Dnešní revizoři už nepřipomínají nerudného Gustava Anděla v podání Jaroslava Marvana. Přesto v nich pasažéři vidí něco jako „fízla“. Sedmička se vydala na cestu s nimi.
„Dobrý den, kontrola jízdenek, prosím,“ vyzývá lidi v tramvaji revizor Jiří. S toutéž výzvou se na ně obracejí i jeho kolegové Marián a Mirek. Šedesátiletý muž beze slova podává místo jízdenky rovnou občanku k sepsání pokuty.
„Takových je hodně. Nechtějí dělat rozruch, stydí se, že jedou načerno,“ říká Jiří. Sedm stovek pokuty ale nenechá v klidu každého. „Cestující mnohdy vysvětlují, proč nemají jízdenku. Myslí si, že to stačí,“ konstatuje Rudolf Novotný, vedoucí oddělení kontroly Dopravního podniku Ostrava.
Často přibudou urážky. „Černí pasažéři bývají agresivní. Jednou se mi jeden snažil vykloubit prsty na ruce, kterou jsem se držel tyče. Mého kolegu kdysi bodl do ruky nožem,“ vzpomíná Mirek. Ani takové situace revizory neodradí. „Dělám revizora už několik let a jsem spokojený. Je to práce jako každá jiná,“ usmívá se Jiří.
Mezi desátou a jedenáctou jsou tramvaje poloprázdné. Přesto revizoři vypisují jednu pokutu za druhou. Mají za sebou polovinu směny a sedmadvacet chycených neplatičů. „To je běžný průměr,“ říká Marián.
Přistupuje mladá žena s dítětem a starší ženou. Když si všimne, že jeden z revizorů ještě vypisuje pokutu, rychle běží k řidiči pro lístek. „Kdybychom tu nebyli, nekoupí ho. Když si chce někdo koupit jízdenku v tramvaji, nastoupí předními dveřmi,“ říká Jiří. Zakoupení jízdenky žena patřičně komentuje. Tak, aby to slyšela celá tramvaj „Tak jsem do tebe investovala,“ huláká na svou spolucestující. Obě pak na celou tramvaj debatují, co znamená čas na jízdence a jak dlouho mohou za proinvestované peníze cestovat. „Ta vidí jízdenku asi poprvé v životě,“ tiše pronese Marián. Poznámky si však musí nechat pro sebe.
Černým pasažérem je úctyhodná starší paní, zanedbaný čtyřicátník v maskáčích nebo dvacetiletý student. „Načerno jezdí kdekdo,“ usmívá se Jiří. Pro určitou skupinu lidí je jízda načerno adrenalinový sport. Na internetu zakládají spolky a vytvářejí pravidla, jak se chovat.
Na černé pasažéry číhá necelých šedesát revizorů. Všichni jsou interní zaměstnanci s průměrným platem čtyřiadvacet tisíc korun. Zájem o tuto práci je velký. „Když jsme naposledy doplňovali početní stavy, přihlásilo se celkem dvaačtyřicet zájemců, ze kterých jsme vybrali jen sedm,“ uvádí mluvčí Dopravního podniku Miroslav Albrecht.
Bacha, revizoři, rychle pro jízdenku!
Nevděčná a obecně opovrhovaná. To je profese revizora.
