Alena Adamová: Osm dětí? No a co

Vždy krásně upravená a oblečená, ladná chůze na podpatcích. Alena Adamová z Havířova ve třiašedesáti letech okouzluje okolí. A když mu sdělí, že porodila a vychovala šest dcer a dva syny, tak jí nevěří. „Čím to je, že vypadám tak dobře? Je to asi tím, že celý život pracuji,“ říká s úsměvem Alena Adamová, která sama pochází z pěti dětí. Když si s manželem Ľudovítem v roce 1965 řekli v kostele ano, vůbec netušila, že své rodiče překoná.

Čtyři děti za pět let

Ve dvaceti letech se paní Aleně narodila dcera Alena a do dalších čtyř let Eva, Alžběta a Karla. „Že jsem otěhotněla tak hned za sebou, jsem brala jako věc, která se prostě má stát. Těhotenství jsem měla těžká, ale porody proběhly normálně,“ vzpomíná Adamová. Všechny však úplně standardní nebyly, protože dcerka Karla se hrnula na svět tak rychle, že se narodila doma v předsíni. „Manžel utíkal volat sanitku, a když přišel domů se saniťákem, ten už jen přestřihl a zavázal pupeční šňůru. Porod byl rychlý a pomohla mi sousedka,“ popisuje Adamová. Po šesti letech přišla na svět Monika a pak Veronika. Až pak se narodili dva kluci. David a Dominik. „Poslední porod byl nejtěžší. Bylo mi už osmatřicet let, ale ve zdraví jsem ho přežila. Dokonce jsem každé dítě kojila sedm měsíců,“ dodává Adamová. Jsou rodiče, kteří ztěží zvládají jednoho potomka, Adamová si na nic nestěžuje. „Práce kolem dětí těžká nebyla, ale byly náročnější podmínky, než mají třeba dnešní maminky. Už jenom to praní a vyvařování plen. Nebo že v obchodech nic nebylo. Nemohla jsem koupit tolik punčoch, kolik jsem potřebovala, nebo jsem za jelita měnila ovoce pro děti na Vánoce. To mi vadilo nejvíce. Dlouhé fronty a všeho bylo málo,“ vysvětluje Adamová.
Také s oblečením nebyla spokojená. Přihlásila se proto do kurzu šití. Za několik let se z ní stala taková švadlena, že šila i pro sousedy. Všechny dcery chodily nastrojené jako princezny. Než si Adamovi našetřili na malý domek, žili deset let v bytě. „V domku se nám žije lépe, do města bych se už nevrátila. Setkala jsem se tam totiž i se špatnými lidmi. Tím, že jsem vybočovala z řady, neměla jen jedno nebo dvě děti, tak jsem se stávala často terčem urážek a klepů,“ říká Adamová. Třeba lékaři se jí ptali, jestli vůbec vychodila základní školu. Sousedky na to, zda netrápí děti hladem. „Ze začátku jsem kvůli tomu hodně brečela,“ vzpomíná Adamová. Pomohl jí manžel. „Řekl jsem jí, ať brečí jen, pokud je to pravda. Jinak, ať se na to vykašle. Dneska už ji nerozhází nic,“ usmívá se Ľudovít Adam.

Lásku dělila spravedlivě

Děti neměla čas rozmazlovat, a jak sama přiznává, měly přísnější výchovu. „Dneska vím, že se v životě neztratí a nic je nezaskočí.“ To potvrzuje nejmladší dcera Veronika. „Maminka nás vedla zkrátka. Jako dítě jsem to nesla špatně, ale teď jsem jí vděčná. Vím, že na nás musela být přísná, jinak by tak velkou rodinu nezvládla,“ uznává.
Před dvěma roky se Alena Adamová poprvé dostala na dovolenou k moři a moc se jí tam líbilo. Navíc dělá práci, která ji hodně baví. Aranžuje květiny k oslavám a svatbám. „Chtěla jsem vždy dokázat, že jsem schopná vychovat svých osm dětí stejně dobře, jako druzí jedno. A povedlo se. Děti jsou šikovné a daří se jim. „Maminka je mi nejbližším člověkem. Obdivuji na ni především to, že všem měřila svou lásku stejně a nikoho neupřednostňovala,“ říká dcera Alžběta Alena Adamová je šťastná. „Vážím si toho, že jsem zdravá a že můžu pracovat. Bez práce bych totiž umřela.“