Samotné datové centrum vyšlo na desítky milionů. Další desítky milionů pak stálo aktuální hardwarové vybavení. Kapacita datacentra je obsazena zhruba z jedné třetiny. Vědci si servery a další hardware nakupují sami. Ústav tyto technologie neplatí a je nutné využívat všemožných grantů.
„Vlastní datacentrum je pro nás velice výhodné, získáváme flexibilitu a projekt dohromady stojí méně, než veřejné cloudy či hostování infrastruktury jinde,“ říká profesor Pavel Jungwirth, který na ÚOCHB vede jeden z výzkumných týmů.
Tisíce procesorových jader
Výpočetní výkon datového centra využívá několik vědeckých skupin. Přístup k technologiím je údajně poměrně flexibilní, pořadníky se nicméně do určité míry využívají. Další výpočetní prostředky pak vědci využívají v rámci vybudované vědecké cloudové infrastruktury Evropské unie. Podmínkou volného využití je sepsaný vědecký projekt. Chemici se také z Prahy napojují na superpočítač v Ostravě.
Vlastní serverové zázemí vědcům umožňuje počítat pokročilé simulace. Konkrétně tým profesora Jungwirtha například nedávno zjistil, proč přesně sodík exploduje ve vodě (viz přiložené video). Skupina využívala profesionální kameru schopnou snímat deset tisíc snímků za sekundu, pomocí které analyzovala reakci sodíku a vody. „V určité fázi jsme netušili, co se na těch snímcích děje, takže jsme potřebovali datové centrum,“ usmívá se Jungwirth.
Vědci proto nechali na serverech simulovat chemickou reakci na molekulární úrovni a sledovali jí v čase (na základě Schrödingerovy rovnice). Samotný děj se v reálném čase odehrával pět pikosekund. „Ale počítali jsme ho asi měsíc.“ Pokračovalo se pak v dalších simulacích pomocí Newtonových rovnic.
Pro netradiční zařízení
O datovém centru Akademie věd se začalo mluvit už v roce 2008 při prvních plánech na stavbu nové budovy. Po dokončení designu už samotná realizace trvala zhruba tři měsíce. Datacentrum je v mínus třetím podlaží nové budovy a kolaudováno bylo už v loňském roce, kdy ho vědci začali postupně využívat.
Komplex ve spolupráci se svým partnerem Power Tech postavila společnost Schneider Electric, která pod sebe sdružuje značky jako APC a dodává tak kompletní vybavení. „Technologie jsou od jednoho dodavatele, takže samotná stavba šla poměrně rychle,“ říká Jaromír Holub z Power Techu. Datový sál nemá žádnou certifikaci tipu TIER 3, protože jí vědci nepotřebují, technické standardy ale splňuje.
Celková plocha interního datového centra je 238 metrů čtverečních. Vědci mají k dispozici 68 standardizovaných devatenáctipalcových serverových skříní (racků). Většina z nich počítá s příkonem 10 kW, jsou zde ale také zóny na maximální příkon 20 kW na racků. Maximální odběr datového centra je 400 kW.
Vedle tradičních serverových rozvaděčů jsou k dispozici také oblasti pro nestandardní stroje, které výzkumníci mohou v budoucnu potřebovat a které se do běžných racků nevejdou. Jde především o technologie z historie, například modely od Silicon Graphics. „Do budoucna určitě chceme jít standardizovanou rackovou cestou,“ shodují se výzkumníci. Ti i dnes mají v regálu v datacentru běžné desktopové počítače, které pro výpočty používali.
Infrastruktura ÚOCHB je desetigigabitovou linkou napojena na „vnější svět“, komunikuje i s akademickou sítí CESNET. Akademické datacentrum ovšem obecně příliš komunikovat s venkem nepotřebuje, jde zejména o přenosy v rámci interní sítě.
