Pod rukama Iva Kliky se v posledních letech proměnila zlínská zoologická zahrada v jednu z nejlepších zoo v Evropě. V zahradě není Klika nejvýše jen na papíře ve firemní hierarchii. Svoji kancelář, v níž dříve býval archiv zoo, má v nejvyšším patře lešenského zámku. A chodí do ní rád, protože práce patří k jeho sedmi životním radostem, které popisuje Sedmičce.
Zaměstnání
Přemýšlel jsem o zoologii už na vysoké škole. Ale do zoo jsem se nedostal, takže jsem dva roky učil. Rok na základní škole a rok na gymnáziu. Pak jsem přece jen začal pracovat v Lešné. Tehdy to byl skoro revoluční krok, učitel na gymnáziu bylo docela prestižní zaměstnání. Ale nikdy jsem toho nelitoval, naopak.
Strávil jsem tady v zoo osmatřicet let a ani po tak dlouhé době nejsem unavený, práce mě baví. Mám elán a věřím, že i nápady, které zahradu stále rozvíjí. Poznal jsem spoustu zoo v celém světě. Z každé jsme se snažili přenést něco dobrého k nám. Tím se naše zahrada stále posouvá a myslím, že to lidé oceňují.
Muzika
Již dlouhá léta se bavím hudbou. Nepochybuji o tom, že právě muzice bude patřit velká část mého volného času, až půjdu do důchodu. Hraju na trombon, pravidelně zkoušíme i koncertujeme s kapelou Big Band Lubomíra Morávka ve Zlíně, hraju i s dixielandem. Až budu mít více času, těším se na to, že budu pracovat na úpravě not.
Zahradničení
Už nyní v menším zkouším napodobit práci našich zahradníků ze zoo. Zahradničení je moje další velká radost, ne ale ve smyslu pěstování mrkví a kedluben, spíš mě baví okrasné stromky, keříky, jejich stříhání a podobně. Času na to mám málo, ale to se změní a doufám, že na zahradě to bude brzy znát.
Rodina a vnoučata
Dobré rodinné zázemí je pro každého zásadní věc. Jsem rád, že se mám o koho opřít. Každý chlap by měl zasadit strom, zplodit syna a napsat knihu. Všechno jsem to zvládl a musím říci, že děti i vnoučata mi dělají jen radost. Vnoučat mám (chvíli počítá – pozn. red.) šest. Jsou zdravá, přiměřeně chytrá, takže do mých radostí patří rodina naprosto stoprocentně.
Zdraví
Jsem plný radosti, že stále můžu chodit nebo hrát na trombon. Navzdory infarktu a čtyřnásobnému bypassu jsem v docela dobré kondici, což je úžasné a strašně moc si toho vážím. Mám výborného ošetřujícího lékaře. V tomto věku je zdraví základem všeho a já momentálně nemám žádné větší problémy. To je radost převeliká.
Kamarádi
V celém svém životě mám jedno velké štěstí na lidi, kteří mě obklopují. Ať už je to rodina, kamarádi nebo kolegové v práci. Měl jsem vynikající učitele na vysoké škole, spoustu dobrých přátel mám mezi muzikanty. Je pro mne hodně důležité, že vím, kam se obrátit, když je člověku hůře. Myslím, že se to výrazně projevuje i na rozvoji zoo, protože kolem sebe mám lidsky i profesně velmi kvalitní spolupracovníky.
Nedávno jsem se díval do evidenčních knih a jen výjimečně někdo odchází. Za dob mého ředitelování, což je zhruba dvacet let, mi pomáhá prakticky stejná skupina lidí. Zápal pro věc, nasazení v práci a dobré vzájemné vztahy se nepochybně výrazně podepsaly na současné podobě zoo.
Plachtění
Už od mládí se zajímám o plachetnice a moře. Teď si pomalu před důchodem začínám zjišťovat, co všechno potřebuji pro to, abych úspěšně složil kapitánské zkoušky. Jakmile se mi to podaří, určitě na nějakou plachetnici vyrazím. Už před lety jsme jezdili po českých jezerech, teď pojedu na jednu krátkou plavbu s kamarádem.
