Historii města se třiapadesátiletý Jan Jůna věnuje už několik let. Materiály, které nashromáždil, uspořádal v nedávno vydané knize. Lidé se v ní mimo jiné dočtou o tom, že podle dochovaných písemností žili na Jindřichohradecku i templáři.
Jak vznikl nápad napsat takovou knihu?
Vlastně jsem ani knihu psát nechtěl. Když jsem se na začátku sedmdesátých let přistěhoval do Hradce, seznámil jsem se s Janem Mukem, který pracoval v muzeu. Nadchl mě, a tak jsem pak další tři roky docházel do muzea a získával informace z historie a heraldiky. Začal jsem se zajímat o svůj rodokmen a dělal jsem si poznámky navíc. Říkal jsem si, že by byla škoda je nevyužít.
Jak daleko jste se s rodokmenem dostal?
Skončil jsem někde v období Marie Terezie. Dál už je to hodně obtížné.
V knize je zajímavá kapitola o templářích. To je pro čtenáře atraktivní téma.
Hradec je zatím jediné město po Praze na území Čech, kde lze doložit souběžné působení dvou rytířských řádů, templářů a německých rytířů. Přítomnost templářů, jejich působení i majetkové poměry dokládá řada listin. Templáři například získali dvůr v Lodhéřově od Oldřicha II. z Hradce a zajímavá je i přítomnost samotného mistra řádu templářů v Čechách při tomto předání.
Taky se věnujete nejstarším dějinám Hradce.
Je to tak. Zaměřil jsem se na rod Vítkovců, který už zmiňuje v roce 1100 Dalimil. Jedna kapitola je věnovaná i legendami opředenému Vítkovi z Prčic, kolem kterého zůstává i dnes řada otazníků. Věnoval jsem se nejen jemu, ale i jeho potomkům.
Dá se ještě dnes vůbec něco nového objevit?
Určitě. Může se stát, že za pár let bude někdo opravovat má zjištění. I já už teď připravuji materiály, kterými bych chtěl doplnit vydanou knihu, a navíc se mi hromadí podklady pro druhý díl. Jsem teď nezaměstnaný, takže kromě hledání práce věnuji čas právě bádání v archivech.
