Málokterá značka má takový zvuk, takové renomé a takovou historii, jako Rolex. Rolex znají i lidé, kteří se jinak o hodinky nezajímají. Edox nebo Oris jim nic neřekne, ale Rolex vnímají jako „něco“. Rolexky skutečně stojí na vrcholu potravního řetězce v segmentu „finančně stále ještě dostupných“ luxury watches.
„Zlaté rolexky“ byl pojem známý i za socialismu a ačkoli jsme nikdy nikdo tenkrát naživo žádné rolexky neviděli, vnímali jsme to jako symbol luxusu, pro běžné smrtelníky zcela nedosažitelný.
Tak silný brand ale samozřejmě nemůže stát jen na propracovaném marketingu, ale nabízet i skutečnou hodnotu. Je tedy Rolex opravdu tak výjimečný? Ano i ne – záleží, jestli jste fanoušek nebo hejtr (hejtr by řekl „realista“). Fanoušek by vyzdvihl opravdu nesmlouvavou kvalitu. „Slévají si i vlastní ocel a vyrábějí vlastní zlato! Jejich strojky jsou nejpřesnější na světě! První byly nejvýš (na Everestu), první byly nejníž (v Mariánském příkopu)!“ Jejich desetiletími propracovaný design se vycizeloval k dokonalosti, a i když se vám nemusí líbit, jejich patenty, technické inovace, ale i proporce, použitelnost, čitelnost nebo ovládání dodnes ostatní napodobují. Realista by poznamenal, že za ty peníze najde srovnatelně „dobré“ hodinky a měl by nejspíš pravdu. Vždyť obdivuhodnou přesnost nebo unikátní řešení v rámci strojku opravdu nabídnou i jiné firmy. Věci ale nevnímáme jen racionálně. A právě ona aureola je něčím, co dělá Rolex Rolexem. Nutno dodat, že v rámci historie a vývoje náramkových hodinek byl Rolex vážně vždycky pionýrem.
Když se na přelomu 19. a 20. století přesouvaly kapesní hodinky z kapsy na zápěstí, kladlo to na ně dosud nepoznané nároky. V kapse byly chráněny před deštěm, prachem a otřesy. A náramkové hodinky musely najednou obstát ve zcela nové roli. Byznysově uvažující vozionář Hans Wilsdorf pochopil měnící se dobu a v roce 1905 založil v Londýně firmu, kterou o tři roky později pojmenoval Rolex. Po první světové válce se přesunul i s výrobou do Ženevy – a tím začal příběh Rolex nabírat na obrátkách. Hans byl posedlý průkopník. A když si umanul, že vyrobí vůbec první vodotěsné hodinky, tak se taky stalo. Jako důkaz zrealizoval krásný „marketingový event“, kdy hodinky s přídomkem Oyster (ústřice) nasadil v roce 1927 na ruku vodu milující sekretářce Mercedes Gleitze, která s nimi jako první žena na světě přeplavala kanál La Manche. A tím de facto započal kategorii hodinek, kterým dnes říkáme potápky. Následoval model Submarine a později, v roce 1953, spatřily světlo světa první Submarinery, jejichž DNA i design přetrvávají do současnosti. Oyster pak dodnes označuje architekturu pouzdra, které se, stejně jako právě ústřice, umí perfektně hermeticky uzavřít.
Rolex a aftermarket
Chcete „Rolby“ a máte na ně peníze. Ale ony nejsou. Jak je to možné? Poptávka jednoduše (vysoce) převyšuje nabídku. Lidí, kteří by je chtěli (a mají na ně), je zkrátka několikanásobně víc, než kolik jich ve Švýcarsku ročně vyrobí. Jasně, platí to jen u některých modelů. Zatímco zlaté „Suby“ můžete mít prakticky hned (paradox, že?), na ty v oceli si budete muset počkat a u autorizovaného prodejce se zapsat na waiting list. Když to dobře dopadne, zhruba za dva roky se vám ozvou, že je pro vás mají. Nechce se vám čekat? Zamíříte na některý ze seriózních hodinkových webů a tam je můžete koupit ještě dnes? Jenže mnohem dráž. Spekulanti nakupují (s předstihem) na kšeft a nenošené zboží nabízejí všem koupěchtivým s mastnou přirážkou. Sekundární trh si žije vlastním životem a s vlastní cenotvorbou. Platí ale pravidlo: nejvýhodněji a nejlevněji (za standardní maloobchodní cenu) nakoupíte přímo u autorizovaného dealera. Je to čisté, je to správné a to čekání za to stojí. I když, na ocelové hodinky Daytona si počkáte třeba i 10 let…
Rolex a investice
Není moc značek, které se časem zhodnocují. Rolex mezi ně patří. Ale i tady platí, že záleží na konkrétním modelu. Ty, které jsou vyráběné v malých objemech, patří samozřejmě mezi ty nejchtěnější. A jejich cena každým rokem roste. U těch nenošených, které jste si koupili a hanebně je šoupli do trezoru (místo toho, abyste je nosili), ale i u těch s několika šrámy, které roky sloužily jako „daily watches“ a nijak jste je nešetřili. V případě ocelových Rolex Submariner máte v zásadě jistotu, že je vždy prodáte za víc, než jste je koupili. Přemýšlet ale o hodinkách čistě jako o investici je mentální fail, hodinky máte nosit a ne sledovat, o kolik desítek tisíc to zase poskočilo nahoru.
Článek byl poprvé uveřejněn v únoru 2021 v tištěném Formen.
