Konec investičního ráje: Evropa se probouzí do éry strategické nouze
Počínaje 80. lety se začalo v kontextu investičních strategií silně akcentovat heslo, že kapitál nezná hranic. Nebylo to rozhodně podcenění faktu, že vlastník kapitálu je vždy pán ve výsadním postavení, na rozdíl od toho, kdo svou prací tento kapitál umožňuje zhodnocovat. Ale byl to poukaz na to, že začaly být odstraňovány národní hranice, aby kapitál vůbec mohl ze země do země proudit.
To akcelerovalo v 90. letech do té míry, že se hovořilo o liberálním, deregulovaném globálním ekonomickém modelu. Podmínkou jeho existence byla minimalizace bezpečnostního rizika a eliminace válečných konfliktů. Parametr míru začal být pozvolna považován za samozřejmost, stejně jako uvolňování všech národních devizových a investičních překážek. Platilo to pro zcela elementární, ale též velmi sofistikované finanční transakce.
Toto nastavení mysli, zvláště pak pro generaci, jež započala svoji profesní dráhu v 90. letech, se stalo paradigmatem, v němž schopnější, invenčnější či efektivnější vyhrává a kdy parametr pudu sebezáchovy byl z těchto úvah zcela vytěsněn, či alespoň minimalizován.
Prvním signálem, že tento investiční ráj zde nemusí být na věky, bylo 11. září 2001, což sice Evropan prožíval značně citlivě, ale spíše jako epizodu hororového filmu než cosi, co se jej bezprostředně týká. Polovina minulé dekády s ruskou anexí Krymu či silnou migrační vlnou po Arabském jaru již představovala silnější, ale dosud ne zcela adekvátně vnímaný zvuk budíku.
Historická lekce
Velké a náhlé procitnutí znamenala následná pandemie covidu-19 a vynucená restrikce globálních toků, následovaná vypuknutím ruské invaze na Ukrajinu. Tam si Evropa již bez vytáček uvědomila, jak strategicky zranitelná a závislá na ostatních kontinentech je. Jak mnoho kapacit se z Evropy za minulé dekády realokovalo mimo kontinent či jak nezodpovědně je v ní zacházeno s nemalými akumulovanými finančními zdroji, především pak s úsporami obyvatelstva.
Tváří v tvář nově se objevivší realitě je tedy pro Evropu nutné zajistit dva důležité strategické úkoly:
- Být schopen čelit bezprostřednímu vojenskému napadení či toto napadení odvrátit (a alokovat na tento účel značný objem ekonomického výkonu).
- Získat opětovně pod kontrolu strategická odvětví, bez kterých se důstojný život ani ekonomická prosperita neobejdou.
Pohled na investice se tak zásadně mění. Již v nich nejde pouze o dosažení adekvátního výnosu v odpovídajícím časovém horizontu. Jde o vytvoření podmínek schopných čelit bezpečnostnímu riziku a nedostatku strategických komodit, aby trh a demokracie mohly i za těchto změněných okolností fungovat. Není třeba dodávat, že tyto investice do bezpečnosti a strategické odolnosti půjdou na úkor těch, které by byly jinak vynaloženy v dobách čistě mírových. Investice nice-to-have nyní vystřídaly ty s označením must-have.
