Architektonické lahůdky: Zajímavé rodinné domy na Táborsku

Balkony s nabubřelými balustrádami, plastová okna se zlatými mřížemi anebo okna s výhledem do pár metrů vzdálené sousedovy ložnice – odkaz architektury, která u nás byla populární zejména v devadesátých letech, jež se ale i dnes rozrůstá v satelitních městečkách nebo okrajových čtvrtích. Takzvané podnikatelské baroko. Příkladem takové architektury na Táborsku je svatá Anna, vily na druhém břehu Lužnice v Plané nebo parcely u Košína poblíž rybníka Hejtman. Architekti to nechápou. Zároveň ale připomínají, že se nic nedá nikomu poručit. Lidé si neuvědomují problémy, ke kterým se předem odsuzují. Obyvatelé takového „satelitu“ potom jezdí do svého domu jenom přespat. Chybí totiž veřejný život. „Nejhorší je, když vznikne čtvrť, která v projektu připomíná šachovnici. Ale jsou i zajímavá bydlení. Záleží na tom, jak se začlení do krajiny, jak široké se udělají silnice a jestli se počítá s veřejným prostranstvím,“ říká táborský architekt Martin Kraus.

Osvěta pokročila, katalogy ustupují

Osvěta ve stavebnictví ale přeci jenom pokročila. „Lidé, kteří za námi chodí, mají daleko přesnější požadavky. Jsou třeba poučení z časopisů, a nechtějí po nás to, co před deseti lety. Ale nevím, jestli je to druhem našich zákazníků nebo nějaký obecný trend,“ sděluje své postřehy Kraus. V představách o ideálním bydlení převládá využití přírodních materiálů. „Všechno, co je běžně dostupné, kámen, omítky, beton, dřevo, s takovým materiálem děláme jako architekti rádi. S čím neustále vnitřně bojujeme, jsou plasty. A co opravdu nemůžeme snést, jsou plastová okna se zlatými mřížkami. Spíš jde ale o ztvárnění materiálu než o materiál samotný. Důležité také je, aby nás práce na projektu bavila,“ dodává Kraus. Prvním krokem před samotným projektem je rozhovor s architektem. „Se zákazníky probíráme, jak žijí, co k životu potřebují. Těžko si někdo může vybrat dům z časopisu,“ vyzdvihoval vzájemnou spolupráci se zákazníkem Kraus. Často k němu totiž lidé chodí, že si postavili dům podle sebe a teď ho chtějí předělat.

I vkusný dům postavíte levně

Kdo se chce vyhnout bydlení v tuctovém domě, rozhodně zaplatí víc za projekt. Ale samotnou stavbu lze naplánovat za přijatelné peníze. „Dům jde postavit levně a přitom vkusně. Důležité je, aby se přizpůsobil majiteli, ne obráceně,“ říká Kraus. V Sezimově Ústí stojí rodinný dům, u kterého se člověk musí zastavit, aby dokázal vstřebat veškeré detaily. Obvod lemují svisle zapuštěné dřevěné trámy, které se před ním sbíhají v trojúhelník. Uprostřed něho je zasazený strom. Zezadu jako dřevník slouží ohnutý vlnitý plech. Dům není postavený z jediné cihly, vyrostl za dva měsíce a má jediný pravý roh. Střecha je nad domem připevněná nezávisle na stěnách. Jsou ze slámy stlačené na 250 atmosfér, ale zapálit rozhodně nejdou.
„K topení používáme elektřinu a krbová kamna. Za energii utratíme méně, jako ve tři plus jedna, kde jsme bydleli předtím,“ pochvaluje si majitel domu. Živí se jako truhlář a jeho koníčkem je architektura. Právě on neváhal zaplatit za projekt, který by odrážel jeho představy o bydlení. Dům zaujme, nezapadne mezi ostatní, má svou uměleckou hodnotu a jeho cena se rovná běžné ceně typových domů.