Tři a půl roku intervencí ČNB mělo dopady na českou ekonomiku nejen do chvíle, kdy ČNB svůj závazek ukončila. Bude mít dopady ještě mnoho dalších měsíců, ba let. Přesto lze centrálním bankéřům vystavit jakési předběžné vysvědčení.
Hlavním cílem v listopadu 2013 bylo vrátit tehdy skomírající cenový růst do blízkosti dvouprocentního cíle. Slabší kurz měl zlevnit českou ekonomiku vůči zahraničí a toto zlevnění mělo být následně odstraněno opětovným zdražením skrze rychlý růst cen – rychlejší než v zahraničí. A tady je třeba si s výhodou zpětného pohledu čestně přiznat, že se věci úplně nepovedly.
Nejde ani tak o protiinflační šok z levné ropy; ten byl nečekaný a postihl nás i zahraničí. Hlavní vada provedení byla podle mého jinde. Od počátku vyhlašovala ČNB závazek vždy na dobu, která byla z pohledu firemního plánování příliš krátká. Nejdelší příslib slabého kurzu zazněl v létě 2014, a to na rok a půl. Mnohé podniky proto vnímaly slabý kurz jen jako krátkodobý bonus a odmítaly mu přizpůsobit ceny a mzdy. Jinými slovy odmítly přistoupit na hru, kterou ČNB vymyslela.
České ceny proti těm eurovým sice rostly rychleji, ale méně, než by odpovídalo oslabení kurzu po zásahu ČNB. Není divu, že mnozí sice čekali ono opětovné zdražení, ale nikoli přes inflaci, jak chtěla ČNB, nýbrž přes opětovné posílení kurzu, jen co ho ČNB pustí z řetězu. V případě dokonale provedeného kurzového manévru by toto očekávání posílení kurzu mělo nastat jen v omezené míře – jen co by odpovídalo nárůstu úrokových sazeb brzy po exitu.
Ve skutečnosti však očekávání posílení koruny rostlo i poté, co začalo být jasné, že ČNB sazby po exitu hned tak nezvýší. Do české měny to postupně nalákalo zhruba dva biliony korun od spekulantů z celého světa. Ti teď netrpělivě čekají na svůj zisk, aby zas mohli odejít za výdělkem někam jinam. A pobyt těchto „cizích vojsk“ v naší měně deformuje a ještě dlouho bude deformovat důležité parametry české ekonomiky, jako jsou ceny aktiv nebo právě kurz měny.
Uvedené poznámky nejsou myšleny jako kritika ČNB, po většinu trvání intervencí jsem ostatně byl poradcem bankovní rady. Principiálně dávalo oslabení kurzu v nevídaných podmínkách nulových úroků skutečně smysl. Byl to ale tah, který neměl v dějinách měnové politiky žádný předobraz, a tak není divu, že ne vše šlo zcela podle plánu. Inflace se dostavila jen v malém předstihu před inflací v zahraničí.
Přesto celá akce bude mít velký přínos z hlediska měnové politiky. ČNB si totiž upevnila pověst instituce, která přísně hlídá plnění svého inflačního cíle. Tím se posílí očekávání všech hráčů v ekonomice, že česká inflace bude obvykle blízko kolem cílové dvojky. Každý makroekonom ví, že stabilnější očekávání vede ke stabilnějšímu vývoji. A péče o makroekonomickou stabilitu je podstatou měnové politiky ČNB. V tom smyslu byl kurzový závazek úspěchem.
Autor je analytikem České spořitelny
