V době bezprostředně po sametové revoluci panovala velká euforie. Spousta lidí měla pocit, že se smí skoro všechno. „Značná část populace vyrostla v panelácích, a proto se plochá střecha a kubické tvary zdály neinvenční. Vůči všemu novému vznikla obrovská averze,“ vypráví o začátcích ateliéru OK Plan jeho zakladatel Luděk Rýzner. Právě nekompromisně střízlivý styl s jasně definovanými hmotami a minimalismem osekaným na samou hranu konstrukční podstaty však patří k úhelným kamenům jeho tvorby. „Někdy se posouvám víc do organiky, někdy do přísnějšího tvaru. Nemám ale ambici kopírovat ve zdejších poměrech hluboce zakořeněný funkcionalismus. To by dnes působilo trochu komicky. Je potřeba se na architekturu dívat s posunutými poměry, vnášet do ní nové materiály a nezůstat zakonzervovaný v přežitých klišé.“
#####Jiná architektura
Trvat na kořenech, odkud člověk pochází, může být rizikem i výhrou. Úzké sepětí OK Planu s městem Humpolec znamenalo pro Luďka Rýznera pověstnou minci o dvou stranách. Míra nejistoty, odražená i v neadresném, byť optimistickém, názvu studia hrála roli především při jeho startu. „Na začátku jsem vůbec nevěděl, jak se nám bude dařit. Místo svého jména jsem proto zvolil univerzální anglickou značku pro případ, že bych se musel s někým spojit,“ vzpomíná architekt na těžké momenty, kdy byl jeho rukopis přijímán v Humpolci s velkými rozpaky. Přesto si ateliér vydobyl svůj prostor v několika lokálních projektech, které později otevřely cestu k dalším zakázkám i mimo region. V současné době najdete štítek OK Planu na dveřích kanceláří nejen v Humpolci, ale také v Praze a v Jihlavě. Že se ateliér nebojí moderních forem, ukázal už v jedné z prvních důležitých realizací zvané Glasshouse. Skelet s tenkými železobetonovými stěnami stál roku 2001 na počátku dlouhé řady rodinných vil, převážně luxusních parametrů, které dodnes tvoří přibližně polovinu portfolia OK Planu.
Že se studio nebrání experimentům s materiály, dokázal zlomový dům Plecháč, Rýznerovo rodinné sídlo. Už sedm let přitahuje pozornost fasádou z cortenového plechu, který postupně získává rezavou patinu. Stavba si vysloužila jak obdiv Obce architektů (Grand Prix za rok 2006), tak kritiku především místní veřejnosti. Dnes už stavba s jednoduchou konstrukcí a s maximální mírou použitých recyklovatelných materiálů patří ke koloritu města Humpolec. Stala se „manifestem individuálního, moderního, udržitelného bydlení“, které se v menší či větší míře odráží v každodenním rukopisu studia. O schopnosti tvořivě přistupovat k různorodým materiálům svědčí i jedny z posledních realizací rodinných domů – kamenem obložená vila vestavěná do svahu v Bratislavě Mariance a právě vznikající dům v Chotěboři, od základů po střechu pokrytý kanadským šindelem.
#####Zahraniční realizace díky spolupráci s rodinou
Kontroverzní pozici progresivního ateliéru na malém městě bohatě vyvážila silná podpora rodiny. Hned v počátcích samostatné praxe architekt spojil své jméno s nábytkářskou společností Hranipex, kterou vybudoval otec a dnes ji vede bratr, Zdeněk Rýzner. „Hranipex nám dal příležitost vyzkoušet si realizaci staveb v zahraničí. Dělali jsme administrativní objekt se skladovou plochou v Polsku, kancelářský segment vestavěný do tovární haly v Rumunsku a na konci loňského roku byla dokončena pobočka v Rakousku. Máme na kontě i další země nejen pod záštitou Hranipexu. Vždycky to pro mě bylo velmi zajímavé setkání s jinou kulturou. Rumunsko překvapilo schopností komunikovat v cizím jazyce i na legislativní bázi, Rakousko zase zjednodušenou administrativou a jasně danými kompetencemi.
U nás je celý systém nastavený jinak. Odpovědnost se často předává na pomezí architekt–projektant– realizátor.“ Cenné zkušenosti se zakázkami za českou hranicí dodaly OK Planu jistotu, že je schopen stavbu v cizině obsáhnout a v rámci českých firem i realizovat. Přesto se na expanzi do jiných zemí s odkazem na současnou situaci nechystá: „Stavebnictví vždy jako první zaznamená útlum. Tím, že máme zaměření rozvrstvené mezi developerské, státní a především soukromé zakázky, máme pořád z čeho čerpat. Privátní sektor není tak kolísavý oproti například státnímu, kde se může stát, že je projekt zastaven ze dne na den, ať je životaschopný, nebo není.“ Pozvolnou změnu však poslední dobou zaznamenala i privátní klientela. Lidé jsou se stavbou rodinných domů opatrnější, mají jasnou představu, za kolik by novostavbu v dané lokalitě prodali v případě finančních problémů. Víc hledí na provozní náklady, a tak přicházejí ke slovu technologie, které jsou schopné ušetřit energie. V současné době je vybavení domu tepelným čerpadlem, solárními nebo fotovoltaickými panely už běžnou záležitostí, jejíž návratnost se pohybuje kolem osmi let.
#####S respektem a důvěrou
Pro úspěšnou realizaci tak osobního zadání, jakým je stavba rodinného domu, je nutné, aby si klient s architektem porozuměli. Základní shodu musejí nalézt už v pohledu na architekturu, v nejlepším případě je dobré, když si rozumí i po stránce lidské. Taková zakázka pak vzniká v úplně jiné atmosféře. Na práci i konečném výsledku je dobrá spolupráce znát: „Každý dům vzniká s určitou invencí. Jsou klienti, kteří sázejí na jistotu a nejdou s námi do netradičních materiálů. To je třeba ctít. Ale jsou i tací, kteří řeknou – vím, že tohle pojetí bude problematické, ale zajímavé, a tak ho uděláme. Důležité je, aby si klient uvědomil, že jsme na jedné lodi. Musí za námi stát. Jít do realizace nejednotní může být pro stavbu velkým rizikem.“ Za úspěch Rýzner považuje, když klienti přijmou po vzájemných diskusích dohodnuté parametry za své a také se jich drží v celém průběhu stavby. K zásadnějšímu nepochopení však většinou nedochází. Natolik už klienti „svého architekta“ znají. Přesto někdy optimální realizaci vstoupí do cesty nepřekročitelná překážka: „Stává se, že lidé koupí parcelu, aniž by si předem zjistili místní regulativy. Pak se s obtížemi hledá cesta mezi jejich představou a skutečnými možnostmi. V takovém případě ani invenční architekt mnoho nezmůže. Vyjasnění v tomto směru hned na začátku je nezbytné.“
#####Ve vlastních stopách
Během třináctileté praxe se OK Plan rozvětvil do tří poboček, a tedy rozšířil i řady zaměstnanců. Je však možné zvládnout rostoucí penzum práce na třech místech republiky a zůstat věrný sám sobě? „Když jsem začínal, většinu práce jsem absolvoval osobně. Dnes se soustředím především na začátek projektu. Chci být u vstupních jednání s investorem, kde okamžitě poznám, jestli si budeme rozumět. Jinak se moje práce skládá ze 70 % z manažerské činnosti spojené s vedením ateliéru. Přesto je mým cílem vědět o každém projektu, i když ho neřeším detailně. Pokud člověk překročí určitý počet lidí, vytratí se osobní rys. A já chci, aby naše stavby šly ve stopách člověka, za kterým klienti přijdou.“ Proto se už šest let pohybuje průměrný počet zaměstnanců kolem čísla deset. OK Plan tak sice nikdy nedosáhne rozměrů velké firmy, ale zato vždy ponese čitelný podpis svého zakladatele. „Chci se o své klienty starat osobně,“ dodává Luděk Rýzner.
*
Ing. arch. Luděk Rýzner, *1969
Vystudoval SPŠ stavební v Havlíčkově Brodě a následně Modul architektury na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Svou kariéru zahájil v jihlavském ateliéru Penta, v roce 1998 získal autorizaci ČKA. V květnu 1999 založil Luděk Rýzner vlastní firmu OK Plan Architects. K desetiletému výročí vydal ateliér souhrnnou publikaci mapující jeho projekční činnost. V současnosti má architektonické studio OK Plan kromě sídla v Humpolci také pobočky v Praze a v Jihlavě.
