Deník moderního fotra: Myčky, pračky, ledničky...

Deník moderního fotra: Myčky, pračky, ledničky...

V

V běžné domácnosti je podle průzkumů devadesát osm předmětů, které můžou způsobit rozvod. Manželství (ale i partnerský vztah), ve kterém figurují osoby opačného pohlaví, je sice mnohdy postaveno na pevných základech, ale až společné bydlení a s ním související používání domácích spotřebičů prověří, nakolik je silné.

Je léty vyzkoušený fakt, že muži a ženy ve spoustě situací uvažují odlišně. I když je v současné době celospolečensky vyvíjen tlak na to, aby se rozdíly mezi muži a ženami stíraly, rozdílné uvažování obou pohlaví se doposud nepodařilo zcela vymýtit.

Z toho důvodu ve společné domácnosti mohou nastávat vyhrocené situace, za které z mých zkušeností může většinou muž. Vždycky za ně může muž. Tedy alespoň tak mi to vysvětlila má manželka. Pohybovat se ve vlastní domácnosti může být pro muže poměrně stresující, neboť nikdy neví, co udělá špatně a kdy takzvaně pochybí. Nejvíce rizikové jsou domácí spotřebiče, které bývají často roznětkou k hádce a s ní související zhoršení atmosféry domácnosti. Jedním z nejrizikovějších domácích spotřebičů, který podle dat z rozvodového úřadu České republiky, spadajícího pod „Asociaci zničených rodin“, může až za patnáct procent rozvodů, je myčka text na nádobí. Na první pohled neškodný domácí spotřebič, který nevypadá nikterak nebezpečně, je ve skutečnosti ryzí zlo vytvořené samotným Satanem za jediným účelem. Zničit vám vaše manželství.

Dirigent, kterého baví web design
Teprve třicetiletý český dirigent Jiří Rožeň v současnosti spolupracuje s předními mezinárodními orchestry. Před třemi roky podepsal smlouvu se slavnou světovou uměleckou agenturou Harrison Parrott v Londýně. Od té doby se řadí mezi uznávané dirigentské špičky v oblasti klasické hudby.

Myčka na nádobí je totiž spojená s rozdílným pochopením uspořádání nádobí uvnitř tohoto pekelného stroje, který již po pár použitích kromě umytého nádobí produkuje větu: „Zase jsi dal nádobí do myčky špatně.“ Hlavním problémem myčky na nádobí je, že nikde neexistuje žádný sjednocený návod, jak nádobí do myčky uspořádat. Z mého pohledu inteligentního sebevědomého muže, který ví, co od života chce, je úplně jedno, jak dám nádobí do myčky. Vezmu talíř a dám ho mezi ty vidlice na talíře. Vezmu hrníček a ten dám prostě a jednoduše tam, kde je místo. To samé s hrncem nebo pánví. Prostě nechci trávit život přemýšlením, kam by asi tahle sklenička měla přijít a jak nejlépe umístit misku do spodního fochu, aby se tam případně mohla vejít ještě jedna kávová lžička navíc. To je prostě něco, nad čím nehodlám přemýšlet. Moje manželka to však vidí jinak. Navzdory tomu, že neexistují žádná psaná souhrnná pravidla na vkládání nádobí do myčky, ona zjevně vymyslela nějaký systém, kterého se drží a nutí mě se ho držet rovněž. K tomu systému jsem samozřejmě neměl možnost se vyjádřit a byl jsem tak postaven před hotovou věc. Jakkoli její systém nechápu a ani ho pochopit nechci, což jsem dal již v minulosti několikrát jasně najevo, i tak mi bývá neustále manželkou vyčítáno, že mastné pánve patří nahoru a ne dolů. Já nevidím žádný důvod, proč by pánve nemohly být dole. Absolutně. Ale v rámci zachování manželství se snažím toto pravidlo dodržet, leč zase zaváhám jinde. „Hrnce patří dolů,“ vyčte mi manželka, když se zrovna opájím svým vítězstvím, protože jsem si vzpomněl a pánev dal nahoru. Skutečnost, že jsem pánev umístil zcela podle zásad jejich pravidel však naprosto zastíní špatně umístěná miska. Podobné situace, kdy žena nedokáže ocenit, když muž udělal něco dobře (dal pánev do myčky nahoru) například potleskem nebo alespoň diplomem za účast, a místo toho mu vyčiní, zcela logicky vyeskalují ke konfl iktu. Muž, který je zahnán do kouta, často naznačí, že když se jí to nelíbí, kam muž dává misky, tak si to nádobí může klidně umýt sama, pročež žena kontruje tvrzením, že ona není mužova služka a že ona pořád jenom vaří, pere, uklízí, stará se o děti, zatímco muž si válí doma šunky a dává misky do myčky na místo, kam nepatří. Tady je potom vždy už jenom krůček k domácímu násilí, drogám, prostituci, rozvodu a sčuchnout se s pochybnou partičkou a vykrádat trafiky.

Nemít doma myčku na nádobí rovněž není žádná výhra, protože potom zase hrozí hádky ohledně toho, že někdo (muž) neumyl nádobí anebo že někdo (muž) nádobí sice umyl, ale špatně. Z toho mi vyplývá, že problém možná tkví v samotném nádobí, což potvrzují i některé průzkumy, které tvrdí, že domácnosti bez nádobí jsou až o osm procent šťastnější než domácnosti s nádobím. 

Dalším z rizikových spotřebičů je lednička. Stejně jako u myčky na nádobí, tak i zde se manželé mohou potýkat s nesprávným uložením potravin. „Zelenina patří úplně dolů, kolikrát ti to budu říkat?“ může zaznít klidně i několikrát denně a přitom je v tom muž vesměs nevinně, protože on žádnou zeleninu jíst nechtěl. On chtěl klobásy a bifteky, ale manželka trvala na tom, že bude jíst zdravě, tak koupila hlávkové zelí. Nemá to chuť, není to vůbec maso, je to jídlo k ničemu, a potom, když jí člověk chce udělat radost a s notnou dávkou sebezapření si trochu toho debilního zelí nakrájí, tak potom zbytek zelí dá do ledničky špatně a je zle. Oproti myčce skýtá lednička ještě jeden potenciální problém a tím je takzvané sondování potravin. Člověk má na něco chuť, tak otevře ledničku a pozoruje v poklidu její obsah, zda nenalezne něco, co by jeho potřebu uspokojilo. Sondování potravin se samozřejmě neudělá samo a hlavně se to nedá stihnout za pár vteřin. Než oči důkladně projedou celý obsah ledničky a spárují se s chuťovými buňkami, chvíli to trvá. A přesně to může být dalším problémem. Podle všeho je totiž špatně, když jsou dveře ledničky otevřené moc dlouho. Elektřina prý není zadarmo, ač elektřinu platím já, takže jí to může být jedno, a navíc se tak prý lednička ničí a pak se musí odmrazit. To nevím, co znamená, ale je to prý špatně.

Mára Holeček o tom, proč není při lezení radno balit holky
Pořídit rozhovor s Márou Holečkem, horolezeckým esem a dvojnásobným držitelem Piolet d’Or, byl výkon podobný zlézání osmitisícovky. Celkem pochopitelně – nejlépe se cítí na svobodě, nesvázaný restrikcemi a pravidly. Možná i proto se vysmekl z lockdownové pasti dál na jih, na Sicílii. 

Aby toho nebylo málo, tak lednička poměrně často produkuje věty: „Tys zase sežral (dosaď v podstatě cokoli), já to měla na vaření. Ty taky sežereš, na co přijdeš, už toho mám dost. Chci se rozvést a nechám si dům i auto. Ty si vezmi ty svoje debilní figurky z Pána prstenů a vypadni spát třeba pod most do krabice.“ My muži totiž zcela logicky a po právu považujeme veškerý obsah ledničky k dispozici k okamžité konzumaci. To, že je něco na vaření, to je nám jedno. Má to být opatřeno cedulkou „na vaření – nežrat“. Když je to v ledničce, není to přivázané, nehýbe se to, není to opatřené cedulkou a není to růžičková kapusta nebo něco děsně zdravého a hnusného, prostě to sníme. My jsme totiž lovci. Dříve jsme lovili na stepích. Nyní lovíme v ledničkách. Je to naše přirozenost. Poměrně dost rizikový domácí spotřebič je rovněž pračka. Pračka je takový skrytý protivník fungujícího vztahu. Člověk si toho ani nemusí všimnout, protože pračka útočí ze zálohy a hlavně postupně. Většinou v prvních měsících a možná i letech si člověk ničeho nevšimne, pak ale jednoho dne zasadí pračka drtivý úder. „Já už toho mám plný zuby. Pořád jenom peru a žehlím. Taky bys mohl zvednout ten svůj línej zadek a jednou vyprat a pak vyžehlit,“ může zaznít ze strany ženy po pár letech bezproblémového soužití. To je právě ten okamžik, kdy po celou dobu pračka zasévala úlisně semínko nejistoty a zloby do mozku nebohé ženy, které jednoho dne vykvetlo do výčitek a špatných pocitů, což mělo za následek zcela neopodstatněný útok na nebohého muže, hádky a s tím už související pláč, rozvod a muž v krabici se svými figurkami Pána prstenů pod mostem.

Nejhorší na pračce je, že povětšinou nezaútočí sama, ale ve dvou. V děsivém tandemu spolu s žehličkou ničí toto pekelné duo jednu domácnost za druhou. Nejhorší je, že vesměs neexistuje žádná alternativa. Žena s valchou bude chodit ručně prát prádlo k potoku velmi krátce a situace vyeskaluje ještě dřív než v případě pračky. Bohužel, dnešní ženy moc nechtějí chodit prát prádlo k potoku. Já osobně nelpím na praní prádla a jsem toho názoru, že pokud například ponožky nejdou opřít o zeď, ještě se takzvaně „dají“, ale z nějakého důvodu moje manželka nechce, abych chodil oblékaný jako nechutný vágus, takže prádlo pere, i když ještě nejde o nic opřít. Není v mých silách obsáhnout všechny rizikové domácí spotřebiče, protože jich je požehnaně, tak jen ve zkratce závěrem ještě jeden a potom nějaké ponaučení. Rychlovarná konvice. Ano. I tento banální spotřebič může být partnerským svárem. Po použití rychlovarné konvice se prý musí veškerá nepoužitá voda z ní vylít, aby se netvořil vodní kámen. Plus jako bonus se nemá vracet zpět do té elektronické podložky napojené do sítě, protože by mohla začít hořet nebo tak něco. Já na to všechno často zapomínám, protože se převážně soustředím na to, abych do myčky na nádobí náhodou nedal pánev do dolního fochu a potom to dopadá špatně.

Jak je vidno, domácnost je plná elektronických pastí, jejichž jediným účelem je, abyste se rozvedli. Nenapadá mě žádná varianta, jak z této pasti uniknout. Spotřebiče jsou dneska nedílnou součástí každé domácnosti a my si na ně musíme zvyknout. Dříve to bylo jednodušší. Bez spotřebičů se manželstvím dařilo. Zčásti proto, že lidé umírali na mor nebo choleru ještě před tím, než se stačili ve společné domácnosti vzájemně rozhádat, ale hlavně proto, že nebyly žádné myčky ani pračky. My ale žijeme v jiné době. Na jednu stranu neumíráme moc na mor ani choleru, ale naše vztahy jsou ohrožovány spotřebiči. Je to holt něco za něco, a tak to má asi být.

Článek byl poprvé uveřejněn v červnu 2021 v tištěném Formen.

Související články