Amadeus je kus pro náročné diváky

Inscenace Amadeus ukázala výborné spojení činohry a Mozartovy hudby.

Společný projekt Východočeského divadla a Komorní filharmonie Pardubice nadchnul diváky. Více než dvouhodinové drama v režii Michaela Taranta si vysloužilo bouřlivý potlesk a ovace vestoje.
Příběh geniálního skladatele Wolfganga Amadea Mozarta a jeho rivala Antonia Salieriho napsal dramatik Peter Shaffer. Právě jeho scénář posloužil jako předloha k slavnému filmovému Amadeovi režiséra Miloše Formana. Dějem provází diváky Salieri svými monology, ve kterých se ptá Boha, proč právě on není schopen složit absolutní hudbu, a pološílený Mozart ano. Představení má poněkud těžkopádný úvod. Začíná až příliš rozvleklým Salieriho monologem. Jakmile ale vstoupí další postavy aktivně do děje, inscenace nabírá obrátky. Režisér Michael Tarant skvěle propojil Mozartovu hudbu s děním na jevišti. Hostující zpěváci Hana Medková, Leoš Krejčí a Magdaléna Malá nabízejí nejen pěvecký profesionální výkon. Jejich herectví je civilní. Stávají se přirozeně součástí celého hereckého souboru. Svými výkony vyčnívají hlavní představitelé Amadea. Tedy Josef Vrána, Ladislav Špiner a Petra Tenorová. Jejich kolegové jim ale rozhodně nedělají jenom „křoví“. Vedlejší postavy mají sice minimum textu, ale jsou to právě ony, kdo stupňuje napětí, vytváří atmosféru a mění náladu na jevišti. Vydařené propojení hudby a činohry dělá z Amadea výjimečné představení.
K silným momentům patří monolog Josefa Vrány jako Salieriho na konci první půlky. Bohužel právě Salieriho velmi dlouhé proslovy brzdí výborně rozjetou druhou půli inscenace a dělají z úplného konce hůř stravitelnou látku. Východočeské divadlo nabídlo svým divákům mimořádný titul pro náročné, který ve své dramaturgii dlouho nemělo.