Když píšu tuhle, je středa 22.36 a já mám za sebou úplně šílenej tejden. To poslední, co teď chci dělat, je psaní článků nebo vysvětlování, proč říkám šílenej tejden za mnou, když je ho za mnou zatím jen půlka (spoiler alert: ano, takhle šílenej totiž zatím je).
Chci si lehnout do postele, okamžitě usnout a spát aspoň osm hodin, abych si pořádně odpočinul a byl ready na poslední dva tréninky aktuálního tříměsíčního tréninkového cyklu. Kdo trénujete v cyklech, tak moc dobře víte, jak ten poslední tejden umí bejt odpornej… Nicméně sedím za počítačem a píšu. A píšu díky jednomu prostému triku, na který jsem přišel třetího ledna 2012 kolem deváté večer. Den předtím jsem se totiž rozhodl, že zkusím na tři měsíce úplně přestat pít alkohol. A jelikož mám pozornost akvarijní rybičky, dohodl jsem si hned na druhej den hospodu. Takže jsem třetího večer seděl u stolu, hypnotizoval tři půllitry piva, srkal svoji sodovku s citronem a říkal jsem si: „Tak hele. Rozhod’ jsem se teprve včera, tak si dneska můžu v klidu dát jedno dvě piva a prostě začít od zejtřka. O nic nejde. Jsou to tři měsíce, tak se to holt o dva dny posune. Je to moje rozhodnutí a já ho můžu kdykoli změnit, každýmu je do toho prd.“
Jenže pak jsem si představil sám sebe, jak jdu z té hospody domů a mohlo to probíhat jedním ze dvou scénářů. Buďto jsem si teda to pivo (nebo sedm) mohl dát a jít domů s tím, že jsem zase jednou prohrál sám se sebou a mít z toho všeho fakt blbý pocit. A taky si uvědomit, že těch pár piv za tenhle pocit fakt nestojí. Anebo jsem naopak mohl jít domů jako vítěz a mít setsakra dobrou náladu, protože jsem dodržel svůj závazek a vyhrál nad svojí slabou vůlí. Samozřejmě se mi víc líbilo jít domů s tím dobrým pocitem, takže tenhle scénář vyhrál a mně to pak dalo šílenej vítr do plachet a takovou motivaci, že jsem nakonec alkohol nepil až do prosince. S jedenácti měsíci to bylo moje nejdelší abstinenční období v životě. A já chci stejně tak i dneska usínat s čistou hlavou a dobrým pocitem, že mi odložení článku nezkomplikuje plán na zítra a že nenaštvu šéfredaktora Michala Kučeru.
Až hodně let poté jsem se dozvěděl, že tenhle příklad, kdy jsem se rozhodl delší dobu nepít, je manifestací minimálně dvou zajímavých psychologických jevů, které, když se vám je podaří pochopit, můžete využít ve svůj prospěch. Vy víte, že tu obvykle píšu o cvičení, jídle a zdravém životním stylu, ale ty principy, o kterých chci mluvit dneska, jsou aplikovatelné prakticky na cokoli, co chcete (nebo nechcete) pravidelně dělat, ale nedaří se vám to. Ten první jev je o tom, že se daleko víc soustředíme na to, jak se cítíme tady a teď, než na to, jak se budeme cítit zítra, za týden nebo za dvacet let. Platí to obousměrně.
Dneska neděláme to, co pro nás bude prospěšné až za pár let: necvičíme, protože je to námaha a není to pohodlné, nechodíme do školy, protože to nepřináší okamžitý profit, neodkládáme a neinvestujeme peníze, protože je potřebujeme na předplatné Netflixu, a nechodíme včas spát, protože je na Instagramu ještě spousta fotek s roztomilýma koťátkama. A naopak děláme to, co nám činí krátkodobou radost, ale v dlouhodobém horizontu nám to ubližuje: pijeme alkohol, válíme se na gauči, jíme junk food, kouříme, netrávíme dost času na sluníčku a hádáme se s idiotama v komentářích na internetu. Tyhle věci poskytují rychlou dopaminovou odměnu, ale všichni samozřejmě moc dobře víme, že to jsou hřebíčky do rakve. „Tak z ní aspoň nevypadnu!“ říkával můj dobrý kamarád Honza. Jako vtip je to dobrý, tváří v tvář realitě to ale neobstojí. Když tyhle věci děláte pravidelně a příliš moc, ještě předtím, než se do té rakve vůbec dostanete, prožijete spoustu let se solidní sadou bolestí a zdravotních problémů. Na internetu se dají kdyžtak dohledat fotky, ale je to na vlastní nebezpečí…
Až příště budete hledat motivaci, proč jít cvičit, nepít alkohol, zdravě jíst, netrávit čas na sociálních sítích nebo odkládat peníze na důchod, zkuste přemýšlet v dlouhodobém horizontu. Není to hned, je potřeba tuhle schopnost trochu pěstovat. Ale mějte na paměti, že to, jak na tom budete za dvě tři dekády, je přímo ovlivněné sumou každodenních rozhodnutí, které děláte odteď (respektive od narození).
Ten druhý souvisí s něčím, čemu říkám zásobník rozhodnutí. Tak jako v bouchačce je omezený počet nábojů, máte i vy na každý den omezený počet rozhodnutí. Jakmile ho vyčerpáte, udělat jakékoli další rozhodnutí je řádově těžší. Proto je snazší měsíc nepít vůbec, než si říct, že budete chodit na pivo jen dvakrát do týdne a pokaždé si dáte jen tři. Abyste nepili měsíc, musíte se rozhodnout jen jednou.
