Monumentální památky i moderní města, spalující poušť i vysoké hory. A samozřejmě skvělé jídlo. To je Jordánsko. Navštívil je Ježíš Kristus, procházel jím Mojžíš s izraelským národem a hlava Jana Křtitele byla v Herodově paláci Machaerus předána mstivé Salome. Pojďme se vypravit do země, která vás bude fascinovat a budete se sem chtít opět vrátit.
Od konce roku 2010 až do současnosti ve většině arabských států probíhaly nebo probíhají protesty, nepokoje, povstání a revoluce, které jsou nazývány jako „arabské jaro“. Jordánsko je jedna z mála zemí, o které se dá říct, že dominovému efektu arabského jara odolala. Velice klidná a bezpečná země, velikostně podobná České republice, sousedící s Izraelem, Saúdskou Arábií, Sýrií a Irákem, jako kdyby zcela nezapadala do zažitého koloritu těchto zemí. Zde si koupíte pivo, které se jmenuje Petra, dáte si lahvinku světoznámé značky vína Zumot, ale i zcela bez problémů potkáte místní ženy bez nikábu či hidžábu. A pohled do jejich očí je mnohdy opravdu podmanivý, ne nadarmo je královna Ranija al-Jasín označována za jednu z nejpůvabnějších žen světa.
Vzhledem k řadě nízkorozpočtových leteckých společností je hlavní město Jordánska Ammán dobře dostupným místem i z Prahy. A co více, v akci není problém zakoupit přímé letenky za cenu do dvou tisíc korun. Sice vás čekají skoro čtyři hodiny cesty v sedačkách, ve kterých si připadáte jako sardinky a kde i za hlt vody zaplatíte nekřesťanské peníze, ale to je tím nejmenším při cestě, na jejímž konci na vás čeká poznání této nádherné země. Víza jsou pro nás povinná, ale jde vlastně jen o formalitu. Je dobré si je zakoupit předem na stránkách jordanpass.jo, kde máte možnost si zvolit různé varianty.
Vždy je v ceně minimálně jeden vstup do skalního města Petra a do desítek památek v zemi. Samostatný vstup do Petry stojí 55 dinárů a vízum 60, jde tedy o významnou úsporu. Na místě lze měnu bez problémů směnit, doporučuji dolary. Eura u obchodníků moc neuspějí. Směnárny jsou téměř na každém kroku, kurzy prakticky všude stejné (ne jako v Praze) a stačí jednoduchá poučka. Za 3 dolary dostanete 2 dináry. A někdy i nějaké drobné. Ty se jmenují piastry. Izraelský šekel je též poměrně běžným platidlem, takže pokud máte ještě nějaké z předešlých cest, klidně si je vezměte s sebou.
Poté, co máte zakoupený Jordan Pass a přistanete na letišti v Ammánu, které je velice moderní, čeká vás pasová kontrola. Okének je vždy otevřeno hodně, úředníci milí, příjemní a ochotní. Jde jen o formalitu, předáte pas, Jordan Pass (nejlépe vytištěný, pozor na přeložený papír s QR kódem), následuje občasná výzva k ověření biometriky skenem sítnice, dostáváte razítko s dopsáním data vstupu a jste v Jordánsku. Žádné obstrukce ani nepříjemné pohovory nečekejte. Jordánci vědí, že turismus je pro ně velmi důležitý. Tomu odpovídá i vstřícnost a jazyková vybavenost. Angličtina je samozřejmostí. Z letiště jezdí kyvadlová doprava, ale pokud jste alespoň ve dvou, či lépe více, je lepší si i s ohledem na cestování po zemi dopředu pronajmout automobil.
Lze i na místě, ale ceny jsou vyšší a nelze zaručit dostupnost. Pokud nechystáte zdolávání písečných dun, stačí vůz nižší třídy, který s pojistkou vyjde na týden do pěti tisíc korun. Na pumpách najdete naftu, ale ta je obvykle pro kamiony, osobáky jezdí na benzin. Devadesát oktanů stačí, litr vyjde asi na dvacku. Pětadevadesátka je zbytečný luxus, který je o polovinu dražší. Jezdí se zde jako na Blízkém východě, obezřetnosti je třeba. Radary jsou předem oznámeny cedulí, na pruhy a přednosti si nikdo moc nehraje. Klakson a dálková světla jsou pro řidiče nezbytné. Ve dne nesviťte. To dělají jen někteří turisté. Dálniční síť je hustá, bez poplatků, silnice kvalitní.
