Jen málo vrcholových sportovkyň si může říct, že by podobně úspěšnou kariéru zvládly v modelingu. Česká cyklistka Tereza Huříková patří mezi ně. Je juniorská mistryně světa z roku 2005 a zároveň ji díky jejímu půvabu vybrali, aby předváděla oblečení české výpravy pro letní olympijský Londýn.
„Jako dítě jsem netoužila po jiném povolání než stát se modelkou a soutěžit v miss. Potom mě to přešlo. Teď se chci hlavně dostat na olympiádu do Londýna,“ říká Huříková.
Můžete zmínit nejlepší okamžik minulého roku?
Nejkrásnější okamžik ze sportovní stránky jsem zažila v Dalby Forest v Británii, kde jsem se loni po dvou letech opět probojovala mezi Top Ten světa. Jen mě mrzí, že takový prima den jsem neměla zrovna v Novém Městě na Moravě, kde byl loni poprvé světový pohár, a byl úžasný.
A jaký byl ten nejhorší?
Nejhorší byl okamžik nárazu do stromu při tréninku na trati při světovém šampionátu 2011 ve Švýcarsku. To, co následovalo, přelet helikoptérou, ošetření, rentgen, zlomená klíční kost. Čili konec mé sezony 2011 a návrat zpět do Česka, přímo pod kudlu mého vynikajícího ortopeda a chirurga doktora Urbana, který mi už podruhé kosti spravil. Jsem mu vděčná.
Není to poprvé, co jste si zlomila klíční kost. Co vám proletělo hlavou?
Porovnávala jsem, která zlomená klíční kost bolela víc, jestli levá, nebo pravá.
Jste juniorská mistryně světa v závodech cross-country. Co je to za disciplínu?
Cross-country anglicky znamená v podstatě křížem krážem krajinou. Zní to až romanticky, ale podoba tohoto sportu se od svých počátků vyvinula v pěkně drsnou disciplínu cyklistiky a do krajiny se počítají terény, jako jsou skalky, kameny, balvany, klády, kořeny, bahno, písek, potoky, umělé překážky, skoky. Často se technické pasáže na závodním okruhu ani nedají sejít pěšky. Závodní okruh má délku čtyři až šest kilometrů, je plný technicky různorodých výjezdů a sjezdů, takže ho zdoláme tak za čtvrt hodiny.
Nevadí vám bahno, déšť, extrémní podmínky?
Vždycky jsem ty chladné a mokré extrémy měla ráda, respektive jsem v nich vždy dosáhla nejlepších výsledků a výkonů. Rozhodně ale nejsem typ suchomila. Nad devětadvacet stupňů se rozpouštím.
Prosinec a leden jste strávila na tréninkovém kempu na Mallorce. Trénoval tam s vámi Zdeněk Štybar nebo paralympijský vítěz Jiří Ježek. Jak jste s nimi vycházela?
No, výborně, já tyhle dva kluky miluju. Jsou to nejen výjimeční cyklisti a dříči, ale hlavně v duši krásní lidé. Celkový dojem ze soustředění na Mallorce mám vynikající. Terén je tu velmi pestrý, kopce, zvlněný profil i roviny, a hlavně spousta pěkných malých silniček.
Bolí vás ještě zadek z kola?
Když na něm dlouho nehnutě sedím, tak ano, víc ale bolí samozřejmě nohy.
Budete trénovat i na Šumavě?
Mé plány lyžovat na Šumavě mi překazila bídná zima, která do Nového roku panovala. Nakonec jsem na Šumavu přijela jen udělat si s rodiči Vánoce. Snad mi to vyjde aspoň v létě a domoviny si užiju o trochu víc.
Jaké vrcholy pro vás bude mít nadcházející sezona?
Hlavně se chci nominovat do olympijského Londýna, což momentálně není vůbec snadný cíl, ale udělám pro to, co je v mých silách, abych do Británie v létě odletěla. Dalšími cíli jsou pro mě světové poháry, hlavně ten květnový domácí v Novém Městě na Moravě, mistrovství světa a Evropy.
Nedávno jste se proměnila v modelku a předvedla oblečení pro českou olympijskou výpravu. Jak jste se cítila?
Jsem členka Olympic Development Teamu, což znamená, že se podílím na vývoji olympijské kolekce pro Londýn společně s několika mými kolegy, jako je například veslař Ondra Synek a předseda Českého olympijského výboru Dvořák. Olympijská kolekce využila motivu obrazu Františka Kupky, který se promítl na všech částech oděvu budoucích olympioniků. Když jsem si na sebe navlékala první díl této kolekce, honila se mi hlavou obrovská touha obléci si ho znovu, a to kvůli sychravému britskému počasí.
Pomáhala jste nějak s jeho vývojem?
Ano, testovala jsem použité materiály, hodnotila návrhy a obdivovala profesionální práci návrhářů Alpine Pro.
Snažíte se skrývat modřiny po pádu z kola?
Poslední dobou tolik nepadám, na modřiny jsem i tak talent a schovávání šrámů z kola mě už dávno přešlo. Teď už to jsou mé součásti jako na podzim barevné silonky.
Několikrát jste zabodovala i v soutěži Miss cyklistika. Sledujete ráda takové ankety?
Po pravdě jejich význam nechápu a okamžitě bych takové soutěže zrušila. Vlastně nikdy jsem se jí neúčastnila dobrovolně, pokaždé mě někdo přihlásil či se svaz rozhodl mě ocenit aspoň královnou či miss, aby mi nebylo líto, že na trůn Krále cyklistiky usedne někdo jiný. Pro mě má hodnotu ocenění, o které jsem se zasloužila svou vůlí a dřinou. Za to, jak mě namíchala z rodičů příroda, za to nemůžu.
Ke sportu vás vedli oba rodiče, kteří na vimperském gymnáziu učí mimo jiné tělocvik. Jací to byli trenéři?
Myslím, že nebyli přísnější, jen vnímavější a preciznější. Hlavně taťka, který vedl spoustu mých tréninků už v době, kdy jsem byla profesionálka. Za jeho neustálé připomínky jsem dnes ráda, ač nevím, jestli jsem si do života odnesla vše, co mi chtěl ve sportu dát. Ale to je tak normální. Vzpomínám si, jak se mě snažil naučit jeho milovaný tenis: podívej, jak krásně hraje Lendl, podívej na Grafovou. Procházela jsem kolem obrazovky s totálním nezájmem. Na kurtu mi odpálil míček a já jen tupě stála s pálkou v ruce a suše oznámila: vedle. Dnes sleduju tenis o sto šest a fandím nejen našim.
Jak často jezdíte do Vimperka?
Teď pramálo, dvakrát do roka, když se poštěstí.
Jezdíte sem i s přítelem? Mimochodem je vaším manažerem. Jak vám spolupráce vychází?
S Pavlem fungujeme jako tým. Sdílíme své radosti, starosti, povinnosti. Takže na Šumavu jezdíme převážně spolu, protože všude jezdíme převážně spolu. Seznámili jsme se jako závodnice a masér konkurenčních, ale spřátelených týmů. Tehdy jsem byla šťastná, že budu mít doma šikovného maséra. Netušila jsem ale, že se z něj vyklube manažer, který bude ve své profesi ještě šikovnější. Je spolehlivý, což mi dodává potřebnou dávku jistoty. A pak, talent je i na sporty. Hlavně na kole mi těžce zatápí, a je proto i mým skvělým tréninkovým parťákem.
Bydlíte ve Valašském Meziříčí. Nestýská se vám po Šumavě?
Pavel pochází z Valašského Meziříčí. Beskydy jsou krásný kraj a nedivím se, že ho to zpět tak táhlo. Sama jsem si Valachy a jejich kraj oblíbila. Šumava mi ale samozřejmě chybí a vždycky bude.
TEREZA HUŘÍKOVÁ
• Narodila se 11. února 1987 ve Vimperku.
• Je česká bikerka a silniční cyklistka, specializuje se na časovku.
• Stala se juniorskou mistryní světa v silniční časovce i v cross-country na horských kolech.
• V roce 2008 si vybojovala účast na olympiádě v Pekingu.
• Závodí za klub Central Haibike Pro team, jejím trenérem je Karel Martínek.
