Jak se jezdí na "robotickém vysavači"

Ninebot by Segway One S2.

Ninebot by Segway One S2. Zdroj: Formen - Michal Šenk

Ninebot by Segway One S2 - maximální rychlost je 26 kilometrů za hodinu.
Ninebot by Segway One S2 - pořizovací cena se pohybuje okolo 15 tisíc korun.
Ninebot by Segway One S2 - váží 11,4 kilogramu.
Ninebot by Segway One S2 - slibuje dojezd 32 kilometrů na jedno nabití, realita je ale o malinko slabší.
5
Fotogalerie

Je toto budoucnost mobility? Těžko říct, své uplatnění si onewheel, chcete-li jednokolka, ale jistě najde. Na následujících několika řádcích můžete s autorem tohoto článku vyzkoušet Ninebot by Segway One S2. Jeden z nejpřístupnějších modelů světa elektrojednokolek. Jaký je?

Od manželky jsem letos k Vánocům dostal docela nečekaný dárek. Ne, že by mi občas nenadělila nějakou technologickou vychytávku, nebo mnohdy i něco výrazně dražšího než třeba dostane ona ode mě, jako tomu bylo i tentokrát, navíc jsem už kdysi dávno šlapací jednokolku domů přinesl... překvapení to ovšem bylo vážně velké.

Dokonce tak velké, že jsem několik dnů přemýšlel, jak jí citlivě říct, že to asi není úplně pro mě. Nicméně, nechtěl jsem to hned vzdát, řekl jsem si, že se aspoň podívám na nějaká tutorial videa, abych lépe pochopil, k čemu všemu tato věc může sloužit.

Věděl jsem o pár lidech, kteří jednokolku mají, slyšel od nich vždy jen samá pozitiva, ale stejně jsem si nebyl vůbec jistý. Měl jsem obavy hlavně z toho, že ji vzhledem k ceně (toho času okolo 15 tisíc korun) příliš nevyužiju…

Co mi tedy napověděla zmíněná edukační videa? Měl jsem se připravit na nejtěžší hodinu svého života?! při učení a osvojování si jízdy na nestabilním onewheelu. To mě vyděsilo a vyhecovalo zároveň. Ale pak už pozitivní překvapení následovalo pozitivní překvapení. Na stroji, který je v podstatě gumou s ráfkem a výpletem, jaké zná člověk z klasického kola, jen všechno obalené plastem se stupátky, a ještě tedy elektromotorem a baterkou uvnitř, se podle videí mělo úplně v klidu dát jezdit do kopce, z kopce, po trávě, po poli a dokonce s ním seskakovat z chodníku na silnici a naopak nadskakovat přes obrubníky či malé schůdky. Wow. A při tom všem, co jsem viděl na videích, jsem nějak přestal řešit to, zda a k čemu mi to vlastně bude, zkrátka mě to jako výzva začalo bavit.

Prubířský kámen - naskočení

Po pár dnech váhání jsem si tedy řekl, že to zkusím. Koupil jsem si komplet chrániče na všechno, co mě jen napadlo – zápěstí, lokty, kolena, samozřejmě helmu. Počkal až bude aspoň trochu hezky a sucho a nedaleko bydliště vyrazil na hřiště s umělým trávníkem. Ten měl zabezpečit příjemnější dopady při karambolech jak pro mě, tak pro jednostopého (ne)přítele.

Další překvapení, o kterém se zmiňují různé recenze: bude vám to na začátku padat, a hodně, ale byť jde o plast, ten je tak pevný, tvrdý a odolný, že se nestačíte divit. Šrámy, rýhy, odřeniny aby na něm člověk pohledal.

Jak se všude říkalo a psalo, první minuty jsou fakt peklo. Potvrzuji bez mučení. Určitě je dobře mít parťáka, který vás podrží. Já si pomáhal zábradlím a dřevěným mantinelem na hřišti.

V takovou chvíli už máte svou jednokolku propojenou s aplikací v mobilním telefonu a i kdybyste chtěli ve výuce „předbíhat“ nemůžete. Zařízení má tři jízdní módy – bezpečnostní (do 4 km/h), rekreační (do 10 km/h) a sportovní (do max. 26 km/h, což je obecně regulovaná rychlost pro elektromobily jako jsou kola, koloběžky a podobně). V prvním módu musíte povinně najezdit určitou vzdálenost (přiznám se, že už nevím přesně jakou, ale mám pocit, že dva kilometry) a teprve pak se vám odemknou módy další, pokročilejší. Pokud v daném módu vždy dosáhnete omezené rychlosti, jednokolka vás sama začne brzdit tak, že se začne zaklánět – což je mimochodem v začátcích učení se docela nepříjemné.

Už jste nejspíš pochopili, nebo dávno víte, že Segway a řada dalších značek podobných druhů vozítek, funguje tak, že tlakem v přední části stroje - stupátek dáváte signál k zvýšení rychlosti, tlakem na zadní část stroje - stupátek naopak signál k brždění. Toto je docela intuitivní a relativně jednoduché. Nejhorší je na začátku navnímat a naučit se potřebě rovnováhy. Pak přichází ale ještě úplně ta vůbec nejtěžší fáze. Naučit se na stroj nastupovat. Odborná literatura tvrdí, že nejlépe jako na skateboardu, jednou nohou stát na stupátku, druhou se od země odrážet a ve správnou chvíli přinožit. To se přiznám mi nějak moc nešlo, tak jsem si řekl, že na to budu ze země naskakovat rovnou. Není to asi dvakrát elegantní, ale funguje to.

Je to tedy k něčemu?

Když se vám základní jízda jakž takž daří, nastoupení se povede tak jednou ze tří pokusů, cítíte závan sebevědomí a chcete jet rychleji. Ještě je dobré navyknout si na zatáčky a osvojit si schopnost otočky na místě. Pak už ale pomalu začínáte cítit, že jste mistr jízdy a vůbec nechápete, co vám na naučení se mohlo tolik trvat a proč tolik pádů doteď?

Za zhruba dva měsíce s onewheelem jsem najel kolem stovky kilometrů. Na cestách do práce, do obchodu nebo jen tak na projížďku. Zažil jsem i pár kuriózních situací. Jezdím víc po chodníku než po silnici. A vlastně těžko říct, co je správně a co je lepší. Nepatří to pořádně nikam a všude jste navíc. Proto, když jsem jel po chodníku a vedle mě policejní auto na silnici najelo na mou rychlost, trochu jsem znervózněl a čekal intervenci. Stalo se ale to, že policisté stáhli okénko a vesele hlásili: v pohodě, jeďte, nic se neděje, jen se díváme. Zažil jsem taky jeden nesmyslný pád. Kapacita baterky obdobně jako u všech podobných strojů hlásí nějaký odhadovaný dojezd, ten ale snižuje třeba to, když jedete do kopce. Když se bude baterka blížit limitu, ozve se vám a upozorní na to, že byste měli seskočit a v jízdě nepokračovat. To jsem tedy udělal, když jsem stroj po pár minutách znovu zapnul, tvářil se, že má šťávy víc, směle jsem proto zase vyjel, ale v kopci se se mnou zničehonic rozloučil, rovnou se vypnul bez varování, zastavil, ale já dál pokračoval v jízdě, tedy spíš letu na zem. U kolemjdoucí skupinky jsem tak trochu cítil, že mi to přejí, respektive takové ty pohledy typu jen si machruj.

Plné nabití dvou baterek, které v Ninebotu od Sewaye jsou, nabízí dojezd 32 kilometrů. Pokud chcete, aby byla jednokolka trochu lehčí, lze jednu baterii vymontovat. Do toho jsem se zatím nepustil. Jak to tak bývá oněch 32 kilometrů je laboratorní sen, spíš bych to viděl tak na něco kolem 25 kiláků. Ale to asi nepřekvapí.

Jaké je tedy celkové resumé tohoto novoročního projektu? Hodí se na pravidelné používání jako dopravní prostředek? Asi záleží, kde bydlíte, kam jezdíte. Kolik toho s sebou nosíte/vozíte. Já to celkem v pohodě dávám s notebookem v batohu na zádech, často se mi ale nechce jednokolku brát, když mě čeká přes den více zastávek – pochůzek, pojížděk. Potahování stroje je docela otravné. Všiml jsem si, že jiní jednokolkaři třeba s jinými modely mají takovou šikovnou pojezdovou rukojeť, ta by se hodila. A ještě jednu bariéru někdy cítím, zda je vhodné třeba na pracovní schůzku, nebo jiný typ cesty, dorazit takto sportovně. To si musí asi každý vyhodnotit sám. Určitě ale chci v počtu jízd a najetých kilometrech přidat. Jo a už jezdím jen s helmou, další chrániče jsem frajersky odložil. A ještě si chci pořídit malou baterku na přisvícení pro jízdu za tmy. Onewheel sice svítí, ale je osvětlen z boku, čelní baterka by pomohla nejen lepší viditelnosti pro okolí, ale i pro jezdce samotného, protože s jednokolkou možná víc než s jakýmkoliv jiným dopravním prostředkem, vás překvapí, jak špatné jsou u nás často silnice a chodníky.