Blikající stroje podél stěn v liberecké kavárně Nisa zhasly. Alespoň na čas. Herna, která v prostorách historické budovy z roku 1937 pohoršovala Liberečany, se na začátku března zavřela. Majitel, liberecký podnikatel Vlastimil Juriga, totiž neobnovil provozovateli, karlovarské firmě Slot Games, smlouvu. Co bude dál zatím neví.
„Rád bych, aby se do kavárny vrátil život. Aby fungovala jako předtím, aby do ní lidé mohli například zajít na oběd. Nějaké zájemce už mám. Jejich záměry ale neprozradím. Zatím jsem se nerozhodl, definitivně bych to chtěl rozseknout do dvou týdnů,“ nechal se slyšet Juriga.
Podle něj ale rozhodnou peníze, takže není vyloučeno, že se do slavné neoklasicistní budovy opět vrátí automaty.
Ani Liberečané v návrat starých časů do kavárny Nisa příliš nedoufají. Jedním z takových lidí je i František Micko, který v kavárně působil do začátku devadesátých let jako diskžokej. „Měl bych z toho radost. Moc tomu ale nevěřím. Konkurence je příliš velká,“ řekl Micko.
Také jemu vadilo, když se podnik, v němž v minulosti rozdávaly radost Orchestry Gustava Broma a Karla Vlacha, změnil v místo plné blikajících automatů.
„To, co s kavárnou Nisa udělali, se mi nelíbilo. Stal se z toho zvěřinec. V šedesátých letech to přitom byl nejnavštěvovanější podnik v Liberci,“ míní diskžokej. Tomu, aby se v budoucnu z kavárny Nisa opět nestala herna, nemůže v současné době nikdo zabránit.
Budova ze žuly, připomínající říšské stavby, podobné těm, které se stavěly v Mussoliniho Itálii, sice leží v památkové zóně, sama o sobě ale památkou není.
„Podle mého názoru by si Kavárna Nisa takovou ochranu zasloužila. Během posledních let část své hodnoty kvůli některým úpravám ztratila. Zmizely původní vlajkové stožáry, některé reliéfy, znak benátského lva a staré neonové nápisy. Pořád ale jde v Česku o ojedinělou stavbu,“ řekl Petr Freiwillig z Národního památkového ústavu v Liberci.
Pokud by Kavárna Nisa památkou prohlášena byla, mohli by odborníci umístění herny zpochybnit.
„Otázkou je, jakou by to mělo šanci na úspěch. O něco podobného jsme se již pokoušeli v minulosti ve Frýdlantu. Krajský úřad ale naší snahu nakonec zvrátil,“ dodal liberecký památkář. Budova, která je dominantou Soukenného náměstí patřila dlouho k pýchám Liberce, které se radnice nechtěla zbavit. Špatný stav budovy ale vedení města přinutil, aby ji v roce 2005 nabídli k prodeji. Na nákladnou opravu totiž nemělo město peníze.
Nejdřív sportbar
Za šedesát milionů korun nakonec Kavárnu Nisa koupil liberecký podnikatel Vlastimil Juriga. Společně s domem tak získal osmašedesát bytů a šest nebytových prostor včetně dvou restaurací. Z kavárny proto chtěl nejprve udělat hotel. Od toho ale upustil. V Nise se nejprve zabydlel sportbar s občerstvením a pak až do konce února herna.
