Těžký průmysl čeká nejistá sezona. Německo ale není ten skutečný strašák
- Další složitý rok pro energeticky náročné obory.
- Velkoobchodní ceny elektřiny a plynu sice setrvale klesají, novou výzvou je však státní podpora průmyslu v Německu.
- Nebezpečnější konkurence však zůstává mimo Evropu.
Část českého mediálního prostoru od listopadu plní varovné zprávy o tom, že Němci chystají masivní podporu tamnímu těžkému průmyslu. Zpráva sama o sobě může působit jako uměle vytvořený bič na prolobování úlev pro zdejší průmysl – ve finále německá podpora není tak robustní, jak se zpočátku psalo, má řadu podmínek i pastí, a hlavně Německo čelí mnohem hlubším ekonomickým problémům než Česko. Pravdou ale je, že tuzemský těžký průmysl už lapá po dechu delší dobu a každé zhoršení podmínek bude cítit.
Analytici z poradenské firmy EGU odhadli, že by konečná cena elektřiny mohla v tomto roce klesnout ze současných 150 až 160 eur za megawatthodinu bez DPH na 110 až 120 eur za megawatthodinu, a to při plném projevení efektu zavedení takzvaného průmyslového tarifu pro velké a energeticky náročné německé průmyslové podniky.
Jak ale EGU upozorňuje, polovina úspory je vázána na povinnost investovat do dekarbonizace. Německý Handelsblatt tak koncovou cenu očekává výše, na úrovni kolem 132 eur za megawatthodinu. V Česku by ekvivalent této ceny podle postupu výpočtu EGU činil 152 eur za megawatthodinu.
Německá sleva, která není zadarmo
- Německá vláda úlevu zacílí na 97 energeticky nejnáročnějších odvětví, zejména z ocelářského, chemického, papírenského nebo například sklářského průmyslu.
- Cenu elektřiny u poloviny jejich spotřeby zastropuje zhruba na 50 eur za megawatthodinu.
- Polovina této slevy však podniky musí do dvou let investovat do modernizace provozu. Tyto peníze proto nejsou k dispozici pro krátkodobé snížení nákladů a Handelsblatt je do celkové ceny ani nezapočítává.
- Německý stát chce dotovat i poplatky za síťové služby a snížit daň za elektřinu.
Pro tuzemský průmysl je přitom německé opatření dvousečné, myslí si šéf Svazu chemického průmyslu České republiky Ivan Souček. Negativně na něj sice dopadne levnější konkurence, na druhou stranu by ho mohlo pozitivně povzbudit průmyslové vzepětí klíčového obchodního partnera. „Když nastupující česká vláda s energiemi skutečně pomůže, bude konečný efekt německé podpory sice nejspíš negativní, nemusí být ale nijak výrazný,“ míní Souček. Podobný závěr učinil i jeden z českých miliardářů, který v Německu podniká a který si nepřál být jmenován.
„Ekonomická situace je v Německu žalostná, mnohem horší, než se jeví zvenku. I kdyby vláda splnila vše, co slíbila, průmysl není v takové kondici, aby se mohl opravdu nadechnout,“ sdělil průmyslník.
Se Součkem se shoduje i v tom, že problémem pro tuzemský těžký průmysl není zavedení podpory v Německu, ale spíše dlouhotrvající neutěšené podmínky ve srovnání s mimoevropskými zeměmi. V tomto kontextu společně obviňují zatvrzelost Evropské komise, která podle nich nutí členské státy k příliš překotné, a přitom neefektivní dekarbonizaci, jejímž výsledkem je snížená konkurenceschopnost vůči třetím zemím.
Miliony tun jsou pryč
Za poslední rok v Evropě nevratně ukončilo chemický provoz 11 milionů tun kapacit, vypočítává Souček. „Bez silné politické podpory hrozí v příštích třech až pěti letech uzavření až 350 chemických závodů v celé Evropě. To znamená 200 tisíc zaměstnanců,“ pokračuje.
Negativní celoevropský trend je znát i v samotném Česku. Například chemický podnik Spolana Neratovice předloni ukončil výrobu PVC, tedy polyvinylchloridu, který se ve stavebnictví používá například pro odpadní a vodovodní potrubí. Další závody snižují výrobní kapacitu. Tržby celého chemického průmyslu předloni činily 800 miliard korun, loni to podle Součka bylo o nižší jednotky procent méně.
S problémy se energeticky náročný průmysl potýká minimálně od energetické krize z konce roku 2021. Už předtím ale obor pociťoval rostoucí konkurenci, zejména z Asie, ale například i ze Spojených států, kde je plyn podle EGU třikrát levnější než v Evropě. Rozdíl v ceně elektřiny je o něco menší. I tak jsou ale české a německé ceny zhruba dvojnásobné oproti těm ve Spojených státech a v Číně, píše Handelsblatt.
Souček doufá, že nová vláda bude podnikům více naslouchat a bude ochotna podporu postupně stupňovat. Z těch reálnějších požadavků lze vyjmenovat například snížení poplatku za systémové služby či snížení daně z elektřiny. Šéf Svazu chemického průmyslu zmiňuje i reformu systému emisních povolenek nebo alespoň zastropování jejich ceny. V tomto ohledu je ale skeptický. „Na všem okolo EU ETS se musí dohodnout celá Evropská unie, a je to proto velmi nejisté a těžko realizovatelné,“ připouští Souček.
Energeticky náročnému oboru může částečně pomoci i zklidnění samotného energetického trhu. Umožnit to má podle analytiků významné zvýšení obchodních kapacit na trhu se zkapalněným plynem LNG. Pokud by ke zvýšení nabídky LNG došlo, mohla by podle nich klesnout i cena elektřiny, která se od cen plynu částečně odvíjí. Odhadovat vývoj na energetickém trhu je však dnes ošemetné. Velkou neznámou je například dopad zákazu importu ruských paliv.
