Sedmička pátrala po lidech, kteří zachránili druhého člověka v nouzi, kteří pomohli policistům při vyšetřování případu. Při hledání sedmi statečných vyšlo najevo, že nejvíce hrdinů je v Mikulově. A také to, že v podobných případech pomáhají většinou muži.
1. Ladislav Petrželka: Zachránil sebevraha
Zachránit život muži, který chtěl skočit ze čtvrtého patra, se podařilo strážníkovi městské policie Ladislavu Petrželkovi. V druhé polovině května v Janáčkově ulici v Hodoníně třiačtyřicetiletý sebevrah na okenní římse vyhrožoval, že skočí dolů.
„Když jsme s kolegou přijeli na místo, s mužem už mezi dveřmi vyjednávali dva policisté. Sebevrah před nimi šermoval nožem a říkal, že zabije sebe i ostatní,“ popsal situaci Petrželka, který tehdy dostal spásný nápad.
„Zazvonil jsem na sousedku. Z jejího okna se mi podařilo na muže promluvit. Začal mi důvěřovat a s nožem v ruce mě pustil k sobě do bytu. Tam jsme si asi hodinu povídali. Když šel na záchod, odemkl jsem dveře do bytu, za kterými už čekali policisté,“ vzpomíná Petrželka.
Přestože ho sebevrah nejprve považoval za zrádce, nakonec mu byl vděčný. „Už v sanitce mi poděkoval, že jsem mu zachránil život. Nakonec jsem s ním jel až do Brna. Řekl mi, že přišel o práci a navíc ho opustila přítelkyně. Nějakou dobu potom zůstal v psychiatrické léčebně,“ dodal Petrželka.
2. Zdeněk Jandík: Chytil zloděje
Dohonit zloděje, který ukradl z obchodu pětadvacet tisíc korun, a předat ho strážníkům městské policie se podařilo letos v květnu Zdeňkovi Jandíkovi z Mikulova. „Pomáhal jsem kamarádovi na stavbě a slyším výkřik „Chyťte zloděje“. Uviděl jsem jednoho známého, jak za ním běží. Rychle jsem zjistil, co se stalo a rozběhl jsem se za ním. Mikulov znám dobře, a tak jsem tušil, kudy asi poběží,“ tvrdí Jandík.
Už to vypadalo, že mu zloděj uteče, protože byl o dost mladší, ale Jandíkovi se povedlo zastavit auto. „Vletěl jsem mu do cesty. Řidič mě svezl asi jenom padesát metrů, ale díky tomu jsme zloděje chytili. Hned jsem zavolal strážníky, ať si pro něj přijedou,“ vypráví Jandík.
Mezitím se ho muž snažil uplatit. „Do kapsy mi strkal ruličku smotaných bankovek. Nevěděl jsem ani, kolik jich tam bylo. Až později jsem se dozvěděl, že mi dával úplatek devět tisíc. Nechtěl jsem na peníze sahat kvůli otiskům prstů. Z kapsy mi je vytáhl až velitel městské policie,“ přiblížil.
Až zpětně se Jandík dozvěděl, co se vlastně stalo. „Zloděj ukradl v prodejně dek na náměstí prodavačce peněženku, ve které měla firemní peníze,“ dodal Jandík.
3. Adam Žebrák: Přivolal pomoc
Adamovi Žebrákovi z Mikulova se podařilo zachránit svého kamaráda před utopením. „Byli jsme si hrát v opuštěném bunkru. Začalo pršet, a tak jsme se schovali dovnitř. Rozpršelo se ale hodně a voda začala stékat dovnitř. Bunkr se začal rychle naplňovat vodou,“ vzpomíná Žebrák.
„Nejdřív jsme si stoupli na stůl, protože jsme si říkali, že už musí přestat pršet. Ale voda pořád stoupala nahoru. Dveřže se nám otevřít nepodařilo,“ vyprávěl Žebrák.
Protože je hubený, povedlo se mu vylézt ven úzkou střílnou. „Kamarád se tam ale nevešel. Vylezl jsem ven a běžel jsem na benzinku přivolat pomoc. K bunkru přijeli hasiči a policajti. Odčerpali vodu a kamaráda vytáhli,“ popsal mladík dramatickou situaci.
Když se k bunkru vrátil, hladina vody už byla vysoko. „Ke stropu chybělo už asi jen čtyřicet centimetrů. Kamarád byl opravdu moc rád, že jsem se vrátil. Když jsem odcházel a on věděl, že se tím otvorem neprotáhne, byl zoufalý a brečel,“ říká Žebrák.
Ve škole jim první den přišla ředitelka vynadat, že do bunkru vůbec lezli. „Ale potom přišly nějaké pochvaly. Všichni z toho dělali velkou show a rozhovor s námi přijela udělat i televize. Za záchranu kamaráda jsem dostal mobil, kredit a permanentku na koupaliště na celé dva měsíce,“ uzavírá Žebrák.
4. Zdeňka Kiliánová: Pomohla dvakrát
Hned dvakrát zachránila lidský život Zdeňka Kiliánová z Hustopečí. Za svoji statečnost získala také od České pojišťovny společně s policií titul Gentleman silnic. Před dvěma lety zachránila život ženě, kterou strhl projíždějící kamion. Nezachraňovala ale poprvé. Rok a půl před touto příhodou pomáhala v Hustopečích starší paní, kterou porazil mladík na motorce. Díky její rychlé reakci obě ženy nehody přežily.
„S manželem jsme se vraceli autem z nákupu. U Halasic na Brněnsku jsme zastavili a pomohli ženě, kterou strhl na zem projíždějící kamion. Vážně jí zranil ruku a nohu. Utíkala jsem k té paní podívat se, co jí je. Ležela na břiše a krvácela z otevřených zlomenin,“ vzpomíná na nehodu Kiliánová.
Během několika minut zavolata sanitku, našla lékárničku a zaškrtila ženě krvácející rány. Jak se později ukázalo, žena by bez její pomoci na místě vykrvácela. Ne všichni řidiči ale byli stejně ohleduplní.
„Někteří nás rovnou objížděli, jiní se jen podívali a jeli dál,“ popsala bezohledné chování ostatních „Gentlemanka“ silnic.
Na jejím příběhu je zajímavé i to, že je jednou z mála žen, které se mohou záchranou lidského života pochlubit. Většinou totiž pomáhají muži. Za pětiletou historii udělování titulu Gentleman silnic ho z šestapadesáti oceněných dostalo pouze osm žen.
5. Jiří Klika Sledoval lupiče
Dopadnout lupiče, který vykradl banku, pomohl policistům Jiří Klika z Břeclavi. Spolu se svým kamarádem Lukášem Faitem sledovali zloděje až do jeho úkrytu. A to i přesto, že u sebe měl zbraň a cestou jim několikrát vyhrožoval.
„Vydali jsme se koupit kamarádovi dárek k narozeninám. Jeli jsme na kolech kolem banky. V tu chvíli z ní vyběhl muž, kterému se kouřilo z tašky. Bouchly mu tam ampulky a z kabely mu vycházel červený dým. V tu chvíli nám došlo, že banku asi vykradl. Tak jsme se rozhodli, že za ním pojedeme,“ vzpomíná.
Dvojice mladíků muže opatrně sledovala, přesto si jich zloděj všiml. „On na nás vždycky zařval, ať jdeme pryč. Nám to ale nedalo a byli jsme od něho pořád tak na dvacet metrů daleko. Pronásledovali jsme ho asi čtvrt hodiny. Věděli jsme, že má zbraň. Několikrát s ní na nás mířil. Ale nebáli jsme se,“ popsal událost, která se seběhla během několika minut.
Lupič se nakonec schoval do rozbořeného domu. „Začal na nás řvát, ať táhneme pryč, nebo nám něco udělá. Slyšeli jsme policejní auta, tak nám to bylo divné. Kolem šla jedna paní, co měla bojové psy, tak jsme jí řekli, jestli by ho chvíli nepohlídala,“ vzpomíná Klika.
Oba mladíci se rozjeli ohlásit zloděje policii. Policisté v tu chvíli už vyšetřovali případ u banky.
„Ukázali jsme jim, kam se ten muž schoval. Oni ho během patnácti minut zatkli a odvezli. Nakonec jsme se dozvěděli, že banku vykradl proto, že potřeboval nutně zaplatit nějaké dluhy,“ tvrdí Klika.
Od policie dostal za svoji statečnost discman. „Z banky nám nedali nic. Všude se o tom ale hodně mluvilo. Dozvěděli jsme se, že si chtěl zloděj odnést z banky padesát tisíc. A ve škole jsme dostali pochvalu od ředitele,“ dodal.
6. Radim Ovesný: Ubránil dívku
Radim Ovesný se v polovině srpna zastal dívky, kterou na vlakovém nádraží v Hodoníně obtěžovali dva muži. „Bylo kolem desáté hodiny večer a na nádraží v tu dobu bylo jen pár lidí. Všiml jsem si toho, že se dva podnapilí chlápci snaží oslovit nějakou dívku. Dělali to ale dost nevybíravým způsobem,“ říká Ovesný.
Muži dívku přemlouvali, aby s nimi šla do hospody. Snažili se jí také objímat a osahávat. „Jeden jí nabízel, ať se napije z láhve slivovice, ale ona to několikrát odmítla. Bylo na ní vidět, jak moc je jí to nepříjemné. Na nádraží nebyl skoro nikdo, a tak jsem si řekl, že jí musím pomoct sám. Navíc mě vytočilo, jak se k ní ti dva chovali,“ vzpomíná Ovesný.
Jednadvacetiletý mladík tak zariskoval a dívky se před dvěma staršími muži zastal. „Začali mi nadávat, co se do toho pletu. Jeden z nich do mě strkal. Nenechal jsem si to ale líbit. Několik let jsem chodil do juda, a tak jsem přemýšlel, že mu prostě jednu ubalím. Nakonec jsem to ani nemusel udělat. Všechno skončilo jenom u nadávek. Stačilo, že poznali, že se jich nebojím,“ dodal Ovesný.
Vystrašenou dívku odvedl do čekárny. „Počkal jsem tam s ní, než jí přijel vlak. Bylo to za pár minut. Říkala, že ji na nádraží bude čekat její přítel. Tak jsem ji doprovodil k vlaku a šel si po svých,“ dodává Ovesný.
7. Martin Chromý: Přepral násilníka
Doběhnout a přeprat muže, který přepadával lidi na hřbitově v Mikulově, se povedlo v lednu loňského roku majiteli pohřební služby Martinu Chromému.
„Umýval jsem zrovna auto, když ke mně přišla vyděšená naše paní účetní. Někdo ji na hřbitově přepadl a snažil se jí ukrást kabelku. Přišla celá zválená, protože se s ní zloděj o tu kabelku přetahoval,“ popsal Chromý.
Zloději se kabelku ukrást nepodařilo. Žena ji měla pevně omotanou kolem ruky. Přesto se za ním Martin Chromý rozběhl. „Popsala mi ho jako menšího muže s krátkými vlasy a s velkým bílým nápisem na černé bundě. Všeho jsem nechal a jenom jsem zavolal na svého otce, ať se paní věnuje. Vyběhl jsem za ním. Cestou jsem se několikrát ptal lidí, které jsem potkal, jestli ho neviděli,“ vzpomínal Chromý, který muže pronásledoval po Mikulově.
„Myslel si, že už je v bezpečí, a tak se zastavil a zapálil si. Poznal jsem ho podle toho nápisu. Měl jsem u sebe telefon, a tak jsem zavolal strážníky. Mezitím mi přijel na pomoc otec s autem. Kousek mě popovezl, vystoupil jsem a zloděje doběhl. Srazil jsem ho na zem a čekal na policisty, až si pro něj přijedou,“ popsal odvážný muž událost.
Za svůj hrdinský čin dostal čestné uznání od velitele městské policie a plastiku od výtvarníka Karla Frantela. A může ho hřát také pocit, že na hřbitově je už zase pořádek. „Jsem rád, že se mi zloděje podařilo dopadnout,“ dodalChromý.
