištění. Například horké lázni, nebo hamamu, se přikládal rituální význam. Chodilo se tam před návštěvou bohoslužby pro očištění nejen těla, ale i ducha, i proto kopule hamamu byla obvykle přistavěna k mešitě.
Když se dívám na moderní Egypt, neubráním se pocitu, že tento národ dokázal zachovat a předat svoje tajemství z faraonských dob až současným generacím. „Doteď si vzpomínám na ošetření v Hurghadě jako na to nejlepší ve svém životě,“ přitaká Alex. „Zahrnovalo střih, úpravu vousů, obličejový peeling a úpravu obočí.“ Alex se přiznává, že grooming v běžném životě nevyhledává a zřídkakdy si zajde do barbershopu. „Pro mě je to vyloženě dovolenková záležitost: když jsem v Turecku, Egyptě nebo Tunisku, tak si toto rozmazlování nenechávám ujít. Patří to k jejich kultuře, a navíc mě to finančně nezruinuje, i kdybych to absolvoval každý den. Nikdy jsem za jedno sezení nedal víc než 250 korun.“ Například ošetření obočí je v Egyptě v rámci groomingu nezbytností. Používá se bavlněná nit, kterou je obočí upraveno do požadovaného tvaru. Chloupky jsou uchopeny překříženými vlákny dvou nití a pak prudkým pohybem odstraněny. Výsledkem je čistá a přesná linie. „Musím říct, že ačkoli úpravu obočí obvykle nevyhledávám, v Egyptě se slepě svěřuji odborníkům – věřím, že vědí, co dělají. A tak jsem s výsledným efektem byl vždycky spokojen,“ dodává Alex na můj dotaz, zda o trhání obočí vůbec stojí. „V tureckém Marmarisu mi v hamamu v rámci groomingu nabídli odstranění chlupů z nosu a uší. Dělá se to ohněm. Nejdřív mě to zaskočilo, ale souhlasil jsem. Dnes už se domnívám, že to má dokonce mnohem větší smysl než trhání obočí – je důležité z hlediska nejen estetického, ale hlavně hygienického,“ pokračuje Alex.
Stačí přijet do Istanbulu a uvidíte to. Všude. Na rušných třídách. Na nádražích a v přístavech. V obchodních centrech a na tržištích. Nůžky šmikají, strojky pracují a čepele břitvy se lesknou. Doteď si vzpomínám na již neexistující stánek s pravým tureckým kebabem v horní části Václavského náměstí. „My, Turci, jsme každý tak trochu holič, máme to v krvi,“ vtipkoval tehdy majitel provozovny. „Není náhoda, že z naší země pochází i kebab, který – jak vidíte – také musím ‚střihat‘ speciálním strojkem.“ Říkal s šibalským úsměvem, že je povoláním barber neboli „kuaför“, akorát v Praze se musel vydat cestou celospolečenské poptávky, a tak raději otevřel kebabárnu. Jestli jste v Turecku a chcete povýšit grooming na plnohodnotný zážitek, spojte to s již zmiňovaným hamamem. Ne každý hamam se může pochlubit mramorovými podlahami a přepychovým interiérem, i tak si ale v něm budete připadat jako v jedné ze Šeherezádiných pohádek. Hned, co vejdete, ujme se vás ošetřovatel, který vás až do konce seance nepustí. Na začátku hodinové procedury musíte chvíli vydržet v koutě (a to doslova). „Halvet“ je teplá místnost v rohu prostoru tureckých lázní, kde posedíte zhruba 15 minut – dostatečně dlouho na to, aby se vám otevřely póry. Pak vás ošetřovatel urputně namydlí a pořádně vydrhne žínkou, takzvanou „kese“. Když si začnete připadat, že jste odhodil alespoň čtyři vrstvy nepotřebné kůže, přijde na řadu masáž se střídavým „vymačkáváním“ mýdlové pěny z plátěného pytle – asi nejpříjemnější část celé procedury. Po finálním opláchnutí už jen relaxujete a cítíte se jako znovuzrozený. Nezbytnosti v tureckém hamamu, stejně jako u každého tureckého „kuaföru“, je kolínská. Po ošetření, ať už se bavíme o lázních, nebo holení, se jí musíte povinně poprášit. V turistických hamamech vám ji přibalí i na cestu v mini velikosti.
Nejtradičnější kolínská je v Turecku citronová, takzvaná „kolonya“, pocházející ještě z dob osmanské říše. Je to dlouhodobý bestseller tureckých duty free shopů, najdete ji ale v každém supermarketu. A pokud stále nevěříte, že je péče o zevnějšek v Turecku povýšená na kult, poohlédněte se kolem sebe. Každý chlap, bez ohledu na věk a socioekonomickou příslušnost, zde bude pečlivě oholený. „Jedním z důvodů, proč v Turecku nikdy nevynechám návštěvu kuaföra, je ta svižnost a preciznost, se kterou mě oholí. Mají to v rukou! Z 50 procent je pro mě zastávka u tureckého barbera show – zatímco čekám na řadu, dívám se jako omámený,“ svěřuje se Martin. „Když jsem doma, v Praze, také chodím k tureckému barberovi. Tam už se většinou nechávám i ostříhat. Miluji masáž hlavy. Někteří holiči vlasy jen namydlí a opláchnou, zatímco Turci vám vždy pořádně rozmasírují pokožku.“
V evropských zemích s delší historií přistěhovalectví a početnějšími skupinami menšin dnes už také dostanete autentický zážitek se vším všudy. Marocký barber v Bruselu, turecký ve Frankfurtu nebo pákistánský v Londýně vám poskytnou skvělý servis, ovšem za cenu o poznání vyšší, než byste zaplatili v zemích původu těchto profíků.
