Znáte to, lidi se neměněj. Jako třeba šéf marketingu a celoživotní nesportovec, říkejme mu Tomáš, který začal se čtyřicítkou na krku cvičit, aby šel příkladem své dvouleté dceři. Trénovat u nás začal zhruba šest let zpátky a prakticky od té doby nevynechal jediný trénink. Protože lidi se neměněj.
Stejně jako majitel social media agentury Kuba. S tím, že má párty života dost a že by se sebou měl začít něco dělat, mě oslovil na jaře 2017. Dali jsme si spolu kafe a já mu vysvětloval, jak to chodí v našem dvanáctitýdenním programu: „5x týdně cvičíš, hlídáš si jídlo, odpoledne chodíš buď na krátký sprinty do kopečku, nebo výklus, skoro nechlastáš a hodně spíš.“
„Bude léto, zahrádky… Tak já si ještě naposled pořádně užiju a ozvu se na podzim,“ přemýšlel nahlas Kuba. Počítal jsem, že už se neozve, ale ozval, Amazing 12 si u nás dal hned několikrát, ze svých původních 150 kg dost razantně zhubl, má na kontě několik půlmaratonů, najezdí tisíce kilometrů ročně na kole a prakticky nepije. Anebo třeba vy. Vsadím se, že jste úplně stejný člověk jako před deseti lety, je to tak? Váš hodnotový žebříček se utvořil někdy kolem maturitního plesu a je prakticky vytesaný do kamene, že? Vlastně tak trochu pořád věříte na Ježíška, že jo?
Je až k nevíře, jak strašně moc jsme přesvědčeni o tom, že „lidi se nemění“ a na základě toho předem skládáme zbraně v boji za tvorbu nových návyků či odstranění zlozvyků. Ten minulý odstavec je samozřejmě totální nadsázka – když se zeptáte prakticky kohokoli, jestli se za posledních deset dvacet let změnil, plácne se do čela a vychrlí na vás nekonečný seznam změn. Přesto ale z nějakého důvodu věří tomu, že tahle současná a aktuální verze jeho samého je ta konečná, finální a neměnná. Zajímalo by mě, jestli by si to ale myslel i za dalších deset let (spoiler alert: nemyslel, je to psychologicky popsaný jev).
Samozřejmě se nutně nebavím o extrémních otočkách o 180 stupňů, kdy se, já nevím, třeba z vojáka stane pacifista, protože ti, uznávám, jsou jednak vzácnější (leč nikoli neexistující), ale také zdaleka ne natolik nutní. Pravda je ale taková, že jakmile začnete měnit drobné a dílčí detaily toho, jak na denní bázi fungujete, s dostatkem času můžete dosáhnout velkých změn osobnosti a odstranit klidně i hodně hluboko zakořeněné charakterové rysy, které vám na sobě samotných vadí, nebo vám komplikují život.
Podtitul našeho programu je „12 týdnů, které mění životy“, a za ty roky jím prošly stovky lidí, kterým ten program skutečně život změnil. Ostatně, kdyby nebylo možné žádnou změnu udělat, asi bych neměl co žrát… Na ty změny se budu dívat optikou tělocvikáře, tedy změny návyků spojené s dosažením lepší kondice či postavy, optimalizací jídelníčku a podobně, stejné principy ale můžete uplatnit, když budete chtít změnit cokoli jiného: víc číst, zlepšit time management, být produktivnější, chodit dřív spát, naučit se hrát na hudební nástroj nebo třeba přestat kouřit.
První a nejdůležitější krok je úplně prostý. Jednoduše přistoupíte na fakt, že člověk se může změnit. Skutečně, jenom tahle drobná změna paradigmatu ve spoustě případů stačí. Nechci tady znít jako nějakej „věř, běž, dokážeš“ ezo klaun, ale mluvím z vlastní zkušenosti. Některé svoje neduhy jsem změnil jenom díky tomu, že jsem si uvědomil, že charakterové rysy, o kterých jsem si myslel, že „jsem prostě už holt takovej“, mám šanci změnit, a ne, přestat psát nesmyslně komplikovaný souvětí, zrovna není ten případ. To je přesně důvod, proč jsem v úvodu vyplýtval tolik inkoustu na to, abych vám ukázal, že se změnit prostě jde – a jakmile to přijmete jako fakt, konečně možná začnete cvičit, jíst zeleninu nebo chodit včas.
Je až k nevíře, že přes deset let furt dokola opakuju jednu jedinou mantru v různých obměnách a furt mi to prochází. Jenže co naplat, když je tak neskutečně trefná a funguje. Tedy, stejně jako byste k tréninkovému plánu měli přistupovat jako k výuce jazyka (připomenu: kurz adekvátní vaší úrovni, konzistentní docházka, odkrajovat lekci za lekcí a za rok jásat, že si v Lisabonu docela obstojně objednáte pivo a pastel de nata, nikoli nezbytně obojí najednou), měli byste stejné principy aplikovat i na tvorbu nových návyků. Uvědomuju si, že to téma je komplexnější než jeden článek, ale ta jednoduchost může být docela dobře ku prospěchu. Když je jich příliš, dokážou být informace toxické a v konečné fázi je to hlavně o tom, že to zkoušíte praktikovat, než že o tom furt dokola čtete. Schválně, kolik jste už přečetli knížek o zdravé výživě? Takže, jak na to?
Alfa a omega všeho, je určit výchozí stav. Když jdete na jazykový kurz a neumíte ani kváknout, jdete do toho začátečnického. Poprvé po deseti letech ve fi tku taky nezkoušíte překonat svoje starý maxima. A tohle prostě platí všude. Objektivně zhodnoťte, jak na tom jste teď, ideálně to zkuste nějak vyjádřit čísly.
