Redakce Sedmičky vybrala sedm okamžiků, kdy lidé pomáhali druhým v nouzi. Čtenáři nyní mohou hlasovat, který z příběhů je podle nich nejzajímavější. Cílem není snaha určit „největšího hrdinu“, ale zjistit, který z příběhů nejvíce zaujal. Statečných je jistě víc, proto čtenáři mohou své tipy posílat na adresu redakce.
1. Jiří Myška, Otakar Pecen, David Vídeňský.Zachránili život motorkáři.
Bez tří mladých policistů z dálničního oddělení v Pravech na Pardubicku by mladý motorkář svá zranění po srážce s kamionem nepřežil. V polovině září hrála roli duchapřítomnost i šťastná náhoda. „Kdybychom přijeli o pět minut později, bylo by to daleko složitější. Ztratil by moc krve,“ myslí si David Vídeňský, nejmladší z trojice zachránců.
Policisty tehdy nepříjemně zaskočilo chování svědků. „Nikdo z dvaceti nebo třiceti lidí nám ani na vyzvání nepomohl. Někteří si vše natáčeli na mobilní telefon. Teprve po chvíli přiběhli nějací Němci a poskytli nám pásek na zaškrcení krvácející nohy,“ líčí třiatřicetiletý Otakar Pecen.
Motorkář měl štěstí v neštěstí hned několikrát. Po nehodě zůstal ležet v rychlém pruhu dálnice. Policejní auto, které zastavilo před ním, donutilo rychle jedoucí řidiče dupnout na brzdu. „Některá auta projížděla jen pár metrů od ležícího muže. Řidiči se snažili protáhnout a jet dál,“ říká Pecen.
Policisty další osud muže, kterého zachránili, zajímá. Setkání ale nechtějí uspěchat. „Ještě je v nemocnici. Možná se setkáme, až bude podstupovat rehabilitaci. Nestojíme o poděkování, ale zajímá nás, jak bude žít dál,“ říká Jiří Myška.
2. Jan Maisner.Zachránil život sedmnáctiměsíčnímu chlapci.
Šestnáctiletý žák prvního ročníku Středního odborného učiliště ve Chvaleticích nepatří mezi vzorňáky. Díky tomu je dnes pravděpodobně naživu ani ne dvouletý Samuel z Mělic na Pardubicku.
Maisner ten den totiž vyrazil „za školu“. „S kamarádem jsme se dohodli, že nepůjdeme na praxi, a místo toho budeme stavět takovou boudu pro králíky k bytovce v Mělicích. Kamarád pak šel na počítač a já si povídal s kamarádkou. Kolem nás si hrál její sedmnáctiměsíční syn Sam,“ vzpomíná Maisner.
Malý chlapec ale v jednu chvíli zmizel. „Kluk si hrál na písku, a během pár vteřin tam nebyl. Běžel jsem se podívat na silnici, jestli není tam, a pak jsem ho hledal na zahradě. Uviděl jsem ho ležet v jezírku,“ říká Maisner.
Ačkoli jezírko nebylo velké a hluboké, malý Samuel se při pádu do vody začal topit a ztratil vědomí.
„Vytáhl jsem ho ven a začal ho oživovat. Masíroval jsem mu hrudník a dával mu umělé dýchání, jak nás to učili ve škole a při bezpečnostních školeních na praxi. Trvalo to jen pár vteřin, než se Sam rozkašlal a začal dýchat sám. Měl jsem z toho radost a byl jsem docela překvapený, že to funguje,“ dodává Maisner.
Záchrana malého chlapce udělala ve škole dojem. Maisner nebyl za neomluvené hodiny potrestán. Ředitel učiliště jeho přestupek vyřešil domluvou.
3. Petr Panchártek a Zdeněk Svatoň.Zasahovali u dopravní nehody se sedmi zraněnými.
Zbabrané předjíždění u Dolan na Pardubicku zavinilo v srpnu letošního roku nebývale velkou nehodu osobního auta, karavanu německých turistů, dvou cyklistů a nákladního auta s devíti lidmi. Sedm z nich bylo zraněno a jeden po převozu do nemocnice zemřel.
„Správně by tu teď mělo být asi pětatřicet lidí, kteří se toho zásahu účastnili. Byli tam hasiči, policajti, záchranka a pomáhali i kolemjdoucí, kteří se starali o lehce zraněné,“ říká pardubický hasič Zdeněk Svatoš.
Hasiči i zdravotníci se museli vypořádat s hodně nepřehlednou a složitou situací. V osobním autě byli zaklínění dva těžce zranění lidé. „Abychom se k nim dostali, museli jsme porazit strom, do kterého auto narazilo. Navíc tu byla možnost, že pod autem leží cyklista. To se ale naštěstí nepotvrdilo,“ říká druhý ze zasahujících hasičů Petr Panchártek.
Podle hasičů nebyl na pocity čas. „Velké emoce nejsou při zásahu žádoucí. Člověk by je nemusel vydržet. Mně všechna hrůza zpravidla dochází až později, když se situace uklidní. Tady bylo navíc hodně náročné to, že se příbuzní sháněli po svých blízkých a že mi stav řidiče osobního auta, který později zemřel, připadal hodně kritický. Navíc bylo šílené vedro. V hasičské výzbroji se to skoro nedalo vydržet,“ vzpomíná Panchártek.
4. Miroslav Holub.Zadržel dva zloděje starého železa.
Lesník Miroslav Holub zadržel koncem června spolu s kolegy dvojici mužů, kteří lesnímu závodu ukradli ve Slavické oboře na Chrudimsku dvě ocelové trubky za dvaadvacet tisíc korun. „Kolega si několik dní předtím všiml podezřelého malého náklaďáku. Pak zjistil, že posádka stejného auta rozřezává trubky, které ležely u cesty pro další použití. Zablokovali jsme výjezdy z obory,“ vzpomíná Holub.
Myslivci měli štěstí. Auto zlodějů se v oboře otočilo pro poslední část lupu a jeho řidič chtěl z obory odjet právě výjezdem, do kterého Holub postavil svůj služební vůz. „Prokázal jsem se jako příslušník lesní stráže. Ti lidé nejen že kradli a porušili zákaz vstupu do obory a zákaz vjezdu na lesní cesty. Docela mě překvapila jejich drzost. Byl všední den, jedna nebo dvě hodiny odpoledne a do obory museli projet přes dvě brány,“ říká Holub.
Že by ho zloději mohli napadnout, o tom neuvažoval. „Nebezpečné mi to nepřipadalo. Byl jsem s nimi sám jen chvilku. Po pár minutách dorazili kolegové a z Chrasti byla na cestě policejní hlídka,“ říká Holub.
Pohotový zákrok lesníků zjednodušil práci policejních vyšetřovatelů. Díky nim mohla policie případ rychle uzavřít a soud vynést nad zloději rozsudek. „Dvojice mužů narozených v roce 1971 a 1982 byla potrestána osmiměsíčním vězením s podmíněným odkladem na dva roky,“ řekla tisková mluvčí chrudimského policejního ředitelství Věra Hamáčková.
5. Soňa Pávková.Z operačního střediska pardubické záchranky řídila záchrannou akci u dopravní nehody s pěti zraněnými.
Když se 24. října letošního roku vybourala u Janova poblíž Litomyšle dvě osobní auta, vyvolalo to jako první poplach v operačním středisku pardubické zdravotnické záchranné služby.
„Řízení záchranné akce je vždycky týmová práce. Jeden z operátorů komunikuje telefonem s lidmi, kteří událost oznámí. Snaží se od nich získat co nejdetailnější informaci o místě, nehodě, počtu a charakteru zranění. Další dva operátoři řídí činnost vrtulníků a sanitek, vyrozumějí hasiče a policii, popřípadě shánějí volná místa v nemocnici,“ vysvětluje Soňa Pávková.
Nehoda v Janově operátory pardubické záchranky docela prohnala. Postupně k ní museli přivolat tři sanitky a dva vrtulníky z Brna a Hradce Králové. Hradecká letecká záchranka se musela nad Janovem otočit dvakrát. „Byla to náročná akce na organizaci a s kolegy jsme byli ve stresu. Poměrně dlouho se nám nedařilo sehnat volná místa na traumacentrech v okolních nemocnicích,“ vzpomíná Pávková.
6. Ivo Novák.Záchrana amatérských letců přichází ze vzduchu.
Profesionální záchranáři se slovům hrdina či statečný velmi brání. Boj o lidské životy sice mají v popisu práce, jak říkají, avšak jejich činy by neměly v anketě Sedmičky chybět.
Příkladem je zdravotnický záchranář Ivo Novák. Zatímco ostatní se do ankety dostali za jednotlivé výjimečné činy, nejdéle sloužící záchranář hradecké letecké záchranky, která operuje i nad Pardubickým krajem, v ní figuruje za sérii náročných akcí. Z mnoha zásahů totiž letos vyčnívají případy zraněných paraglidistů. „Celkem jsme je letos s kolegy zachraňovali osmkrát. Většinou šlo o středně těžké a těžké úrazy. Zraněné vyprošťujeme v podvěsu pod vrtulníkem. Přístup vzduchem nám šetří desítky minut,“ vysvětluje Novák, který u letecké záchranky v Hradci Králové pracuje od počátku devadesátých let.
„Ivoš je nestorem hradecké záchranky. Je jediný, kdo tu vydržel od roku 1990. Zásahy, u kterých byl, probíhaly v nepřístupném terénu, kam se spouštěl s hasičem z vrtulníku k pacientům s vážnými zraněními,“ oceňuje kolegu náměstek ředitele záchranné služby Jiří Mašek.
7. Roman Salavec.Zachránil život muži, který zkolaboval na hokejovém zápase.
Městští strážníci dohlížející na hokejová utkání nejsou mezi návštěvníky pardubické ČEZ Areny zrovna populární. Někdy ale bývá jejich přítomnost v hledišti užitečná. Letos na podzim například zachránil strážník Městské policie z Pardubic Roman Salavec život muži, který při hokeji zkolaboval.
„S kolegy jsem dohlížel na kotel pardubických fanoušků. Najednou tam byl nezvyklý šrumec. Šel jsem se tam podívat a zjistil jsem, že tam zkolaboval asi čtyřicetiletý muž. Když jsem k němu doběhl, už fialověl v obličeji a měl křeče. Očividně se dusil,“ líčí Salavec.
Strážník se s mužem pokoušel domluvit, pak mu otevřel ústa, vytáhl mu jazyk a vyčistil je od hlenů, jak se to naučil v záchranářském kurzu. „To už se k nám dostal lékař hokejového týmu a muže přivedl k vědomí tím, že mu dal čichnout ke čpavku. Pak přijela záchranka a muže naložila,“ říká Salavec.
Strážníci pak zažili něco, na co hned tak nezapomenou. Kotel, ve kterém se scházejí nejdivočejší fanouškové pardubických hokejistů, jim zatleskal.
„Ten potlesk mě překvapil. Něco takového už asi nezažiju. Při dalším zápase se věci vrátily k normálu. Z kotle nám zase sprostě nadávali,“ říká s úsměvem Salavec.
