A občas se to ukáže

Co kdybysme si udělali pěknej večer, navrhla nedávno moje žena. „No, jasně,“ odpověděl jsem a natáhl se pro televizní program. „Na přední sklo auta jedoucího po dálnici spadne lebka,“ četl jsem nahlas upoutávku na krimiseriál. „Prima,“ řekla žena jízlivě. Mrknul jsem tedy, co dávají na Nově. „Doktor Robbins má na stole už čtvrtou mrtvolu, která zemřela za podivných okolností…“ Zarazil jsem se. „Hergot, ještě mi někdy říkej, že já mám bordel na stole!“ pokáral jsem manželku. „No jo furt. Radši se mrkni, jestli nedávaj něco normálního.“ Nevypadalo to dobře. Brzy jsem zjistil, že na Barrandově „najdou chlapci v lese torzo lidského těla plné červů“ a o něco později na Nově „policista odmítne splnit rozkaz a postřílet hladové demonstranty.“ Dokonce ani „geneticky upravená anakonda, která likviduje výpravu přírodovědců,“ neslibovala moc pěkný večer. „Co to Proroctví z temnot?“ koukla mi žena přes rameno, „jestli to teda není nějakej diskuzní pořad s politikama.“ Mrknul jsem na upoutávku. Byl to tip dne. „Je to mezi nebem a zemí. A občas se to ukáže!“ četl jsem anotaci hororu. Ukázalo se jen to, že ani v dalších dnech se situace na obrazovce moc nezlepší. Z programu jsem se mimo jiné dozvěděl, že v úterý „speciální agenti najdou kostru ženy, která světélkuje,“ ve středu „někomu přijde poštou ohlodaná lidská čelist“ a „atraktivní studentce kdosi zlomí vaz“ a že ve čtvrtek… „Hele, tohle si poslechni,“ vyzval jsem ženu. „U nehody, při které řidičku někdo úmyslně zapálil, najdou agenti ve větvích stromu mimino v sedačce. Když chce agent Booth dítě přebalit, objeví jeho kolegyně v tašce s plenami klíček od schránky v bance. Mimino ho ale spolkne…“ „Dobře. To stačí,“ řekla žena. „Poďme radši do hospody, než někoho zabiju!“