V těch několika málo volných chvílích, které herečce Barboře Kodetové při péči o tři dcery zbývají, zkouší v Divadle na Jezerce. Ve Večeru tříkrálovém si zahraje Olívii.
„Premiéru máme už 26. října, to je za pár dní,“ říká Kodetová.
Jde to skloubit práci a tři malé děti?
V divadle na mě byli hodní, zkoušela jsem s ohledem na své mateřské povinnosti poměrně málo. S vypětím všech fyzických, psychických a organizačních sil to stíhám. Samozřejmě, že bez pomoci všech babiček, kamarádek a paní na hlídání by to vůbec nešlo. Lily chodí do školy, Violetka do báječné školky, kam nemusím letět jako šílená, že mi zavřou, a Sophia je doma s paní na hlídání nebo s babičkou. A navíc je to jen dočasné.
Je Olívie vaše první role po mateřské?
Podle toho, po které mateřské máte na mysli. Já mateřskou v pravém smyslu ani neměla. Začala jsem hrát asi dva měsíce po porodu. Ale zkouším po dvou letech, takže vlastně ano.
Už jste někdy předtím Shakespeara hrála?
Víckrát. Ještě na konzervatoři mě pan Kačer přivedl k Jarušce Šiktancové jako Julii v Romeovi a Julii, tím jsem vlastně začínala. Bylo mi 19 let. Partnerem mi byl Honza Potměšil.
Kde se představení hrálo?
Bohužel jsme došli jen do generálek. Přišla revoluce a s ní i Honzova nehoda. Nikdy na to zkoušení nezapomenu, byla to úžasná zkušenost. Hrála jsem ale také Helenu ve Snu noci Svatojánské nebo Perditu v Zimní pohádce.
Jak je chystaná hra pojatá? Tradičně, nebo diváka něco překvapí?
Doufám, že ho v dobrém překvapí, že žádné „překvapení“ neuvidí. Myslím to vážně, ne vždy se podaří takzvané aktualizace Shakespearových her. Já sama takové inscenace nevyhledávám a dávám přednost klasickému zpracování.
Proč?
V jeho hrách je taková opravdovost, že nejtěžší je tuto opravdovost ve vší nahotě zahrát. Nebát se velkých emocí. Hrát naprosto naplno. Pak jistě nemůžete udělat chybu. Ale je to nesmírně těžké. Máme krásnou hudbu, kostýmy a zkoušíme naplno, tak snad nám to vyjde.
Hrajete radši v komediích nebo v dramatech?
V obojím. Komedie jsou tak osvobozující, smích je nakažlivý, a když se představení povede a lidi řvou smíchy a tleskají, je to zázrak. Ale drama má podobnou katarzi a odplaví tolik špatného. Zásadně nedělím představení na komedie, nebo tragédie, ale na dobré a špatné.
Máte nějakou vysněnou roli v shakespearovské hře?
Beatrici v Mnoho povyku pro nic a Lady Macbeth, ale z té bych asi měla strach a hodně bych se modlila. To je opravdu nebezpečná paní.
Jak se vám pracuje s Janem Hrušínským?
Honza Hrušínský ví, co chce, a dá vám spoustu prostoru pro vlastní nápady. To je radost. Je to citlivý člověk, ctí tradici a má rád herce. Těším se na zkoušky a cítím se v divadle moc dobře. Před každým představením nám hercům vždy řekne: „Hezky se bavte.“
Takže se vám Na Jezerce líbí?
Představení Na Jezerce jsou vyprodaná a diváci šťastní. Takže si užívám toho vzácného zázraku.
Před měsíce jste oslavila kulaté narozeniny, bylo to pro vás nějakým zlomem?
Já sice pořád opakuji, že je mi už čtyřicet a že jsem stará, unavená a vyčerpaná matka, ale to je spíš dědictví po tatínkovi. Ve skutečnosti se teď cítím moc dobře, až na to bolavé koleno, křečové žíly a vypadávající vlasy a … Ne vážně. Mám tři báječné zdravé děti, úžasného partnera, krásný domov a ještě snad pár let budu vypadat dobře, to je dobrá výchozí pozice směrem k důchodu.
Můžou vás diváci vidět ještě jinde než Na Jezerce?
V Činoherním klubu v inscenaci Rodinná Slavnost s Jurajem Kukurou v hlavní roli. Jsem moc ráda, že se mi daří zůstat s Činoherním klubem pořád ve spojení. Vyrůstala jsem v něm a ráda vzpomínám na všechny ty báječné inscenace.
