Špatné potraviny neexistují, jen je nesmíte špatně jíst

Trénink podle Radara

Trénink podle Radara Zdroj: Formen

Začneme takovou jednoduchou rozřazovačkou. Schválně, zvedněte ruce, kdo jste někdy slyšel, že jsou tuky špatné a neměly by se jíst? Oukej, super, vidím tamhle vzadu, ruce zvedají hlavně starší ročníky. Teď zvedněte ruce vy, kdo jste slyšeli, že jsou špatné sacharidy. O. k., zejména dámy v předních lavicích. A teď zvedněte ruku, kdo jste slyšeli, že špatný je cukr.

A teď vy, kdo si myslíte, že je špatné jíst po páté večer. A že je špatné jíst brambory.  A že je špatné nesnídat. A teď si představte, jak vám zpoza kulatých zrcadlovek hlubokým mentorským hlasem Morphea z Matrixu povídám: „A co kdybych vám řekl, že neexistuje nic jako špatná potravina?“

Špatná potravina (nebo její „špatné načasování“) je zejména velmi dobrý byznys. Knihy o zdravém stravování (ať už si pod tím představíte cokoli) patří mezi nejprodávanější vůbec. A taky ty nejméně čtené, ale to už je jiný příběh. Tohle je potřeba mít velmi dobře na paměti, až budete příště listovat publikací, která slibuje „tentokrát už defi nitivní, prověřený a jediný správný systém, jak byste měli jíst“. Neodpustím si malou odbočku: Taky je potřeba mít to na paměti, až budete sledovat další „dokument“ na Netflixu o skandálním odhalení, jak systematicky ničíte planetu pokaždé, když si dáte tresku.

Pokud máte dostatek času, zkuste malý experiment. Běžte do knihkupectví, kupte náhodných pět knížek o zdravém stravování (paleo, keto, půsty, low carb, vegan, středomořská dieta, nízkotučná dieta, zónová dieta, přerušované půsty, je to vlastně víceméně putna) a přečtěte si je. Zapamatujte si, co vám každá knížka přikazuje a zakazuje, jaké potraviny můžete a jaké nesmíte jíst a taky v jakém to smíte a nesmíte dělat čase. A teď si vezměte tužku a papír a napište si průsečík všech potravin a časů, kdy a co můžete jíst. Špatná zpráva: Papír je prázdný. Horší zpráva: Za měsíc umřete hlady. 

Pointou je, že každý z těch „definitivních a prověřených“ stravovacích systémů vám bude tvrdit, že jíst tohle (maso, chleba, sádlo, dopoledne) se nemá a tamto (nízkotučný jogurt, olivy, když je Merkur v konjunkci s Vodnářem) zase ano. A když těch knih přečtete dost, zjistíte, že vlastně nesmíte jíst vůbec nic, hlavně pokud jste AB negativní. Má to v zásadě dva důvody. Tím jedním je bulvár a senzace. Knížku prodáte mnohem snáz, pokud si vymyslíte něco nového. Druhý důvod trochu souvisí s tím prvním. Ten skutečný návod na to, jak byste měli jíst, je šílená nuda. A taky maličko komplikovaná nuda. Nuda, kde je hodně věcí závislých na širším kontextu a kde věci nejsou černobílé a bagatelizovatelné na úroveň „mrkev je dobrá a cukr špatný“.

Ona totiž taková mrkev vražená s rozběhem do oka vůbec dobrá není a vlastně nemusíme jít ani do takových extrémů, abychom si uvědomili, že to není v první řadě SLOŽENÍ jídelníčku, které vypovídá o jeho kvalitě, ale především MNOŽSTVÍ jednotlivých jeho komponent v závislosti na tom, jakého cíle chcete dosáhnout: hubnutí tuku, nabírání svalů, zdraví, sportovní výkon, duševní pohoda a tak dále.

Tahle Šedá a relativně komplikovaná nuda (myšleno relativně komplikovaná vůči systému „nejez nic, co obsahuje sacharidy“) není sexy, neobsahuje skandál a kvůli tomu se špatně prodává. Navíc když lidi nemají morál přečíst ani ty jednoduché návody, tak ty složitější tuplem ne. Pokusím se celé téma očistit o zbytečných kudrlinek a jít rovnou na komoru tak, abyste měli trochu víc jasno v tom, co jíst hodně, co jíst trochu a co nejíst vůbec. Dovolím si ještě dva disclaimery. První: Budu se pohybovat v hodně základní a zjednodušené rovině. Druhý: Abych si usnadnil život, budu v textu o kilokaloriích mluvit jako o kaloriích. Bude se vám to líp číst, takže je to i pro vaše dobro.

Začnu třemi úplně nejobecnějšími a nejjednoduššími pravidly a vy mi slibte jedno: Zkusíte je do příštího čísla v rámci mezí dodržovat, takže až půjdeme ve druhé půlce tohoto článku trochu víc do hloubky, už za sebou budete mít nějakou zkušenost. O. k.? Tak fajn. První pravidlo se týká složení jídelníčku. Jezte věci, které se dají utrhnout ze stromu, vyndat ze země nebo ze slepice anebo kterým se dá useknout hlava. Maso, ovoce, zelenina, ořechy, semena, vajíčka, zdravé tuky, rýže, brambory, batáty, fermentované výrobky, mléčné výrobky, vývary a tak. Když to obsahuje jednu ingredienci (ve smyslu, že jablko se prostě skládá z jablka), je to patrně vhodné ke konzumaci, a pokud to naopak má tabulku složení dlouhou, jako kdyby ji psal Dostojevskij, tak to zas tak vhodné není. Jasně, tím nechci říct, že vás občasná kvalitní uzenina hnedka zabije, ale někde začít musíme a soustředit se primárně na to, abyste jedli základní přírodní suroviny, je fakt asi ten nejjednodušší start. První pravidlo má ještě poznámku pod čarou: Snažte se o to, abyste nejedli furt to samé dokola. Střídejte zdroje, jak to jen jde. Každá potravina totiž obsahuje určité důležité složky (aminokyseliny, vitaminy, minerály, kreatin, mastné kyseliny, vlákninu a tak, nebudeme do toho teď moc šťourat), a abyste z jídla vytěžili maximum, chcete pokrýt co nejširší paletu.