Ona má dva mistrovské tituly z dob, kdy hrála profesionálně házenou. Její manžel vybojoval za svou kariéru fotbalisty zatím titul jen jeden. Když ho chce poškádlit, svůj náskok mu připomene. Tou úspěšnou sportovkyní je Ivana Holeňáková, manželka obránce fotbalového prvoligového týmu Slovan Liberec Miroslava Holeňáka.
Házenkářka a fotbalista
S manželem se znají dlouhá léta, právě z dob, kdy každý hrál za jiný sportovní klub ve Zlíně. „Tam jsme se také seznámili. Já hrála za házenkářky týmu Novesta Zlín, on za FC Zlín fotbal. Míra chodil společně s klukama fandit na naše zápasy a my zase na jejich. Už tehdy se mi líbil, ale byl zadaný,“ vzpomíná Ivana Holeňáková.
Tehdy devatenáctiletá Ivana a o rok starší Mirek k sobě nakonec cestu našli, díky sportu a možná i proto, že oba nosili dresy s číslem sedm. Spojovali je i společní kamarádi a také oba chodili do stejné sportovní školy.
Škatulata, hýbejte se
O nějaký čas později Ivana, která jako házenkářka prošla juniorskou i seniorskou reprezentací, se sportovní kariérou skončila. Hrát dál házenou nemohla kvůli zranění ramene, a tak začala vehementně podporovat svého partnera.
„Od začátku jsem Míru obdivovala jako sportovce, a tak mi nevadilo, stěhovat se spolu s ním. Nejdřív to byly Drnovice, pak Liberec. Ještě před tím, než jsme poprvé přijeli do Liberce, jsme měli svatbu,“ vypráví Holeňáková. Ve městě asi tři roky pobyli a pak následovalo angažmá v pražské Slavii a v Rakousku.
„Stěhování mi takové potíže nedělá. Umím si to dobře zorganizovat, zvlášť v počátcích s tím nebyl žádný velký problém. To až když se nám narodily děti, situace se trochu změnila,“ vysvětluje Holeňáková. Změny prostředí nebyly pro rodinu právě ideální.
Dnes osmiletá Denisa a pětiletá Melisa už mají v Liberci spoustu kamarádů.
Starší dcera chodí do školy a i Ivana s Miroslavem ve městě našli nový domov. „I když máme ve Zlíně rodiče, blízké přátele a širší rodinu, nejspíš v Liberci zůstaneme. Máme tady dům, a tak většinu času trávíme jeho zařizováním a zabydlováním,“ popisuje Holeňáková.
Navíc si ve městě chce najít zaměstnání. „Akorát mi skončila rodičovská dovolená, a tak hledám práci. Než se mi to povede, věnuji se hlavně svým blízkým, chodím do kurzů angličtiny a sportuji. To je ostatně společná záliba nás všech. Holčičky jsou roztleskávačky, společně nachodíme hodně kilometrů po výletech nebo najezdíme na kole,“ přibližuje aktivity Holeňákových.
Hlavně, že jsi zdravý
Ústředním tématem ale zůstává stále fotbal. „Já svého muže obdivuju, i proto, že své práci hodně rozumí a je hrozně poctivý. Chodíme mu s holkama fandit na domácí utkání a nejhezčí pak je, že když se zápas nepodaří, řeknou mu: „Tatínku, to nevadí, že jste prohráli, hlavně, že jsi zdravý,“ líčí Holeňáková.
Rychlotest pro Ivanu Holeňákovou
Co teď muž čte? Knihu Lavina, příběh o horolezcích. Bere si ji třeba na soustředění. (M.H.: Lavina.)
Jaká je jeho přezdívka? Myslím, že žádnou přezdívku nemá. Říkají mu jménem Míro. (M.H.: Nemám přezdívku.)
Nejoblíbenější manželova kapela? AC/DC, Metallica a Kabát. (M.H.: White Snake.)
Jakou květinu vám dal naposledy? Gerberu a tulipán, které vybíral spolu s holčičkama. (M.H.: Kupuji gerbery, tulipány a růže.)
S kým v týmu si nejvíc rozumí? S Petrem Papouškem, Honzou Nezmarem a trenérem dorostu Jirkou Kaiserem. (M.H.: S Nezmarem, Papouškem nebo Liškou.)
Víte, kdy hrál první ligový zápas? Přesně to nevím, asi když hrál ve Zlíně. Možná to dokonce bylo i proti Liberci. (M.H.: Tuším v roce 1993 se Zlínem tady v Liberci.)
Mužovo nejoblíbenější jídlo? Co uvařím, to sní a na všem si pochutná. Je vděčný strávník. (M.H.: Mám rád bramborák.)
Společný čas tráví rodiny fotbalistů i jinde než na stadionu. „Vídáme se na zápasech i mimo, většinou když děti slaví narozeniny. Například s Hauzrovými, Nezmarovými a Papouškovými je máme přibližně stejně staré,“ dodává.
A s balonem se nechce rozloučit aktivní fotbalista ani do budoucna, až ukončí kariéru hráče. „Chceme zůstat v Liberci a muž by rád trénoval děti. Já tady zůstanu ráda s ním,“ uzavírá fotbalistova žena.
