Do expozice s názvem Slavné ústecké značky v městském muzeu přibudou brzy nábytek, raznice na mýdlo nebo pradědečkové dnešních rádií. Historici strávili poslední dny před otevřením muzea v osiřelých budovách ústecké chemičky, určených k demolici, kde našli tyto vzácné skvosty.
Pro sbírky zachránili i aparaturu z počátku devatenáctého století, která mohla sloužit k výrobě prvních zvukových filmů v Čechách. Její restaurování historikům zabere několik týdnů. Proto historik a kurátor výstavy Martin Krsek budoucí přírůstky své výstavy při muzejní premiéře nestihne předvést. Zato bude s kolegy, kteří se starají především o přírodovědné sbírky, knihovnu nebo expozici Krajina netušených krás, vítat první zvědavce.
Slavnostní otevření muzea je totiž 30. června.
Muzeum města Ústí nad Labem bylo pro návštěvníky zavřené dva roky. Jeho zaměstnanci nastěhovali stovky tisíc exponátů do skladů a třípatrovou budovu v sousedství ústeckého divadla obsadili dělníci. Už mají hotovo, ale ještě ve středu uklízečky odstraňovaly poslední čmouhy po malířích. Elektrikáři, zedníci nebo výtaháři odvedli práci, která přišla na 440 milionů korun.
Poslední velké opravy muzea objednali ústečtí radní po druhé světové válce. V dubnu roku 1945 dostalo Lidické náměstí zásah při bombardování. „Pro muzeum to bylo ničivé, část budovy spadla. Většinu prací dělali Němci, kteří pak byli vysídlení. Tak se ztratily původní plány a každý, kdo sem přišel po válce, si zavedl svoje sítě a podobně. Bylo tu postupně několik škol nebo česká pošta. Z původního interiéru se dochovaly jedny dveře,“ popisuje vědecký tajemník Václav Houfek.
Současnou generální rekonstrukci muzea si objednalo město a získalo na ni peníze z Evropské unie. „Z regionálního operačního programu Severozápad město pro nás získalo 337 milionů korun. Za ně máme nejen budovu opravenou zvenčí, zevnitř, ale i další patro, které vzniklo přestavbou půdy. A také venkovní atrium a tři výtahy,“ shrnuje ředitel muzea Gustav Krov.
Císař mezi dveřmi
Chloubou muzea je Císařský sál. Tehdejší rakouský císař a nekorunovaný český král František Josef I. naštívil město 17. června roku 1901 a v sále vykonal audienci nejvýznamnějších Ústečanů.
„To byla nejhvězdnější chvíle těchto prostor. Potom už to tak slavné nebylo. Pamětníci si ještě vybaví, že si sem chodili pro vysvědčení. Ale v sedmdesátých letech tu bylo skladiště školního nábytku a různých spisů,“ popisuje Houfek.
Při prohlídce ukazuje na obraz mocnáře v obřadním rouchu Řádu zlatého rouna, dílo akademického malíře Heinricha Wagnera. Panovník s přísným výrazem už přihlížel promocím studentů ústecké filozofické fakulty v úterý 28. června.
Návštěvníky po zaplacení stokorunového vstupného přivítá expozice Antický sen. V několika místnostech stojí antické sochy. „Tohle je glyptotéka, sochy jsou sádrové a je to velmi ojedinělá možnost vidět je vcelku. Originály jsou většinou rozbité a jejich různé kusy mají muzea po celém světě. Toto je sbírka zapůjčená na pět let z Ústavu pro klasickou archeologii na Univerzitě Karlově,“ líčí Houfek.
Geologové z přírodovědného oddělení mají ve sbírkách stovky nálezů z pradávné minulosti Ústecka.Mamutí kel nalezený na Bukově nebo lebku pleistocénního nosorožce, objevenou na Klíši. „A geologickou sbírku, jejíž základ položil profesor Josef Hybš na počátku minulého století. Jeho popis čedičových sloupů z Vrkoče nebo z Panské skály dodnes patří do všech geologických učebnic. Po celém světě,“ říká Zuzana Vařilová, kurátorka geologických sbírek.
