Budujeme druhou Teslu, říká filantrop a developer Jan Řežáb
Místo aby v developerských projektech své JRD Group kladl důraz na zisk jako hlavní měřítko, jeho zakladatel Jan Řežáb už od počátku hledá zelená řešení, aniž by je nutně promítal do ceny. Roky také investuje do přeměny odpadu na energii a své Millenium Technologies považuje ambicemi i technologickými inovacemi ze repliku úspěchu automobilky Tesla. Nepřekvapí tedy, že se pustil do filantropie nebo že je hrdým sponzorem filmu Vlny. Rozhovor je součástí seriálu představujícího české filantropy, na kterém e15 spolupracuje s Nadací Via.
V developmentu JRD Group kladete důraz na zelená, udržitelná řešení jako třeba v projektech Green Port Strašnice či Park Hloubětín. Proč jste si zvolili právě takový přístup?
No, je to hodně osobní věc. Vzniklo to už v mých teenagerských letech, kdy jsem začal vnímat, že svět kolem mě zanechává špínu, která je nesmírná – a nikdo se nad tím moc nepozastavuje. V době, kdy udržitelnost nebyla mainstream, vlastně jako termín ani neexistovala, mi připadalo naprosto absurdní, jak lidé ničí životní prostředí. Tak jsem si řekl, že chci být jiný. Chci stavět projekty, které mají pozitivní dopad.
Můj sen byl vždycky budovat stavby, které budou co nejšetrnější k přírodě. Budou energeticky úsporné, postupně až energeticky pasivní, a to bez dotací, aby bylo jasné, že je lze realizovat udržitelně i tržně. Prostě jsem chtěl založit nový směr v českém developmentu – udržitelný a zodpovědný.
Na vaši práci se přijel podívat otec myšlenky pasivních domů Wolfgang Feist, co na ni říkal?
Profesor Wolfgang Feist byl u nás na patnáctém výročí a úplně se mu tajil dech z toho, co děláme. Říkal, že něco takového nikde na světě neviděl. To mě přesvědčilo, že děláme skutečně unikátní projekty, a chci v tom pokračovat.
Odráží se to na cenách vašich bytů?
My vždycky prodáváme za ceny, které jsou srovnatelné s cenou projektů v dané lokalitě. Přidanou hodnotu, kterou do těchto projektů dáváme navíc, do ceny vůbec nepromítáme. Máme asi trochu nižší marže, ale dobrý pocit, že děláme něco smysluplného a zanecháváme za naší prací pozitivní stopu. To znamená, že zelená technologie u nás není důvodem k navýšení cen.
Vy jste se jako developer zapojil do snahy změnit stavební zákon. Proč?
Protože situace v Česku je tristní. Opravdu si nemyslím, že v Evropě existuje stát, kde je povolování staveb tak zdlouhavé a komplikované. Stavby, o kterých se mluví desetiletí, se často vůbec nerealizují. A nejde jen o byty – týká se to i dopravní a technické infrastruktury. Jako by se celý systém zasekl.
Co konkrétně by se podle vás mělo změnit?
Máme územní plány, máme architekty s kulatým razítkem – odborníky, kteří nesou zodpovědnost. Když projekt odpovídá územnímu plánu a je podepsaný autorizovaným projektantem, měl by automaticky získat povolení. Stejně jako důvěřujeme lékaři s atestací, měli bychom důvěřovat i projektantům. Ne aby každý druhý úředník nebo laik do všeho zasahoval. V našem rodinném archivu jsem našel dokument z třicátých let minulého století – můj dědeček si tehdy koupil pozemek v Plzni s podmínkou, že do osmnácti měsíců musí mít postaveno a zkolaudováno. Jinak by o pozemek přišel. Dnes? Něco takového si ani nelze představit.
Jak se tohle promítá do ceny bytů?
Na trhu je obrovská poptávka a minimální nabídka. Pokud neumožníme stavět rychleji a jednodušeji, žádná dotace to nezachrání. Ceny šponuje právě nedostatek. Jedinou cestou ke zlevnění je uvolnit stavební trh. Nechat ho fungovat, zvýšit konkurenci. Jak říkala moje babička: bez konkurence není blahobyt.
Jak je na tom z hlediska podmínek pro výstavbu konkrétně Praha?
Praha je v pasti. Nemá Metropolitní plán, územní plán je zastaralý, a navíc je tu extrémně složité a zdlouhavé povolování. Když chceme stavět něco mimo rámec platného územního plánu, jsme klidně na dvaceti až třiceti letech, než se stavba povolí a zrealizuje.
Jak dlouho tedy trvá běžný developerský projekt?
V nejlepším případě pět let, reálně spíš sedm až deset. A to mluvím o projektech, které nemají zásadní komplikace. Pokud do toho vstoupí změna územního plánu, může to trvat klidně desítky let.
Co to znamená pro náklady?
Extrémně rostou. Čím déle projekt trvá, tím vyšší jsou náklady na financování, materiály, práci i samotné riziko. Pohybujeme se v nepředvídatelném prostředí. Přesné plánování je skoro nemožné – operujeme s nepřesnými odhady na deset let dopředu.
Na Kladensku připravujete nejvyšší větrné elektrárny v Česku. Jak se vám podařilo takový projekt prosadit?
Naše zkušenosti s obnovitelnými zdroji – ať už jde o větrné, fotovoltaické nebo bateriové systémy – jsou rozsáhlé. Působíme už přes patnáct let jako developer, investor i provozovatel u nás i v zahraničí. Projekt na Kladensku patří mezi ty, kde se nám díky důvěře veřejnosti a jasné komunikaci podařilo získat silnou podporu – konkrétně v místním referendu pro stavbu hlasovalo kolem osmdesáti procent obyvatel. To je u větrných elektráren v Česku stále výjimečné.
Součástí projektu je rovněž výhodnější energie pro místní. Je to běžný přístup?
Pro nás vlastně ano, komunitní energetika je pevnou součástí naší strategie. Nejde jen o výstavbu. Chceme, aby lidé v okolí projektů reálně pocítili přínos, například levnější elektřinu. Snažíme se být partnerem po celou dobu provozu elektráren, ne jen developerem.
Chystáte také větrný park na Slovensku. Bude to váš největší projekt?
Na Slovensku jsme v pokročilé fázi příprav u dvou velkých větrných parků o celkovém možném výkonu až 216 megawattů, což je dvojnásobek největšího chystaného větrného parku v Česku, který připravuje ČEZ. Projekt má podporu většiny dotčených obcí, což je klíčové. Nerad ale mluvím o „největším“ projektu – náš obor se rychle vyvíjí a každý rok se ta hranice posouvá.
Kdy by se mohlo začít stavět?
Jsme dál než většina ostatních – díky podpoře veřejnosti i pokroku v přípravách. Ovšem u projektů této velikosti je těžké přesně říct, jestli výstavba začne za dva roky nebo za pět. Jisté ale je, že se blížíme.
Nakousli jsme vaši komunitní strategii. Spolupracujete s Nadací Via, kde jste založili vlastní fond. Jak to funguje?
Založili jsme Fond pro udržitelný život, protože jsme chtěli dát naší filantropii systém. Dřív to byla spíš ad hoc podpora různých aktivit. S Nadací Via jsme nastavili jasnou strukturu – oni fond spravují, my do něj pravidelně přispíváme. Chceme, aby to postupně bylo automatické: určité procento zisku ze všech našich firem by mělo do fondu odcházet každý rok. Projekty se pak vybírají několikrát ročně ve spolupráci s naší interní komisí složenou z kolegů, kteří mají k tématu vztah.
Na co se váš fond zaměřuje?
Hlavní cíl je podpora přírodní udržitelnosti, obnova krajiny, biodiverzita, voda, rozvoj komunit. Část prostředků máme ale i pro aktuální potřeby, jako je dnes například pomoc Ukrajině. Snažíme se podpořit projekty, které mají reálný dopad a mohou inspirovat další.
Podpořili jste třeba řádové sestry v Drastech. Čím vás jejich poslání zaujalo?
To byly bosé karmelitky. Jejich příběh působil až naivně, ale jejich nasazení bylo obdivuhodné. Podpořili jsme obnovu areálu s přírodním charakterem. My často postupujeme tak, že částku, kterou na projekt vyberou lidé, zdvojnásobíme až do určité výše, abychom motivovali veřejnost k zapojení. Nejvíc mě těší, když pomoc není jen finanční, když se lidé mohou zapojit také osobně, třeba fyzickou prací, jako se to stalo i tady.
Věnujete se rovněž osobní filantropii. Čemu konkrétně?
Hodně mě ovlivnila válka na Ukrajině. Osobně jsem přerušil fungování našich dvou ubytovacích zařízení v Jizerských horách, abych je přeměnil na azyl pro uprchlíky. Pomohli jsme více než dvěma stům žen s dětmi, od základního ubytování až po pomoc s jazykem, školkami, školami a pracovní integrací. Třeba jsme zajišťovali nostrifikace lékařkám a veterinářkám, což nebylo jednoduché. Pořád tímto způsobem pomáháme padesáti až šedesáti matkám s dětmi.
Podílel jste se i na vzniku filmu Vlny. Proč právě ten?
Beru to jako čest, že jsem mohl být zapojen. Vznikal dlouho, ale téma svobody, propagandy a vlivu Ruska bylo nakonec extrémně aktuální. Měl jsem radost, že se z něj stal úspěšný film, který vidělo přes milion diváků. Byl to silný kulturní počin s jasným společenským dopadem. Víc takových.
Millenium Technologies je další z vašich projektů, jenž se dotýká udržitelnosti. Tentokrát jde o odpady. Co vás k tomu přivedlo?
Dozvěděl jsem se o technologii plazmového zplyňování, která umožňuje rozložit odpad na atomární úroveň, a nadchlo mě to. Zní to skoro jako sci-fi, ale není. Plazma, tedy čtvrté skupenství hmoty, nám umožňuje materiál doslova rozbít na základní stavební prvky a znovu je složit do něčeho užitečného. Dnes už máme první zákazníky a rozjíždíme reálné instalace.
Co konkrétně z toho vzniká? Dá se z odpadu opravdu dělat energie?
Přesně tak. Tím, že rozložíme látky až na atomy, získáme dvě složky. Z organických složek (obsahujících uhlík, vodík, kyslík) vznikne syntetický plyn podobný zemnímu plynu nebo svítiplynu. Ten můžeme spalovat pro výrobu elektřiny či tepla, nebo ho dále chemicky zpracovat. A z anorganických složek vznikne struska – čistý, nevyluhovatelný, a dokonce dál využitelný „kámen“.
A žádné komíny, žádný toxický kouř, žádný odpad navíc. Dokážeme zpracovat téměř cokoli – od směsného komunálního odpadu přes chemické kaly až po problematický odpad, jako jsou například lopatky z větrných elektráren, které nyní končí zakopané v zemi. My je umíme zpracovat.
Jak velké množství energie to „stojí“, vyplatí se to u každého materiálu?
To záleží na tom, co konkrétně zpracováváte. Každý materiál je jinak energeticky náročný na rozklad a také dává jinak energeticky bohatý syntézní plyn, takže zde není možné paušalizovat.
Ale ve výsledku platí: čím větší problém s odpadem, tím větší smysl ta technologie dává. Řešíme tam nejen ekologii, ale i byznysovou logiku. Čím dražší a složitější je likvidace daného odpadu, tím výhodnější je naše řešení.
Kdo jsou první zákazníci Millenium Technologies?
Naším primárním cílovým zákazníkem jsou velké průmyslové podniky, svazky obcí, producenti nebezpečných odpadů, čistírny odpadních vod nebo chemické provozy, kde se odpady běžně ukládají do sudů a zakopávají. Tam má naše technologie ekonomický i ekologický smysl.
Právě s těmito partnery připravujeme první instalace našich reaktorů. Letos začínáme první dvě realizace přímo u klientů.
Použil jste k tomu příměr „druhá Tesla“. Co tím myslíte?
Pokud by se to podařilo rozšířit ve větším měřítku, může to změnit celý přístup ke zpracování odpadu na planetě. A zároveň nám to může pomoct snížit závislost na fosilních zdrojích. Dává to smysl jak ekonomicky, tak ekologicky.
Jan Řežáb
• Po absolvování ČVUT a několika pracovních zkušenostech v developerských a stavebních firmách v roce 2003 založil společnost JRD, která se zaměřila na oblast environmentálně šetrného bydlení.
• Firma je zakládajícím členem České rady pro šetrné budovy a členem Centra pasivního domu. Novým pilířem jeho byznysu je společnost Millenium Technologies, která vyvíjí technologii plazmového spalování odpadu.
