Atraktivní, vtipná a nekonvenční žena ale zažila i nenávist, bolest ze ztráty dítěte a ponížení ve vězení, kam se dostala za údajnou kolaboraci. Druhou polovinu života strávila Mandlová, od jejíhož úmrtí uplynulo tento měsíc 25 let, v emigraci. Na úspěšnou kariéru z 30. let se jí už navázat nepodařilo.
„Málokdy jsem respektovala zvyky, mravy, zákony a náboženství společnosti, často jsem ignorovala i city jednotlivců, kteří mi stáli v cestě za novým cílem a novým dobrodružstvím,“ přiznala herečka po letech v autobiografii Dneska už se tomu směju. Nepřátele si udělala i svým smyslem pro ironii a suverénním vystupováním. „Po Haasově vzoru jsem často trousila vtipné poznámky, které lidi zraňovaly,“ vzpomněla na herce a režiséra Huga Haase, který stál na začátku její kariéry.
Mandlová se narodila 28. ledna 1910 v Mladé Boleslavi. Její otec, pro nějž byla nejmladším potomkem a jedinou dcerou, v ní od malička pěstoval pocit výjimečnosti, v rodině jí dokonce museli vykat. Jméno dostala podle postavy z opery Nápoj lásky. Vše se ale změnilo, když bylo Adině sedm a otec zemřel. Z gymnázia ji pro špatné chování vyloučili stejně jako po dvou letech z penzionátu v Paříži.
Po návratu do Čech se mladá adeptka herectví záhy vydala do Prahy, kde získala první malou roli ve filmu Děvčátko, neříkej ne! (1932). Mezi uměleckou společnost se Mandlová dostala jako milenka Haase, s nímž natočila i několik úspěšných snímků (mimo jiné Život je pes či Mravnost nade vše). Po rozchodu s ním zazářila například v dramatu Noční motýl či po boku Oldřicha Nového v komediích Kristián (1939) či Přítelkyně pana ministra. Několik rolí ztvárnila též na divadle.
Úspěch Mandlové ve filmu a její bohémský život byl zdrojem pomluv, před nimiž se v květnu 1943 pokusila uniknout sňatkem s komunistickým malířem Zdeňkem Tůmou, který ale týž rok spáchal sebevraždu. Ač o její přízeň stály desítky vlivných a bohatých mužů, zamilovala se herečka do ženatého herce, komunisty Vladimíra Šmerala. Dítě, jež s ním čekala, se narodilo mrtvé krátce poté, co dotočila v roce 1944 svůj poslední film v Čechách - komedii Sobota.
Těsně před koncem války dostala Mandlová od přítele radu, aby jela ošetřovat nemocné tyfem do Terezína. Odmítla ale s tím, že si „za pět minut dvanáct nebude něco žehlit“. Její hrdost a pomluva, že za války měla poměr se státním tajemníkem K. H. Frankem, ji stály tři měsíce vězení a veřejné odsouzení. V roce 1947 se Mandlová provdala za pilota RAF Joea Knighta (původně Moraváka Josefa Kočvárka) a odešla do Londýna, kde získala britské občanství.
V roce 1949 se herečka provdala znovu, tentokrát za milionáře. Ale ani toto manželství, během něhož se léčila ve Švýcarsku z tuberkulózy, se nevydařilo. Porozumění našla až u módního návrháře, homosexuála Bena Pearsona, jehož si vzala v roce 1954 a s nímž žila (i na Maltě a v Kanadě) až do jeho smrti v roce 1991. Jen díky němu překonala krizi po pokusu o sebevraždu, k níž sáhla zejména kvůli nevydařenému návratu k milovanému povolání - v Anglii hrála jen párkrát v televizi a na divadle vytvořila pouze dvě role.
Jednu nabídku Mandlová dostala v roce 1966 z Prahy - na hlavní roli v muzikálu Hello Dolly. Kvůli všudypřítomné Státní bezpečnosti a nevraživosti kolegyň ale tuto příležitost nakonec odmítla. Do Čech se herečka, která je dodnes magnetem filmů pro pamětníky, vrátila v roce 1991 a téhož roku 16. června ve své vlasti zemřela. Bylo jí 81 let.
