Bludičku srazil polský snowboardista

Muzikálová zpěvačka Jolana Smyčková, rodačka z Ústí nad Labem, bavila v končící sezoně ústecké divadelní publikum jako Líza Doolittleová, hrdinka muzikálu My Fair Lady. A za tuto roli byla nominovaná do širšího výběru cen Thálie 2010. Tento rok dvaatřicetileté zpěvačky divadla Semafor ale připomínal muzikálové příběhy plné zvratů, v nichž sama účinkuje.

Končí divadelní sezona. Říkáte si, konečně, začínají prázdniny? Bohužel, to vůbec ne. Tahle sezona byla výjimečná. Nejen širší nominací na ceny Thálie, ale i tím, že jsem ji nedobrovolně prolenošila. Prospala jsem deset hodin denně, v nemocnici i víc. Od únorového úrazu na lyžích se dávám dohromady.

Co se vám stalo? Na sjezdovce ve Špindlerově Mlýně mě srazil snowboardista, osmnáctiletý Polák. Zpřetrhal mi v levém koleni křížový vaz a praskl mi meniskus. A víte, co je opravdu zvláštní? Chviličku před úrazem mi volal ředitel ústecké opery Tomáš Šimerda. Smutnou zprávu, že na muzikál Muž z La Mancha, který jsme v Ústí nad Labem plánovali na příští rok, nejsou peníze. Tak jsem se dozvěděla, že jsem přišla o roli, a najednou prásk, a ležela jsem na sněhu.

To snad byla nešťastná souhra náhod. Já nevím. Zazvonil telefon, špatná zpráva a vzápětí se mi stalo tohle. Muže z La Manchy, kde jsem měla hrát s Radkem Zimou, partnerem z My Fair Lady, jsem obrečela. Nebyla jsem v pohodě a člověk na sebe takové věci asi přivolává, nemyslíte? Vždyť mně se v životě na lyžích nic nestalo!

Ale půl divadelní sezony jste si užila, nebo ne? V Semaforu, kde jsem dvanáctou sezonu, jsem hrála a pěkně zvesela. Nejméně deset představení do měsíce. Bludičku v obnovené Kytici, v kabaretním představení Dal si růži do polívky, ve Šlitr s námi (a zlý pryč), kde mám i pěkný dlouhý monolog. Anebo v semaforském pojetí operety Mam`zelle Nitouche. To jsme zkoušeli souběžně s My Fair Lady v Ústí nad Labem.

A za Lízu Doolittleovou jste byla nominovaná na nejvyšší divadelní ocenění. Byla to širší nominace a potěšila. Mě i moji maminku, která žije v Ústí nad Labem. Já nějak neřeším, jak to mělo dopadnout, už jen to, že si mé práce všimla odborná veřejnost je svým způsobem uznání, ze kterého mám radost.

Hrála jste souběžně ve dvou divadlech, jak jste to zvládala? Ještě připočítejte dabing. To je můj všední, takřka denní chleba. Divadlo, a to i Semafor, člověk nedělá pro peníze, ale z lásky k umění. To si nestěžuji, jen konstatuji. Zkrátka, živí mě dabing. A letos to nebylo jiné.

Se kterou slavnou zahraniční tváří si váš hlas můžeme spojit? Když denní chleba, tak myslím nekonečné seriály. Ten můj, kde mluvím jednu z hlavních postav, se jmenuje Sladká Laura. Ale filmy jsou také, a to je opravdu krásná práce. Nedávno jsem dabovala krásný film z anglické viktoriánské doby, Zlodějka, který bude soutěžit o cenu Františka Filipovského. A slavné tváře? Jessica Alba nebo Emily Blunt. Poprvé jsem mluvila Gwyneth Paltrow, v české verzi filmu Country Strong. Náročné jsou horory. Na nich si hlasivky doslova ničím.

I ječení vražděné dívky musíte zvládnout? No, jéje. Nic se nebere z originálu, všechno musím oddýchat a ukřičet sama. Ale Zlodějka byla výborná. Pár scén je z blázince, kde mě máčeli ve studené vodě. U takové práce mi nevadí, když si hlasivky odřu.