Moje odeslaná jednoslovná odpověď zněla „jo“. Když jsme se pak ve smluveném čase a na smluveném místě sešli, řekl mi, že má zpráva je důkaz, že jsem ve zdejších končinách cizinec, poněvadž dneska by každý normální Čech, zazubil se, napsal „OK“. Myslím, že má pravdu.
Zmiňuji to nejen pro pobavení nebo abych upozornil na to, jak se slůvko „OK“ šíří po celém světě jako rakovina, ale proto, abych zdůraznil, pokolikáté už, onu otřepanou pravdu, že jazyk je tekutá a proměnlivá záležitost. Jsem si jistý, že bývaly doby, kdy bylo „jo“ považováno za barbarství. Jediný důvod, proč tohle všechno zmiňuji, je ten, že se mne jakýsi čtenář zeptal na užití slova „shall“; pokud kdy nějaká slova zůstala v důsledku jazykové změny sama samotinká jako siroty, tohle je jedno z nich.
Co se naučíte ve většině učebnic, je, že „shall“ je vyhrazeno pro první osobu jednotného a množného čísla — I shall, we shall. To je ovšem pravda, jen pokud neberete v potaz Shakespeara a cokoli před rokem 1800, kdy se světem v hojné míře potloukaly tvary „it shall“ a „they shall“. Pokud vaše učebnice za něco stojí, upozorní vás, že ve většině případů upřednostňujeme „will“, i když tuto informaci třeba mnohdy zaobalí jako záležitost mluvené angličtiny oproti psané.
Skutečnost je však mnohem drsnější: „shall“ je v podstatě mrtvé a na tom našem světě už jen přebývá — na způsob zombie — asi jako „budiž“ nebo jiné archaismy, které používáte vy. Dnes bloudí zemí v ustálených vazbách a ezoterických úzech. Nejvíc se má z těchto chodících mrtvol k životu pobídka či vybídnutí: „Shall we dance?“ nebo „Shall I open a window?“, které jsou daleko sevřenější než těžkopádné „Do you want to dance?“ a tak dále. Toto použití má šanci, že ještě nějaký ten čas bude moci křižovat zemí. Ale jinak je toto slovo každopádně dosti tuhý nebožtík. Generál Douglas MacArthur se proslavil výrokem „I shall return“, avšak historie ukázala, že to byl nabubřelý panák, který si vzal „shall“ do značné míry jen jako důkaz. A konečně jelikož právníci milují tajnosnubný jazyk, smlouvy a jim podobné písemnosti nám uchovávají „shall“ ve smyslu zákonné povinnosti. Na to si dejte pozor.
Víc toho není. Ještě snad píseň, co znáte pod názvem Jednou budem dál, kterou ale my pro změnu známe jako We Shall Overcome. Jen tak mimochodem píseň nesla někdy počátkem 20. století název We Will Overcome. Populární se stala v šedesátých letech díky folkovému zpěvákovi Petu Seegerovi právě jako We Shall Overcome a stala se hymnou hnutí za občanská práva. Když se Seegera ptali na důvod změny, řekl, že při „shall“ musí lidé víc otevírat pusu a to prospívalo zpěvu. Tomu se říká životodárná opora pro nemrtvoly.
Ptejte se a diskutujte s autorem sloupku na crown@mf.cz
