Léto je v plném proudu a s ním, poněkud nepřekvapivě, dorazily vysoké teploty. To se tak v létě stává, že je teplo, ale člověka to vždycky tak nějak zaskočí. Asi jako zima v zimě. Teď je sice pár chladných dní, ale nějaká vlna ještě přijít má.
Teď ale nebudeme mluvit o vysokých teplotách, ale vyloženě o vedru. Vedro má samozřejmě i nějaký učený a honosný název typu tropický den, popřípadě tropická noc, ale když je vedro, člověk nemá moc náladu nazývat to tropickým dnem, protože to je moc namáhavé a je to vlastně úplně jedno. Když se vám začne teplem roztékat plastový větrák, není čas na slovíčkaření. Ačkoli to letos ze začátku nevypadalo a meteorologové hovořili o mírném létu, první dávka veder dorazila v půlce června. Byla to taková ta klasické ultra vedra, kdy se na ulicích samovolně začínají odpařovat čivavy, popřípadě jiná nadměrně ochlupená stvoření typu Turci, a když zaváháte a necháte přes den omylem doma otevřené okno, rázem tam máte k nevydržení a je jen otázka času, než se vám tudy budou procházet velbloudi k napajedlům. Už to začíná být taková hezká tradice, kdy se se ženou každé léto dohadujeme o tom, že koupíme domů klimatizaci. Já jako správný kolenovrt navrhuju, že ji nekoupíme, kdežto propocená manželka dává protinávrh, a tedy, že ji koupíme. „Víš, kolik to stojí? To je zbytečný. Zase takový vedro tady není,“ snažím se uchránit rodinný rozpočet poměrně logickým argumentem, odlepím se z křesla, kam jsem se kvůli vedru přilepil, a odcházím nenápadně strčit nějakou část těla aspoň na chvíli do mrazáku, aby to manželka neviděla. Manželka je příliš otupělá vedrem, než aby se pokusila se mnou nesouhlasit, tak jen po mně odevzdaně cákne potem z předloktí a jde si dát ledovou sprchu. Mno, ledovou úplně ne, protože v tomhle horku ledová voda v trubkách není ledová, nýbrž mírně vlažná, ale pořád lepší, než se například polévat vařícím čajem.
Já se domnívám, že pravda je tentokrát na mé straně, protože proč kupovat klimatizaci kvůli několika tropickým dnům v roce? Neříkám, že kdyby bylo půl roku vedro k padnutí, tak by klimatizace nestála za úvahu, ale tady se jedná opravdu jen o pár dnů. To ušetřené peníze, které bych dal na klimatizaci, můžou rodině posloužit mnohem lépe. Třeba tak, že si koupím nový prut na ryby… Z toho bude těžit celá rodina. To, že jsem si letos uhájil nemít doma klimatizaci, však neznamená, že jsem z toho z obliga. Sice jsem vyhrál bitvu, ale válka bude trvat i nadále. Ještě pár vyloženě teplých dnů a na podzim bude manželka opět lobbovat za klimatizaci. Tady bych měl určitě radu podobně smýšlejícím lidem, aby diskusi o klimatizici, byť i uměle, oddalovali až na zimu. Nejlepší k diskusi ohledně klimatizace je podle mě leden. Venku bývá dost kosa a lidé tak v této atmosféře často zapomínají, jaké jim bylo v létě vedro. Lednovou diskusi ohledně nákupu klimatizace snad ani nelze prohrát. Ačkoli je nákup klimatizace každý rok na stole a já ho ze stolu pokaždé úspěšně shodil, nelze se postavit letním vedrům úplně beze zbraní. Máme doma dva větráky. Jeden do ložnice a jeden do dětského pokoje. Vzhledem k několika událostem v minulosti, souhře náhod a nedůslednému rodičovství (samozřejmě ze strany mé manželky, já jsem objektivně super rodič) spí syn se mnou v posteli v ložnici, zatímco manželka spí v dětském pokoji. V dětském pokoji na manželku může větrák foukat, jak se mu zlíbí, ale v ložnici větrák foukat nemůže, protože by prý se to nebohé děťátko mohlo chudinka nastydnout. Stejně to je podle mě jenom pomsta za to, že jsem odmítl koupit klimatizaci, takže pod záminkou toho, že by dítě mohlo z větráku nastydnout, jsem nucen v tropických vedrech dusit se ve vlastní šťávě, lepit se upocený na čelo postele a zřejmě přemýšlet o koupi klimatizace. To ale ne. Já se zlomit nenechám. Budu i nadále ležet v kaluži potu u vypnutého větráku se sladkým vědomím, že žádná klimatizace nebude.
Rozdílné názory pro koupi klimatizace však nejsou jediným jablkem sváru. Když je vám vedro a nemáte klimatizaci, býváte více podráždění než obvykle, tím pádem vás rozčílí i taková maličkost, jako třeba nevyklizená myčka na nádobí nebo nevynesené odpadky, o což jsem tě dneska už několikrát prosila, sakra, a ty se jenom válíš na gauči, zatímco já tady luxuju, peru, žehlím… No, však to znáte. Holt když je člověku příliš vedro, je prostě víc podrážděný než normálně.
V běžném panelákovém bytě není moc možností, jak se ochladit. Samozřejmě že můžete přečkat tropické dny naloženi ve studené vaně, ale to by se z vás po pár dnech stal jeden veliký varhánek, což asi není výsledek, kterému by člověk šel dobrovolně naproti. Taky se můžete pokusit předávkovat nanukama nebo zmrzlinou, ale to potom docela leze do peněz, a navíc to taky asi není úplně nejzdravější. Jediná další věc kromě větráků či klimatizace, co mi z toho vychází, je z paneláku vypadnout. Někam k vodě. To je tak geniální a neobvyklá myšlenka, že takovou myšlenku má úplně, ale úplně každý člověk. Z toho důvodu bývá u vody narváno. Ono to zní dost šíleně, že u vody bývá narváno, ale je to tak. Koupaliště jsou beznadějně přeplněná a v bazénech bývá vedle moči a davů lidí už jen stopové množství vody, takže koupaliště z nabídky škrtám. U přírodních vodních ploch to ale nebývá o nic lepší. Kdekoli, kde to jde a kde se dá koupat, někdo je. Lidé jsou až hypnoticky v teplém počasí přitahováni k vodě, takže pokud člověk zaváhá a k vodě vyrazí až třeba kolem desáté dopoledne, zbude na něho místo už tak maximálně na příjezdové cestě nebo na nudapláži, která je z nějakého důvodu plná starých a vytahaných lidí, takže tam se člověku moc nechce. Kde se koupou nahé mladé ženy? Na tuto otázku jsem nikdy nenašel odpověď a podle mojí manželky tu odpověď ani hledat nemám, jinak prý uvidím.
Jistě, jsou tu ještě méně frekventované vodní plochy typu řeky, říčky a potoky, ale tam je to takové ošemetné. Řeky bývají opravdu studené a náchylné ke znečištění v tom smyslu, že do řek se vypouštějí různé splašky a třeba i kanály, takže když se tak brodíte řekou a rozverně kolem sebe cákáte a náhle do vás vrazí tampon nebo použitý kondom, romantika z letního koupání vezme záhy za své. Nehledě na to, že když člověk vidí někde pod splavem křížek s fotkou a nápisem „utonul tak mladý“, člověku to často vezme entuziasmus z koupání. Navíc u řek nebývá většinou stánek s langošema a hranolkama, který je s letním koupáním bezpodmínečně spjatý.
Takže ani řeky z toho nevycházejí bůhvíjak dobře. Vypadá to tedy, že pokud udeří vedra, člověk se s tím musí smířit, mlčky trpět a potit se doma. Jako člen pracující střední vrstvy si tady ještě můžu zanadávat na ty zbohatlíky, kteří mají barák s bazénem, žlučovitě si jejich směrem odplivnout s konstatováním, že já bych je hnal k pásům, aby poznali hodnotu opravdové práce a jako já se v létě smažili v panelácích, popřípadě si jen zlostně zazávidět. Taky bych si mohl najít kamaráda, který má barák s bazénem a trávit léto u něho. To je taky možnost. Zkusím to příští rok, letos už na to kašlu. Povídání o letních vedrech by nebylo kompletní, kdybych nezmínil letní upocený sex. Nebývá to sice často, ale i v létě se v člověku občas probudí libido… Není nic romantičtějšího, než za suché tropické noci v kaluži potu při hlasitém vzdychání a sípání, které nesouvisí s rozkoší, nýbrž s přehřátím a náhlou srdeční arytmií, splynout s manželkou v jedno upocené svíjející se tělo, kdy jsme se po samotném aktu od sebe nemohli odlepit.
Vůbec nevím, co nás to v tom vedru napadlo a jeden by řekl, že to je ponaučení pro příště, že když je vedro, tak se nešuká, ale jak se znám, zase na to zapomenu a dopadne to stejně, ne-li hůř. A úplně nakonec jsem si dovolil jednu takovou letní klasiku, a tou jsou přehřátá auta. Pokud bych byl ten autor, který sází na nevtipný homofobní humor, napsal bych: „A víte, jaký je rozdíl mezi přehřátým a přihřátým autem? No přece jedno je růžové a to druhé je také mazda…“ nebo nevím. Na tyhle vtipy je už moc vedro. Nuže, nepovedeným vtipem uvádím poslední téma, tedy letní přehřátá auta. Tady ani není potřeba, aby byla tropická vedra. Auta se v létě přehřívají tak nějak konstantně. Stačí je nechat na sluníčku a hotovo. Já jsem lišák a dávám si auto na parkovišti pod strom, ze kterého pořád padá takový ulepený sajrajt, takže mám ulepené auto, ale zase v něm není vedro.
To je tak nějak všechno, co jsem schopen říct o přehřívajících se autech. A de facto je to i všechno, co jsem chtěl říct o vedru. Abych to celé shrnul a vypíchnul to nejdůležitější a nejvíce objevné, tak v létě bývá vedro, vedro je nepříjemné, ale dá se mírnit studenou vodou. Jo, a když necháte auto na sluníčku, tak v něm bude rovněž vedro. To je podle mě nejhorší zakončení článku v historii žurnalistiky, ale co po mně chcete? Je mi vedro. V tomhle se nedá přemýšlet ani pracovat. Kdybychom tak měli klimatizaci, jó, to by bylo. Ale to já ne. Musím si stát za svým. Musím vydržet. Však na podzim zase bude zima a bude dobře.
Tento článek byl poprvé uveřejněn v srpnovém vydání Formen.
