Česká národní banka od začátku roku zvýšila devizové rezervy už o více než 760 miliard korun. Jejich navýšení znamená, že centrální banka zvyšuje nabídku korun v ekonomice, aby koruna neposílila pod 27 korun za euro. Tyto koruny si od ní koupí podniky, vláda, ale nyní především zahraniční investoři. Jaký je ale podíl spekulantů a reálné ekonomiky na poptávce po korunách?
Výši poptávky napojené na reálnou ekonomiku můžeme přiblížit součtem takzvaného běžného účtu a přímých zahraničních investic. Celoroční součet těchto položek je 200 miliard korun. Pokud by neexistovala spekulativní poptávka po korunách, tak by letos ČNB intervenovala jen zhruba 40 miliardami korun. Ale ve skutečnosti to bylo téměř dvacetkrát tolik.
Takže spekulativní poptávka je tahounem růstu rezerv. Spekulant doufá, že po zru- šení kurzového závazku koruna posílí a on ji prodá se ziskem. Koruna ale posílí, jen pokud poptávka po korunách bude převyšovat nabídku.
Nicméně naše propočty ukazují, že jen za necelé tři měsíce tohoto roku spekulanti nakoupili tolik korun, které reálná ekonomika bude potřebovat na celé dva roky. Dva roky tak budou čekat, pokud nechtějí prodat koruny se ztrátou. To je pro jejich vidinu rychlého zisku docela problém. A to mluvíme jen o letošním roku, a nikoliv o dalších 600 miliardách, které nakoupili spekulanti do konce roku 2016.
Kurzový závazek a spekulace na posílení koruny tak přinášejí jednu cennou, a ne zrovna levnou lekci pro investory, jak fungují finanční trhy. Kdyby nedošlo k masivním spekulacím, tak by koruna skutečně výrazně posílila. Ale protože k nim došlo, tak k prudkému posílení nedojde.
Autor je hlavním ekonomem České spořitelny
