Neváhali a třeba i nasadili vlastní život, aby pomohli druhým. Všichni hlavní aktéři následujících sedmi příběhů jsou autory mimořádných činů. Proto je redakce Sedmičky zařadila do ankety s názvem Sedm statečných. Je jen na čtenářích, koho zvolí v premiérovém ročníku hlasování největším hrdinou Plzně za rok 2009.
1. Karel Makoň: kritizoval hokejisty
Plzeň je hokejové město, příležitost pocítit to na vlastní kůži měl městský zastupitel Karel Makoň. Příjemné mu to ale vůbec nebylo. Neuvědomil si to na rozjásané tribuně, ale díky desítkám e-mailů, které mu poslali rozzlobení hokejoví fanoušci. Výhrůžná sdělení se na něj sesypala poté, co se v plzeňských médiích stal největším odpůrcem toho, aby magistrát „nalil“ peníze do tehdy téměř krachujícího extraligového hokejového klubu.
„Vyhrožovali mi, že zakroutí krkem mně i zvířatům,“ vzpomíná Makoň, který má na starost Záchrannou stanici živočichů na Doubravce. Před začátkem letošní sezony plzeňským hokejistům odešel generální sponzor a klubu chybělo osmnáct milionů na celoroční provoz. Tehdejší manažer Martin Straka přišel žádat o peníze na magistrát. A rozběhl se kolotoč jednání, o penězích na hokej začali jednat politici. Někteří byli pro, ale Makoň se stal největším kritikem.
„Nevím, proč by město mělo dotovat profesionální sport,“ argumentoval tehdy neohroženě. Fanoušci mu to ale neodpustili. „Přišlo mi asi padesát e-mailů. Někteří mi slibovali, že mi dají po hubě,“ říká Makoň. Problém vyřešil plzeňský spasitel Martin Straka, který klub koupil. Pro Makoně pak měl příběh ještě happy end. Jeden z fanoušků mu znovu napsal a omluvil se. „Vysvětlil to afektem a oddaností ke klubu,“ uzavírá.
2. Radovan Kodera: bojuje proti náckům
Známý plzeňský fotograf a bojovník proti neonacistickým pochodům. Nebo naopak? Spíš bojovník proti novodobým náckům a teprve potom fotograf? Radovan Kodera své poslání vidí ve fotografování, vždyť jako zaměstnanec Památkového ústavu v Plzni se touto prací živí již osmnáct let. Fotoaparát je dnes jeho zbraň, kterou se náckům brání. K veřejnému odporu proti pochodům Plzní ho přinutila liknavost plzeňských politiků. „Už v roce 2008 pochodovali před Velkou synagogou neonacisté chráněni státní policií. Někdo z nich vykřikl židi do plynu a dodnes za to nikdo nebyl postižen,“ popisuje Kodera.
V roce 2008 věnoval zabránění pochodu několik měsíců. Úsilí však přišlo vniveč. Letos už věděl, že nemá šanci, proto se soustředil hlavně na dokumentaci pochodu. Při březnovém Pochodu proti Sionismu tak měl v ruce svou zbraň, svůj fotoaparát. Z nafoceného materiálu pak vznikla výstava s názvem (Neo)nacismus a komunismus - vymoženosti a zhouba demokracie. Za dobrý signál považuje nedávné odsouzení organizátora neonacistických akcí Tomáše Babky k třem stům hodinám veřejně prospěšných prací. „Je ovšem otázka, jestli si to odpracuje, jestli se tomu zase nějak nevyhne,“ přemýšlí Kodera.
3. Lukáš Hübner: vynesl slepce z hořícího domu
Nejdříve to vypadalo na běžnou páteční službu. Nakonec se z ní vyklubala jedna z nejdobrodružnějších nocí podpraporčíka Lukáše Hübnera. Začala asi hodinu po půlnoci zazvoněním telefonu a skončila tím, že z plamenů vynášel slepého muže. Na tísňovou linku 158 volal neznámý muž s tím, že v bytě jeho souseda v centru Plzně hoří.
„Soused ho prý požádal o zavolání pomoci a potom zmizel zpátky a nevyšel ven,“ vzpomíná policista s tím, že majitel hořícího bytu byl navíc téměř slepý. Otevřenými dveřmi se valil kouř a bylo slyšet syčení. To mohlo znamenat i unikající plyn – hrozila smrtící exploze. Ani to ale statečného policistu neodradilo. Na volání nikdo nereagoval, hrdina v uniformě tak bez váhání vběhl dovnitř. „Uvnitř bylo hrozně kouře. Skoro nic jsem neviděl,“ líčí podpraporčík. Majitel ležel v bezvědomí na podlaze.
„Zvedl jsem ho a vynesl ven. Protože nedýchal, poskytl jsem mu umělé dýchání, dokud se poprvé nenadechl,“ popisuje Hübner. Označení hrdina se ale podpraporčík brání. „Nejsem hrdina, dělám jen svou práci,“ říká. Plzeňský policista tak opakuje věty, které od policistů, strážníků, záchranářů i hasičů, kteří pomohli, zaznívají nejčastěji.
4. Rudolf Huml: zachránil dva psy a jejich pána
Tvář Rudolfa Humla ze Lhoty u Plzně by měli mít na svých známkách vyrytou snad všichni psi z Plzně. Vedle jednoho lidského života, zachránil hned i dva psí. „Sám mám hnědého labradora. Je jako moje třetí dítě,“ vysvětluje zachránce. Osudné okamžiky se odehrály na konci května u potoka ve Lhotě. Václav Novotný, který bydlí vedle pana Humla, vyrazil se svými dvěma bernskými salašnickými psy Betynkou a Ronem k vodě na procházku. Pod jedním z jeho šedesátikilových hafanů se utrhnul břeh a pes skončil ve vlnách. Když se mu snažil páníček pomoct nahoru, více než metr vysoký břeh se utrhl i s ním a začal boj o život.
„Ve vodě byla určitě více než dvoumetrová hloubka. Vlál jsem v proudu rozvodněné řeky, a držel Roníka nad vodou,“ vypráví Novotný. Když do vody spadl i jeho druhý pes, který zvědavě koukal, co se děje, nezbylo mu než začít volat o pomoc. „Jednou rukou jsem svíral kořen stromu a druhou držel psy kolem krku,“ vzpomíná. Záchrana přišla po chvilce. Rudolf Huml nepřemýšlel ani vteřinu a nasadil do záchrany cizích životů ten svůj. Nejprve na popruhu vytáhl oba psy. Jejich majitel už byl ale se zápolením o život tak vyčerpaný, že se sám nedokázal z vody dostat.
„Musel jsem sehnat žebřík, jinak by to nešlo,“ popisuje dramatické okamžiky Rudolf Huml. Zachráněný soused mu nechtěl zůstat nic dlužný. „Je to moc hodný člověk. Několikrát mi potom přišel poděkovat a na památku mi dal krásný kapesní nůž,“ ukončil své vyprávění hrdina.
5. Radek Dvořák: porodil dvojčata na dálnici
Nezachránil život jeden, ale dost možná rovnou tři. Radek Dvořák si musel zahrát na porodní bábu a pomohl manželce Petře přivést na svět dvojčata – Radečka a Kristýnku. To vše přímo na dálnici. Přesněji řečeno na dálnici D5, 125. kilometr, Nová Hospoda. Právě tam se v přepravním prostoru automobilu VW Sharan dvojčata Dvořákova narodila. Z Ovesných Kladrub u Mariánských Lázní, kde všichni bydlí, to do plzeňské fakultní nemocnice prostě nestihli a záchranka dorazila na místo, až když bylo téměř hotovo.
„Vůbec nad ničím jsem nepřemýšlel. Všechno jsem dělal instinktivně,“ popisuje Radek, jak bez jakékoliv zdravotnické průpravy zvládl klíčové rodinné okamžiky. Původně si nebyl jistý ani tím, zda půjde s manželkou v nemocnici až na porodní sál, v autě ale pochopil, že se všechno odvíjí nečekaně rychle a zbývajících čtyřicet kilometrů do Plzně už nestačí dojet. Raději zastavil a přivolal záchranáře. Než ale dorazili, vzal roli porodníka na sebe.
„Operátorka mi poradila, jen abych sám nestříhal pupeční šňůru, jinak jsem všechno zvládnul sám,“ popisuje Radek příběh, na jehož konci byly dva nové životy. „Když bylo první dítě venku, zabalil jsem ho do bundy. Pak už dorazil doktor a s druhým mi pomohl,“ směje se Petr. Manželka byla v pořádku. Děti, které se narodily o dva měsíce dříve a vážily jen půl druhého kilogramu, strávily měsíc v nemocnici. Manželka i děti jsou dnes v pořádku, hlavně díky duchapřítomnosti svého otce.
6. David Brabec: hodil vajíčkem
Je teplý květnový podvečer. Na Náměstí Republiky probíhá mítink sociálních demokratů, je přestávka, na jevišti vyzpěvuje svůj hit o Cole hvězda osmdesátých let Michal David. Za chvíli se má na scéně objevit sám sociálně demokratický principál Jiří Paroubek. V té době má za sebou jen úvodní „kolínské“ kolo nového českého sportu, později nazvaného Hod vejcem na Paroubka. Druhé kolo ho za pár chvilek čeká. V davu přešlapují dva studenti, David Brabec a Vít Jindra, a za chvíli k pódiu letí dvě vejce.
„Sociální demokrati se začali kamarádit s komunisty. Nevidím důvod, proč nevyjádřit svůj názor,“ vysvětluje pohnutky „útoku“ David Brabec, který je synem známého plzeňského sociálně demokratického politika Miroslava Brabce. David už ale s otcem dávno nežije. Oba stateční studenti jsou okamžitě zatčeni a odvezeni k výslechu. Oba dva dnes svého činu nelitují, udělali by to znova. Každý za svoje vajíčko vyfasoval v přestupkovém řízení dvoutisícový „flastr“. Zhruba polovinou jim přispěli jejich kamarádi z oblíbené kavárny Inkognito na Husově třídě.
7. Petr Bezouška: upozornil na opisování na právech
Jak je tohle jenom možné? Řekne si většina lidí potom, co se na veřejnost provalily poměry, které panovaly na plzeňské právnické fakultě. Jak to mohli zdejší vyučující dopustit? Nevěděli o tom? Nebo se snad báli? Jeden ze zdejších zaměstnanců se ale nebál a řekl všem, že takhle to dál nejde. Na počátku této největší polistopadové ostudy českého vysokého školství stála plagiátorská aféra bývalého proděkana Tomažiče. Na to, že jeho práce rozhodně není v pořádku, upozornil tehdejší vyučující a de facto podřízený, dnes nový proděkan fakulty Petr Bezouška. I když nikoho netahal z vody či z hořícího domu, rozhodně ukázal, že není srab. Kdyby se bývalému vedení v čele s Milanem Kindlem podařilo aféru ututlat, mohlo ho to stát místo v Plzni a možná i kariéru. To ale mladý právník odmítá. „Měl jsem nabídky z jiných univerzit. Kariéru bych třeba budoval jinde než v Plzni,“ říká. Že na Tomažiče ukázal prstem, vůbec nebere jako hrdinský čin
„Hrdinství nebo statečnost je o tom, že člověk udělá nějaký nadstandard, který se obvykle nedělá, který vybočuje,“ říká Bezouška a pokračuje. „Když je člověk poctivý a čestný, je to norma, kterou by měl dodržovat každý,“ tvrdí. Sám si nepřál být v článku o hrdinech zmiňován, přesto ho Sedmička nominovala.
