Slovanská beseda v Plzni se zaplňuje stranickými funkcionáři, začíná pátá krajská konference komunistické strany. Je více než rok po únorovém puči v roce 1948, komunisté mají v zemi neomezenou moc. K řečnickému pultíku se dostává nový politický tajemník, ctižádostivý Hanuš Lomský.¨
„Budeme věnovat veškerou péči vybudovaným jednotným družstvům. Zároveň však musíme důsledně potlačovat nepřátele republiky z řad vesnických boháčů, budeme tvrdě prosazovat plnění všech povinností u zbytku kapitalistických živlů na vesnici,“ předestírá Lomský návod, jak metodou cukru a biče přinutit sedláky ke vstupu do družstva. Bič v rukou komunistů brzy poznají v Ledcích. Vesnice naseveru Plzeňska je bohatá, místní sedláci jsou dobrými hospodáři. Vše funguje, nemají moc důvodů odevzdávat své statky do rukou družstva.
… tak to půjde po zlém
V roce 1950 Ledci otřese zavření mladého Slámy.
„Chyběly mi dva měsíce do konce vojny, když mne zatkli a odsoudili na tři roky za protistátní činnost,“ popisuje po šedesáti letech Václav Sláma. Jeho největší provinění spočívalo v tom, že prozradil obsah schůzí útvarové organizace komunistů řidiči velitele útvaru, který později utekl na Západ. Obyvatelé Ledec jsou zděšeni, přece mladého Slámu znají. To už se na Plzeňsko chystá agitační skupina v čele se sovětskými soudruhy.
Právě oni mají být důležitým elementem při přesvědčování. „Co si hlavně pamatuju, bylo velké množství metálů, které měli na sobě pověšené,“ vzpomíná další pamětník, Milan Mudra. Začátek byl očekávaný. V Sovětském svazu se mají všichni dobře, i vy se budete mít báječně, vyprávěli soudruzi v hospodě U Slámů. Pak se celá delegace vydala na prohlídku takzvaně zaostalé vesnice, až se dostali na statek Tomeše Chmelíře.
„Pan Chmelíř měl zmodernizovaný chlív s automatickými napáječkami. Rusové na to koukali s otevřenou pusou,“ s úsměvem vypráví Mudra. Všichni se pak vrátili do hospody. Rusové uznali, že vesnice vypadá dobře, ale s družstvem to bude ještě lepší. Jenže pak si vzal slovo pan Kiml, ukázal jizvu na těle a rozpovídal se.
„Tu mi udělal váš voják. Já jsem prošel vaší zemi a vím, jak tam žijete, jakou máte bídu.“ Na to se ještě přidal starý Sláma, táta zavřeného syna a bylo po agitaci. V roce 1952 přichází rozhodující úder. „V sobotu večer chodili tři chlapi vždycky na mariáš. Z nich udělali, asi proto, že se pravidelně scházeli, protistátní skupinu.
Zemědělec Václav Austera dostal čtrnáct let, několikaletý žalář čekal i řezníka Staníčka. Trafikant Janota šel na nucené práce do Horní Břízy,“ popisuje Mudra. Za pár dní místní rozhlas znovu vyzval ke vstupu do družstva, tentokrát úspěšně. Stálý tlak slavil úspěch. Ale sedlák Chmelíř, u kterého stála sovětská delegace s otevřenou pusou, odolal. „Určili mu hrozně vysoké dodávky. Vím, že se hrozně nadřel, ale do družstva nikdy nevstoupil,“ připomíná Mudra obdivuhodný příběh vzdoru. To už kolektivizaci na Plzeňsku neřídil mladý funkcionář Lomský. Roztočené kolo politických procesů semlelo i jeho.
