Tradiční britské značky nenajdete na billboardech. Jejich jména se ve společnosti předávají z generace na generaci. Dobrým vodítkem jsou ale tituly dvorních dodavatelů.
Svět marketingu se dělí na několik skupin. V jedné jsou ti, kteří vědí, v čem spočívá dobrá dlouhodobá strategie a ve druhé ti, kteří loví zákazníky hlava nehlava, takzvaně střelbou do davu. Mezi nejlepší taktiky po staletí patří trvale vyrábět velmi kvalitní produkt nebo poskytovat vynikající službu. Jednou z neméně zajímavých cest je obdržet na základě této kvality pozitivní reference. Zákazníci obecně velmi rádi důvěřují tomu, co doporučuje někdo jiný, než je výrobce sám. V případě, že se jedná o Někoho, tedy osobu s velkým N, je taková reference v dané době vyvážená zlatem. Ve Velké Británii jsou dlouhodobě pozitivně vnímáni členové Britského královského dvora. Tři z nich také jako součást marketingu nejen svých vlastních obchodních, dobročinných nebo jiných aktivit, ale také jako „referenční uživatelé“ dobrého jména.
Britská královská oprávnění k jmenování, tedy Royal Warrants of Appointment, v současnosti poskytuje královna Alžběta II., vévoda z Edinburghu a princ z Walesu společnostem nebo obchodníkům, kteří jim dodávají zboží a služby. Takové jmenovací oprávnění umožňuje dodavateli propagovat skutečnost, že jejími zákazníky je královská rodina. Smí tedy používat tuto referenci kdekoli. K tomu slouží jednoduchý systém tří znaků s textem. Znak jednoho, dvou nebo i všech tří jmenovaných příslušníků královského dvora si výrobce či dodavatel může umístit na výrobky, na web nebo fasádu domu. Kamkoli. Pod erbem se obvykle objevuje fráze By Appointment to…, následovaná titulem a jménem královského zákazníka a poté, někdy, jaké zboží je poskytováno. Žádné další podrobnosti o dodávaném obsahu nesmí být uvedeny.
Královská jmenovací oprávnění, granty, jsou vydávány již od 15. století. Dodavatelům i po udělení takové prestižní známky kvality jejich královští zákazníci za služby platí. Královská oprávnění se udělují pouze obchodníkům, výrobcům a poskytovatelům služeb. Jen pro upřesnění, noviny, média, agentury nebo divadla nesplňují podmínky zákona, kterým se udělování této reference řídí. Stejný zákon přísně zakazuje komukoli vydávat se za dodavatele takto privilegované osoby. Uznejte, že být dodavatelem jakéhokoli, nejen britského královského dvora, je docela hodnověrný a opravdu dlouhodobý marketing vašeho výrobku či služeb. Díky tomu se dodavatelé a jejich jména dostávají mezi top značky také mezi běžným obyvatelstvem. Ne však z pohledu nás, „neználků“ z české doliny. Většina takto oceněných, úctyhodných a vyhlášených jmen zůstává pro většinu Čechů utajena. Pokusím se to změnit a představit vám několik z nich, které byste měli znát a při vašich dalších nákupech zvážit, zda je garance královského dvora dostatečně silným argumentem.
Smythson & Co. - Nejlepší zápisníky
FRANK SMYTHSON LTD je společnost známá spíše jako Smythson z Bond Street. Pozor na výslovnost, abyste obchod vůbec našli, pokud se budete ptát na cestu. Jde o výrobce kvalitního papírenského zboží, diářů a také koženého zboží a doplňků. Zakladatel, jehož plné jméno nese kompletní název fi rmy, položil fundament tohoto obchodu v roce 1887. Na původní adrese 133, New Bond Street v Londýně byste jej hledali marně, tam se nyní prodává obuv Churchs. Bloudit ale nebudete, protože současný vlajkový obchod se je hned vedle a zabírá dvě popisná čísla této veleznámé ulice. Nebylo by o této značce zde ani slovo, kdyby mezi klienty nepatřila současná královská rodina. Pořízením některého kusu z širokého sortimentu značky si stoupnete do řady za královnu Viktorii, spousty známých i zapomenutých politiků včetně premiérů, byznysmenů, herců, zpěváků, cestovatelů a také běžných smrtelníků, kteří výrobky Smythson používají. Je zřejmé, že výběr mezi všemi těmi diáři, taškami a obaly na brýle, vizitky či klíče bude obtížný. A co teprve, až objevíte etui na psací potřeby, pera i tužky a také podložky pro psaní úhledných dopisů. To vše v krásném, čerstvém a moderním designu, který na tradici navazuje svojí kvalitou. Vizualitu výrobků však návrháři čerpají z dnešních dnů. Navštívit Smythson není problém. Vedle londýnských vlastních obchodů mají „shop in shop“ v několika, těch nejznámějších, obchodních domech. Z mého pohledu by byla hanebnost tyto produkty kupovat on-line. Neucítíte nic z toho, co byste cítit měli. Pokud vás značka oslovila a chcete si dopřát neodolatelnou vůni snoubící čerstvý papír a kůži, můžete se vydat mimo Londýn také do Paříže, přímo do Le Bon Marché. Nebo někdy v budoucnu do Spojených států do New Yorku. Světovost této fi rmy upevňuje fakt, že většina koženého zboží se nyní vyrábí v Itálii.
James Lock & Co - Kloubouky, které nosil i Churchill
KDOSI NAPSAL PRÝ na pohlednici tuto adresu: „Nejlepší kloboučnictví na světě, Londýn“ a hodil do oprýskané schránky se symbolem polnice. Pohlednice z dalekých krajů dorazila do domu č. 6 na St James’s Street. Lock & Co Hatters, někdy také James Lock and Company Limited nebo i tak, jak je psáno v záhlaví, je nejstarší obchod s klobouky na světě. Nedivme se tedy, že má více jmen. Zajímavý je také fakt, že se jedná o 34. nejstarší rodinný podnik na světě a je držitelem dvou královských jmenovacích oprávnění. Firmu v roce 1676 založil Robert Davis. Také zde máme co do činění s fi rmou, jejíž výrobky kupují zákazníci již více než 330 let. Takový výkon nesvědčí jen o výrobku a službě samotné, je také důkazem odpovědnosti majitelů vést podnik tak, aby jej mohli předávat svým potomkům. Kdo máte rodinou fi rmu, víte, o čem mluvím. Syn zakladatele Charles pokračoval v podnikání a Jamese Locka vzal do učení v polovině 18. století. Ten se dostal do rodiny Davisových v roce 1747, a to sňatkem s jediným potomkem svého zaměstnavatele, pochopitelně dcerou Marií. Firma se stala předmětem dědictví po smrti Davise a připadla do rukou prvního z rodu Locků. Rodina Lockových, Jamesových potomků, společnost vlastní a řídí dodnes. Téměř každý si, když přečte jméno Charlese Chaplina, představí tohoto mladého muže v jeho oděvu, který jej proslavil na poli grotesky. Bez buřinky snad nikdo. Firmě Lock vděčíme za to, že ji měl on a statisíce či miliony dalších. V roce 1849 požádal Edward Coke, synovec Thomase Coly, prvního hraběte z Leicesteru, o klobouk, který by vyřešil problém pokrývky hlavy myslivců. V té době tradiční cylindry byly na tuto práci příliš křehké a příliš vysoké a nepraktické pro jízdu na koni a časté podjíždění větví. Společnost pověřila řešením problému londýnské kloboučníky Williama a Thomase Bowlera. Jména těch, kteří klobouk zadali do výroby a těch, kteří jej, jako velmi odolný a téměř nezničitelný klobouk vyrobili, jsou alternativou pro jeho jméno. Klobouk, kterému dnes říkáme buřinka je v britské angličtině označován jako coke (ku:k) nebo bowler. Dnes najdete ve výrobním programu firmy Lock & Co klobouky, čepice, bekovky různých tvarů v základních nadčasových barvách. Klobouk homburg, tak typický například pro Winstona Churchilla najdete v několika provedeních. Píšu zde, jako kdybych psal k davu kloboukuchtivých čtenářů, všímáte si? A to přesto, že vím, že jen asi procento z vás klobouk nosí. Nechte se motivovat. Nemusíte nutně začínat „lockem“, byť představa, že jste jedním z hrdých nositelů této stoleté tradice, je jistě lákavá. Pro mě osobně tedy velmi. Být zařazen do stejné skupiny mužů jako je Lord Nelson, Oscar Wilde, Beau Brummell nebo mladší Pierce Brosnan, Jackie Chan, Eric Clapton, Jeremy, Gary Oldman, Laurence Olivier nebo třeba vévoda z Windsoru rozhodně není k zahození.
Více známých neznámých značek najdete v aktuálním vydání Formen.
