David Sárközi z Frýdku-Místku si s oblibou užívá extrémní sešupy na kole. Horskému kolu věnuje každou volnou chvíli. Obléknout dres, šlápnout do pedálů a na horském kole zdolávat co možná nejnáročnější terén. K tomu na čas proti soupeřům. To je pro třiatřicetiletého pivovarníka z Nošovic Sárköziho nejlepší způsob, jak si odpočinout nebo jen srovnat myšlenky.
„Jezdím už dvanáct let, a stále si to užívám,“ tvrdí muž, který se nebojí vzít do rukou lopatu a krumpáč, aby trať upravil podle svých představ. Stejně tak se umí chopit nářadí a svůj stroj si v dílně vlastnoručně vyladit nebo opravit.
Na horském kole závodil hodně. Když se ale předloni narodil syn Vincent, začal se více času věnovat rodině. „Navíc mě provázela smůla. Pokaždé jsem si na jaře něco zlomil nebo natáhl, a celá zimní příprava přišla nazmar,“ vypráví Sárközi.
Za vavříny se už proto nehoní. „Beru to pohodově. Nesplněné výkonnostní cíle člověka zbytečně frustrují. Když se výsledky nedostavují, mění se radost na starost. Největším úspěchem pro mě je, že jsem zdravý a můžu stále jezdit,“ přemítá biker, který ve svém synovi možná najde zdatného nástupce.
„Podle toho, co všechno provádí doma s odrážedlem, by ho sport mohl bavit. Je velmi živý,“ těší Sárköziho.
Pohodář na horském kole
Nejčastěji jezdí v okolí města, s oblibou vyhledává také tratě v Beskydech. Nikdy ale nebyl polykačem kilometrů, který hledí jen na to, kolik má natrénováno. „Nikam se nehoním. Dbám především na styl,“ zdůrazňuje.
Přesto se neustále udržuje v kondici. Když nesedí na kole, alespoň běhá, plave nebo cvičí. „Je nutné, abych měl kolo neustále pod kontrolou. V našem sportu není o nebezpečné karamboly nouze,“ vysvětluje.
Jako kluk chtěl být řidičem tatrovky. Nakonec se ale profesní cesta Davida Sárkoziho ubírala jiným směrem. „Pracuji jako operátor v nošovickém pivovaru,“ povídá muž, přes jehož pracoviště procházejí ročně miliony hektolitrů zlatavého moku.
„Do mladiny, což je voda s chmelem a sladem, dodáváme ve správném poměru pivovarské kvasnice a dohlížíme na celý proces kvašení,“ popisuje svůj podíl na zrodu piva Sárközi.
Práci v pivovaru má rád. „Není automatická jako třeba u pokladny v supermarketu. Pivo je živý organismus. Stále se v něm něco děje. V každém druhu ale tyto procesy probíhají jinak. Často záleží i na počasí. Na nás je, abychom tyto podmínky správně posoudili a postupovali tak, aby zítřejší pivo bylo stejné jako dnešní,“ líčí Sárközi.
Přestože je v zaměstnání spokojený, závidí lidem, které zvolený obor nejen baví a naplňuje, ale také ho mohli studovat. „Mně se to nepoštěstilo. Vyučil jsem se dřevorubcem a pak vystudoval obor veřejná správa,“ popisuje Sárközi.
Nesplněné sny?
S karavanem po světě
Pěnivého moku se Sárközi nezříká ani v soukromí. „Nejvíce si na něm pochutnám s kamarády v hospůdce. Po kilometrech na kole se hodí. Lahvové pivo si doma otevřu opravdu jen výjimečně,“ říká. Snad jako každý člověk má i Sárközi dosud nesplněné sny a přání. Tím sportovním je projet si na horském kole tratě v okolí kanadského Whistleru, který je Mekkou všech bikerů. Jejich sport se ve známém lyžařském středisku zrodil a odtud se úspěšně šíří po celém světě. Po letošní dovolené přibylo další přání. „S manželkou Marcelou jsme autem projeli celou Itálii. V Římě nás sice kompletně okradli, ale chuť do dalšího cestování nám to nevzalo. Rád bych si pořídil velké obytné auto a projel s ním kus světa,“ spřádá Sárközi plány. A ví, že by si to užili. „Nejsme plážové typy, které se dokážou celé dny jen slunit u moře. Rádi poznáváme nové kraje a lidi,“ povídá Sárközi.
