Čtyřiatřicetiletý Jakub Kotas se před jedenácti lety vydal zkusit štěstí do Ameriky. Začínal jako dělník na stavbě, vařil v kuchyni a nakonec ho zlákala fotografie. „Fotografování jsem měl jen jako koníček, ale ke konci mého pobytu v USA se z něho stala profese. Otevřel jsem si v Coloradu i malou galerii,“ říká Kotas. Spojené státy nabízí podle něho spoustu míst, kde se dají ulovit neobvyklé snímky. „Amerika má všechno. Dva oceány, poušť, Mexický záliv, Skalisté hory. Těch míst je tolik, že jsem měl neustále pocit, že nestíhám. Že mi stále něco uniká,“ vysvětluje fotograf.
Vzhůru za kamzíky
K jeho nejoblíbenějším místům, které se svým fotoaparátem navštěvoval, byly Skalisté hory. Zvláštní plošina se solnými zřídly. „Objevil jsem tam kamzíky a vracel se na místo docela často. Výlet to nebyl zrovna oddychový. Cesta tam mi zabrala osm hodin svižné chůze lesem,“ popisuje svou výpravu Kotas. Bylo pro něj proto jednodušší zřídit si na místě přechodné stanovisko. „Nechával jsem si tam stan a spacák. Taky nějaký benzín do vařiče a jídlo. To jsem však kvůli medvědům a syslům musel zabalit do nepromokavých pytlů a zatížit kameny,“ vzpomíná fotograf. Za celých šest let, kdy se na místo vracel, potkal v lese jen jednou jediného člověka. Při svých fotografických výpravách se několikrát dostal i do nebezpečných situací. „Fotil jsem medvědy. A jednou dříve nebo později muselo dojít k tomu, že jsem překročil bezpečnou vzdálenost mezi medvědem a mnou. Chvíle, kdy jsem vstoupil na území divokého zvířete, které se už necítilo bezpečně. V ten moment jsem si vzpomněl na rady známých, že se nesmím medvědovi koukat do očí, protože to pro něho znamená výzvu k boji. Tak jsem sklopil zrak, zachoval klid, aby ze mě nevycítil strach a tvářil jsem se, že do toho lesa taky patřím. Medvěd mě obešel po lesní pěšině a naštěstí mě nechal být,“ popisuje událost Kotas. Zajímavé bylo i jeho setkání s indiány. „V Coloradu roste obrovský strom, kde od roku 1880 pořádali indiáni své porady. Někdo pozemek se stromem koupil a vláda jim až někdy v devadesátých letech povolila znovu obnovit staré tradice. Jednou za rok tam tedy indiáni pořádají svá setkání, tančí, vyrábějí šperky z korálků. A setkání je otevřeno i pro ostatní, takže kdo má zájem, může s nimi strávit čas,“ vypráví Kotas. Seznámil se i s indiánem z města Cherokee. „Byl jsem docela překvapený, když otevřel doma mražák a vytáhl z něj několik orlích per. Ta mají v Americe dovoleno držet jen stoprocentní indiáni,“ dodává Kotas. Po dlouhém pobytu v zámoří se vrátil zpět se svou přítelkyní a dcerou do Dolní Lutyně. „Máme tady rodinu a chceme vyzkoušet štěstí u nás doma,“ říká fotograf. Jeho fotografie nejen z americké přírody mohou zájemci vidět na konci dubna na výstavě v Hukvaldech.
