Soudě podle výroků přicházejících v poslední době z ČNB se naši centrální bankéři zřejmě už vnitřně rozhodli, že kurz pustí pod 27 korun za euro už letos. Mnohé zatím skutečně svědčí pro rychlý konec kurzového závazku neboli „exit“.
Inflace je už blízko cíle — ECB sice prodloužila své kvantitativní uvolňování, ale objemově ho oslabila, a z koruny do eur se po exitu bude chtít vrátit tolik investorů, že se ČNB nemusí bát dramatického postzávazkového posilování koruny. Cenové dopady závazku se totiž už jistě vyčerpaly.
Jsou tu ale i argumenty pro odklad. ECB bude kvantitativně uvolňovat i po roce 2017, takže nahromaděný polštář budoucí nabídky korun by se přece jen mohl vyčerpat nepříjemně brzo. Česká jádrová inflace je pořád zřetelně pod cílem, přičemž kurzový závazek by měl skončit až ve chvíli, kdy prognóza inflace ukáže potřebu zvýšit sazby na úrovně bezpečně nad nulou. Tuto limitu by mohla představovat řekněme alespoň dvě procenta, zatímco aktuální prognóza ČNB mluví o růstu sazeb jen lehce nad jedno procento.
Čtěte vše o devizových intervencích
A pro odklad exitu svědčí navíc jeden argument neekonomický. Vzhledem k parlamentním a později prezidentským volbám je totiž rok 2017 pro ČNB riskantní politicky. Před skončením závazku může mít leckterý volební kandidát například poku- šení doporučovat ČNB, aby manévr provedla co nejdřív, protože tím zlevní zahraniční dovolené a zboží z ciziny. Po exitu zas může být lákavé plísnit ČNB za následné kurzové kolísání nebo za její návrat ke ztrátám z přecenění jejích rezerv. Nezbývá než doufat, že politická nezávislost ČNB letošek přežije bez úhony.
Autor je analytikem České spořitelny
