Dva devatenáctiletí studenti na první pohled na boxery nevypadají. Zlomený nos ani šrámy ve stylu Rockyho nemají. Snad jen svalnaté ruce vykukující zpod trička dávají tušit, že tohle není sport pro rváče, ale pro muže, kteří mají vůli tvrdě trénovat.
Poté, co odhodí civilní oblečení a navléknou si rukavice a chrániče, stávají se z nich tvrdí bojovníci. Když mezi sebou zápasí, divák, který thajský box vidí poprvé, podvědomě ustupuje do uctivé vzdálenosti. Přesto by, jak oba tvrdí, své síly nikdy nezneužili.
Hokejku vyměnil za rukavice
Petr Kučera hrál od dětství hokej. Vydržel u něj osm let. Pak zul brusle a rok se žádnému sportu nevěnoval. Pohyb mu však chyběl. „O thajském boxu jsem se dozvěděl od kamarádů. Přišel jsem do Fitcentra Merkur, chytlo mě to a začal jsem chodit pravidelně. Thajskému boxu už se věnuju třetím rokem,“ říká. Letos odmaturoval na gymnáziu a chystá se na vysokou školu do Brna, kde by chtěl začít boxovat první ligu. „Doufám, že budu stíhat co nejvíc tréninků v Hradci, chtěl bych tady udržet kluky pohromadě,“ dodává Kučera, který jindřichohradecké boxery zároveň trénuje.
Boxem si napravil bolavá záda
Jakub Lampart nejprve dělal kulturistiku. Začal ale mít zdravotní potíže a nemohl se jí dále věnovat na závodní úrovni. Poohlédl se proto po jiném sportu.
„Našel jsem na webových stránkách thajský box, tak jsem ho přišel vyzkoušet a kluci mě vzali do party. Už rok chodím cvičit pravidelně. Thajský box mi zpevnil záda a protáhl svaly, takže i doktor je rád, že se mu věnuju,“ vypráví student posledního ročníku jindřichohradeckého gymnázia.
„Do pololetí bych chtěl ještě vyjet na pár zápasů. Pak si dám asi oddech a budu chodit jen na tréninky, abych se mohl věnovat přípravě na maturitu. Bude záležet na tom, do jakého města se dostanu na vysokou školu. Tam potom budu boxovat,“ přemítá o své sportovní budoucnosti.
Říká se, že thajský box je umění osmi končetin. To znamená, že zápasníci používají údery pěstmi, lokty, koleny a holeněmi. Normální boxeři bojují pouze pomocí úderů pěstmi. „Podle mě je thajský box nejtvrdší bojový sport vůbec. A také jeden z nejúčinnějších. Lze jej dobře využít při sebeobraně,“ tvrdí Kučera. Monokly nebo krev z nosu jsou při thajském boxu běžnou záležitostí.
Boxeři si ale ze šrámů a podlitin nic nedělají. „Při boji stoupá adrenalin, takže bolest necítím. Rány začnou bolet až po zápase. Ale vážnější zranění se mi zatím vyhýbají,“ říká Petr Kučera. Kdyby mu rány vadily, prý tenhle sport nedělal. „Člověk si časem zvykne a bolest mu přijde jako rutina. Není to nic, co bych nečekal,“ sekunduje mu Jakub Lampart.
A jak se na zálibu Petra a Jakuba dívá jejich okolí? Existují rodiče, kteří chodí dětem na zápasy fandit. Většině maminek se pohled na syna bojujícího v ringu příliš nezamlouvá. „Když jsem s thajským boxem začal, máma byla ráda, že mám nějaký pohyb. Na mé zápasy se ale naši dívat nechtějí,“ přiznává Kučera.
Podobně je na tom i jeho kamarád. „Když jdu do zápasu, radši to rodičům ani neříkám, aby neměli strach. Potom jim akorát zavolám, že jsem v pořádku,“ svěřuje se Lampart.
Jindřichohradečtí boxeři by se rádi se podívali do Thajska do jedné z místních škol thajského boxu. Jednou z překážek je ale finanční náročnost takovéhoto výletu. „Do některých škol také není jednoduché se dostat. Cizinec se musí hodně dlouho pouze dívat a až po určité době ho pustí k tréninku,“ vysvětluje strasti vysněné cesty Jakub Lampart.
V Thajsku děti začínají s boxem už v šesti letech, na vrchol se dostanou v osmnácti. Pak jde výkonnost dolů. „Podle mě je optimální věk pro začátek s thajským boxem kolem třinácti let,“ míní Kučera.
Tomuto bojovému sportu se ale věnují i děvčata. Několik jich dokonce chodilo boxovat i v Jindřichově Hradci. „Na amatérské i na profesionální úrovni jsou holky, které dělají thajský box závodně a chodí do zápasů. Některých z nich bych se bál i já,“ přiznává Lampart.
Hradečtí borci zatím do zápasů v thajském boxu nenastupují. Během sezony jezdí do Třeboně na čistý box, za klub SKB TSM Třeboň také několikrát do měsíce zápasí. Petr Kučera, zkušenější z obou boxerů se může pochlubit například prvním místem z mezinárodního turnaje, který se uskutečnil letos v červnu v Třeboni.
Jakub Lampart zase vyrazil sbírat zkušenosti na boxerský turnaj do Dánska. „Dostal jsem ale staršího soupeře, který mě porazil. Na úspěchy zatím čekám,“ přiznává.
Cílem každého boxera je kvalifikovat se na mistrovství republiky. Také Petr s Jakubem o kvalifikaci usilují. Mají však ztížené podmínky v tom, že na tréninky čistého boxu musí jezdit do Třeboně, kam se nedostanou tak často, jak by si přáli.
Přestože sklízejí úspěchy v klasickém boxu, ve svém rodném městě dávají přednost thajskému. „V Jindřichově Hradci děláme thajský box, protože je tu o něj větší zájem. Tréninky máme ve Fitcentru Merkur třikrát týdně, od začátečníků až po pokročilé. Po maturitě jsem si udělal trenérské zkoušky třetí třídy a mám profesionální trenérskou licenci,“ vysvětluje Petr Kučera.
Dva tréninky za týden jsou málo
Tréninky pod jeho vedením jsou dost náročné. Na začátku je důležité rozehřátí a rozcvička. „Běháme nebo skáčeme přes švihadlo, abychom si zahřáli svaly. Následují protahovací cviky, aby se svaly nezranily. Pak se stínuje, to jsou údery do vzduchu. Dále cvičíme techniky v plném vybavení, pokračujeme na boxovacím pytli nebo zase stínováním a na konci posilujeme. Do tréninků zařazujeme i sparingy, což je simulování lehkého zápasu. Nebijeme se natvrdo, účelem je nacvičit si techniky a údery,“ přibližuje boxerskou přípravu Jakub Lampart.
Thajský box zatím není v Jindřichově Hradci příliš rozšířený. Na tréninku se pravidelně schází kolem osmi boxerů, od začátku září ale přibyla i skupina nováčků. Dva tréninky týdně ovšem podle Petra Kučery nestačí na to, aby se boxeři dostatečně připravili na zápas.
„Zavádíme třetí trénink, který nám umožní získat lepší fyzičku, lépe se nacvičí údery,“ říká. Zpočátku není snadné zkoordinovat pohyb rukou a nohou dohromady. Boxeři se na tréninku učí provádět pohyby automaticky.
„Jsou kluci, kteří přijdou a po dvou tréninkách to vzdají. Thajský box je náročný jak na fyzičku, tak na nacvičení techniky,“ dodává. Ne všichni zájemci o tento sport však přicházejí do tělocvičny s čistými úmysly.
„Jsou kluci, kteří se chtějí jen naučit rvát. To se nám nelíbí. My chceme vést lidi k tomu, aby se sportu opravdu věnovali. Thajský box má určité tradice a zásady. A ne, že se člověk naučí pár chvatů a jde se porvat na diskotéku,“ vykládá zapáleně Jakub Lampart.
Pomůcky vyjdou na pár tisícovek
V porovnání s jinými sporty, například s hokejem, není vybavení na thajský box příliš drahé. Finančně náročné je spíš cestování na zápasy. Základní ochranné pomůcky vyjdou na pár tisícovek.
„V amatérském zápase se používá helma, chránič na zuby a na lokty. Nepovinný je chránič trupu, dále se nosí bandáže na ruce, boxerské rukavice, suspenzor, chrániče holení, případně bandáže na kotníky,“ vypočítává Kučera. Profesionální boxeři používají chráničů méně.
Podle Petra Kučery je thajský box atraktivní, divácky zajímavý sport. Zároveň jde o jeden z nejkomplexnějších sportů. Člověk si zacvičí, upevní postavu, vypracuje svaly, má rychlé reflexy.
„Dovednosti získané při thajském boxu jsou prakticky využitelné. Nemyslím tím, že bychom se chodili prát. Ale dennodenně se setkáváme s lidmi, kteří jsou agresivní vůči ženám nebo někomu slabšímu. V tom případě můžu zasáhnout a nemusím se obávat,“ vyjmenovává Procházka klady tohoto bojového umění.
Také Jakub Lampart thajským boxem žije. Cení si toho, že oproti kulturistice se mu může věnovat závodně.
„Dodržuju disciplínu, abych dosáhl co nejlepších výsledků. Také ctím tradici tohoto sportu. Snažím se dávat mu maximum,“ uzavírá.
