Hranice lidského poznání míní o další kousek posunout legenda české vědy, pětaosmdesátiletý Armin Delong. Vynálezce elektronového mikroskopu, muž, který získal cenu Česká hlava a další prestižní mezinárodní ocenění, začal se svými pokusy v Hranicích, u babičky na dvorku.
Dnes tráví většinu času v laboratořích brněnské firmy Delong Instruments, kde teď pracuje na elektronovém mikroskopu pro biologický výzkum. Novým přístrojem uvidí podle Delonga biologové mnohem víc, než tím dosavadním. „Vylepšený mikroskop bude mít větší rozlišení a biologové v něm budou moci sledovat i atomy. Alespoň v to doufáme,“ dodává vědec.
Velká očekávání
Mikroskop může podle něj umožnit velké objevy. Zatím nic podobného nikdo ve světě nesestavil. „Doufám, že se nám to podaří. Chtěli bychom ho předvést na světové mikroskopické konferenci, která bude za čtyři roky v Praze. Ale možná ho dokončíme dřív,“ říká Delong.
Na nový vynález se těší vedoucí laboratoře mikroskopie Jana Nebesářová z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. V její laboratoři už pracovali s elektronovým mikroskopem, který vynalezl Delong.
„Jeho přístroj představuje zcela nový typ mikroskopie, která umožňuje pozorovat buněčnou strukturu blíže přirozenému stavu. Ale vyžaduje, aby vzorky byly ve velmi tenké vrstvě neuvěřitelných 0,00002 milimetru. Od nového typu mikroskopu, na kterém profesor Delong právě pracuje, si slibuji, že tloušťka vzorků se zvýší alespoň dvojnásobně,“ řekla Nebesářová.
Čestný občan Hranic
„Profesor Delong je světově uznávaná kapacita. Novým zastupitelům navrhnu, abychom mu udělili titul Čestný občan města Hranic,“ uvedla místostarostka Radka Ondriášová.
Hranice jsou jeho láska
I když žije v Brně, cítí se doma spíš v Hranicích. „Hranice jsou moje láska,“ říká pětaosmdesátiletý Amin Delong. Na Hranice nedá dopustit. „Když jsem v Hranicích, sesypou se na mě vzpomínky, kam se hnu. Čas je ale pryč a nevrátí se nic,“ dodává. Nezapomenutelné jsou pro něj hlavně roky, kdy chodil na gymnázium. „To bylo nejkrásnější období v mém životě. A dodnes se těším na setkání se spolužáky jako malý kluk na Vánoce,“ říká.
Do Hranic jezdí pravidelně. „Vloni jsme tam strávili tři dny. Jel jsem se také podívat na přehradu Bystřičku, kam jsme jezdívali s kamarády,“ vzpomíná Delong. Tehdy se tam seznámili s rolníkem, který mladíky nechal přenocovat ve stodole. „Měl porouchaný motor na mlátičku a my jsme mu ho spravili. Pak jsme se s ním domluvili, že si opravíme jeho srub, který nepoužíval, a že tam budeme jezdit. Udělali jsme na něm novou střechu a trávili jsme tam soboty po celou válku. Bylo tam báječně,“ vypráví. Na Bystřičku se vracel i během studií v Brně a učil se tam na zkoušky. „Když jsem se tam vloni přijel podívat, stála tam místo srubu nová chata. Patřila synovi toho rolníka. Povídali jsme si, a mu bylo divné, že ještě žiju,“ dodává s úsměvem Delong, který má příjmení má po francouzských předcích. Ti přišli do Slezka na konci šestnáctého století v době, kdy začalo pronásledování hugenotů.
Táta mu zabavil letadlo
Delongova maminka pocházela z Hranic a s tatínkem se seznámila po první světové válce. Po svatbě se odstěhovali do Petřvaldu. „Tam jsme žili, dokud nás v roce 1939 nevystěhovali Poláci. Protože jsme měli babičku v Hranicích, šli jsme bydlet k ní,“ vypravuje Delong. Babička bydlela ve Svatoplukově ulici a rodiče si brzy našli podnájem v téže ulici a mladý Delong začal chodit na gymnázium v Hranicích.
„Ještě když jsme bydleli v Petřvaldě, horoval jsem pro letadla. Sestavil jsem model a v závodech jsem s ním vyhrál. Ale nezaslouženě. Moje letadlo totiž letělo jen kousek, ostatní vůbec. Pak jsem sestavil další letadlo a prý jsem řekl, že nejmladší z nás s ním poletí z balkonu první. Tatínek se to domákl a letadlo zabavil,“ vypráví Delong.
Možná tato příhoda inspirovala jeho tatínka k zakoupení elektrické stavebnice. „Ta stavebnice mě převedla od letadel jinam. Byly v ní součástky, ze kterých šel sestavit zvonek, mikrofon, telefon. Stal jsem se radioamatérem,“ vysvětluje. Spousta pokusů pak vznikala na dvorku u babičky v Hranicích, například ještě za války si vyrobil „valkmana“.
Rázovití profesoři
Světoznámý vynálezce rád vzpomíná na léta na gymnáziu. „Měli jsme bezvadné profesory. Dávali na nás pozor, abychom se nedostali do nějaké nepříjemné situace s Němci. Byla válka,“ objasňuje. Profesoři byli podle něj rázovití. Například profesor češtiny Závodský. „To byl pokrokový člověk. Vozil tehdy v kočáře mimino, což byla v té době senzace. Profesor Závodský byl ohromný. Přišel s Nezvalem. Dodnes mám Nezvalovy básně na stole a čtu si v nich,“ dodává.
Učení mu šlo lehce. „Nedávno jsem se na srazu spolužáků v kronice třídy dočetl, že jsem byl primus třídy. Dozvěděl jsem se, že profesor matematiky měl jen dva takové výborné studenty,“ sděluje.
Vzpomíná také na podivínského profesora latiny. „Říkal o sobě, že je básník a publicista. My jsme toho využívali a přiměli jsme ho, aby nám látku předváděl. Hrál nám hrál scénky, třeba jak zabili Césara. Párkrát to ale neskončilo dobře, protože řediteli se tohle nelíbilo. Jednou, když nám zase v prostěradle předváděl scénku, upozornili jsme ho, že jde ředitel. Latinář se schoval za plentu. Ředitel vstoupil, sháněl profesora a řekl, že na něj počká. Profesorovi nezbývalo než vylézt zpoza plenty a povídá, že si tam strouhal tužku,“ říká s úsměvem Delong.
Jednou ho latinář poslal uspořádat knihy ve školní knihovně. „Pojídal jsem přitom jeho bonbony. Když latinář přišel, zeptal se mě, jestli nechci bonbon. Řekl jsem, že jsem si už vzal,“ směje se vědec.
Zlobit latináře šlo, protože neměl autoritu. Ale třeba profesor chemie, ten byl ostřejší. „Jednou mě vyvolal a já jsem neuměl. Chemikář se tomu divil. Řekl jsem mu: pane profesore, to je vaše vina. Vy vyvoláváte podle abecedy a já dnes nebyl na řadě,“ vzpomíná Delong.
Lásku našel v knihovně
V Hranicích také našel svoji lásku, Jindřišku Čechovou, se kterou se později oženil a má s ní dvě děti. „Dcera je profesorkou a proděkankou na JAMU, syn je architekt,“ upřesňuje vědec.
Vzpomíná si na to, jak se se svou manželkou seznámil. „Setkali jsme se v knihovně, kam jsme oba chodili vypomáhat. To jsem ještě chodil na gymnáziu,“ říká Delong. Chodili spolu bruslit, do kina, na procházky do parku nebo do Teplic a posílali si zamilovaná psaníčka. „Ta nám předávala její sestra, která chodila na gymnázium o rok výš než já,“ přiznává.
Nucené práce
Ke konci války už nebylo na gymnáziu tak veselo. Někteří studenti museli odjet na nucené práce. „Šli jsme na prohlídku, kde se rozhodovalo, kdo pojede. Byli tam dva doktoři. Český a německý. Všichni chtěli jít k českému, já jsem si řekl, že to je jedno a šel jsem k tomu Němci. Měl jsem před tím žloutenku, a tak když mě proklepával, trhl jsem sebou. Napsal mně – neschopen,“ vzpomíná Delong.
Spolužáci odjeli na půl roku do Hamburku a on zůstal ve třídě s děvčaty sám. Musel ale pracovat v hranické továrně Kunz. „To mně velmi prospělo. Vozil jsem špony, vrtal, soustružil, byl jsem elektrikářem a nakonec i údržbářem. Zabýval jsem se radiotechnikou a elektřina mně byla blízká. Brával jsem si noční směny, abych přes den mohl dělat to, co mě bavilo. Navíc jsem dostával peníze a tak jsem si mohl kupovat součástky,“ nastiňuje.
První vynález
Po maturitě šel studovat na vysokou školu, na brněnskou techniku. Za rodiči do Hranic se stále vracel. „Na vysoké škole jsem se dostal k profesoru Bláhovi. Oslovil mě u zkoušek, jestli chci pracovat u něj. Přijal jsem to s nadšením. Zadal nám vytvořit elektronový mikroskop a my jsme ho udělali,“ říká. Jeho první vynález se začal vyrábět v roce 1949. Tehdy jen pět zemí na světě toto dokázalo. Za své vynálezy dostal řad cen. Největší radost má ale ze světového ocenění. V roce 1986 ho totiž v Japonsku zvolili do světové organizace špičkových odborníků.
Líbil se spolužačkám
Na rodinu Delongových vzpomínají pamětníci v Hranicích dodnes. Tatínek a bratr vědce byli známí pánští krejčí.
Uznávaný vynálezce je stále v kontaktu se svými spolužáky z gymnázia. „Už je nás málo, sejde se nás tak sedm. Armin říkává, jak se hrozně těší na naše setkání,“ sděluje jeho spolužačka Václava Gregorková z Milotic nad Bečvou. Delonga hodnotí jako velmi skromného, chytrého a dobrého člověka. „Vždycky byl takový. Jsem moc ráda, že jsem ho v životě potkala,“ dodává.
Podobně se vyjadřuje i další spolužačka Naděžda Horáková z Hranic. „My jsme ho měli hrozně rádi už v době studií. Byl upřímný, srdečný, skromný. A líbil se všem spolužačkám,“ prozrazuje Horáková.
ARMIN DELONG
• Narodil se 29. 1. 1925 v Bartovicích u Ostravy.
• Maturoval na gymnáziu v Hranicích v roce 1944.
• V letech 1945 až 1950 studoval na Vysokém učení technickém v Brně.
• V roce 1978 získal profesorský titul, v roce 1981 se stal akademikem ČSAV. Působil na řadě vědeckých pracovišť, vedl Ústav přístrojové techniky ČSAV. Od dubna 1990 do skončení federace byl místopředsedou federální vlády.
• Dodnes pracuje v laboratoři, Delong Instruments, kterou založili jeho žáci a pojmenovali po něm.
• V roce 1953 získal za vynález elektronového mikroskopu Řád práce, v roce 1958 zlatou medaili na Světové výstavě v Bruselu za stolní mikroskop, v roce 2005 cenu Česká hlava.
• Mluví anglicky, rusky, francouzsky a německy.
• Žije v Brně, je ženatý a má dvě děti.
• Jeho koníčkem je hudba.
