Tudorovci jsou nejen slavným šlechtickým rodem, ale říká se tak i lidem, kteří nosí značku hodinek, která je neméně slavná. Je to přitom paradox. I hodinkomilci začali Tudor pořádně reflektovat až během posledních let, kdy tahle švýcarská značka začala na trh chrlit jednu pecku za druhou.
Tudor za poslední dekádu taky hodně šlápnul do marketingu a jeho produkty se začaly objevovat na zápěstích známých osobností, mimo jiné třeba Davida Beckhama. „TUDOR, to je nějakej jakože mladší brácha Rolexu?“ Podobné otázky nejsou výjimkou – a svědčí o historické složitosti značky, která, ano, má k Rolexu velmi blízko. Je to takové dvojče, které si ale vždycky jelo po vlastní linii. Za všechno může Hans Wilsdorf (který v roce 1905 založil právě Rolex), jenž ve dvacátých letech minulého století získal exkluzivní práva na užívání této značky. A byznysově to fungovalo tak, že Rolex dával Tudoru záštitu kvality, přesnosti a technické pokročilosti. VW přece taky koupilo Škodovku – a montovalo do ní svoje motory a techniku… Hans byl prostě nejen vizionář, ale hlavně velmi zdatný obchodník, který pochopil, že dvě podobné značky se nemusí vzájemně kanibalizovat, ale naopak z nich vydojí „double money“.
Mimochodem, krásná ukázka toho, jak dnešní marketingový targeting fungoval už před sto lety. Rolex byla vždycky prémie, Tudor byla „smart“ volba podobné kvality, ale s nižší cenou. Opět se nabízí paralela s automobilkami (za kterou by mě ortodoxní fanoušci Tudoru umlátili svými tool hodinkami).
Ve chvíli, kdy Rolex představil své voděodolné pouzdro Oyster, i Tudor představil své voděodolné pouzdro. Ve chvíli, kdy Rolex představil své první Submarinery, i Tudor (jen o rok později) představil své první Submarinery (stejný název, opravdu). V roce 1969 dostaly Tudor Oyster Prince Submariner poprvé zásadnější odlišení (které je charakteristické dodnes), a tím jsou upravené ručky, přezdívané „sněhové vločky“. Ty byly vylepšeny luminiscenčními čtverci, které měly zlepšovat čitelnost.
Tyto „palcáty“ (jak se jim také říká) výrazně přispěly k rozpoznatelné identitě modelů značky Tudor. V průběhu 60., 70. a 80. let přišel Tudor s celou řadou zajímavých modelů, které čím dál víc dávaly najevo svou brandovou autonomii. Pomyslným zlomem byl potom (nedávný) rok 2012, kdy Tudor představil potápěčské modely Pelagos a Black Bay.
A právě ty stojí za obrovským úspěchem posledních deseti let. Tudor začali kupovat i lidé, kteří konečně pochopili, že to není jen „Rolex pro chudé“, ale samostatná sebevědomá značka, která dokázala v dnešní unifikované době nabídnout velmi rozpoznatelnou tvář, svébytný design, a přitom „rolexí“ kvalitu. Black Bay (černá zátoka) se postupně vymodelovala a nabídla světu celou řadu variant, nechybí „pepsi“ kombinace u GMT komplikace, verze s chronografem, ani možnost vybrat si ze škály barev a materiálů. Black Bay zkrátka jede a řada lidí razí názor, že jde o jednu z nejlepších koupí v rámci poměru cena/výkon. Jenže Tudor nabízí celou řadu dalších zajímavých modelů. Několik z nich najdete v současném vydání Formen.
Článek byl poprvé uveřejněn v červencovém vydání Formen.
