Bojovali s bahnem a únavou

Bahno, bláto, kaluže, bahno, bláto a zase kaluže. Od začátku května v Olomouci téměř pořád pršelo, a tak není divu, jak vypadala trať cyklistického závodu Okolo Olomouce, která vedla ze tří čtvrtin po lesních cestách. V neděli 23. května závod poprvé odstartovali organizátoři seriálu Cyklomaraton Tour. Devětadvacetikilometrovou trasu si vyzkoušel i redaktor Sedmičky.

Jako ve Woodstocku

Startovní bránu umístili organizátoři na Svatém Kopečku, a tím pro mnoho účastníků, včetně redaktora Sedmičky, rozhodli o jejich tréninku před závodem – cyklisté dojeli na místo na kole.

Po registraci a asi hodinové pauze se dozvěděli první informace. „Nechci vás zbytečně strašit, ale trať je opravdu náročná,“ upozornil je moderátor.

Měl pravdu. Realita mnohonásobně předčila očekávání, protože trať vedená z Kopečka přes Posluchov, Hrubou Vodu a Pohořany nabízela blátivé peklo.

„Ježíšmarjá, to je tak pro koně,“ naříkal jeden z cyklistů při zdolávání kritického místa. Bahna tam skutečně bylo jak na festivalech Woodstock a Glastonbury dohromady.

Přidal se i déšť

Těžký terén znemožňoval závodníkům zůstat celou dobu v sedle. Chvíli šlapali, chvíli šli vedle kola. Navíc trať nabízela téměř výhradně jen výšlapy do kopce a sjezdy, takže každý příjemný sešup byl vzápětí draze vykoupený. A aby toho nebylo málo, spustil se prudký liják a „vylepšil“ už tak dost rozoranou trať.

„Olomoucký závod byl po Českých Budějovicích, Liberci a Pardubicích čtvrtý v pořadí a ve všech případech jsme bojovali s bahnem. Počasí nám zatím nepřálo, ale všichni účastníci se s tím poprali,“ řekl po závodě hlavní organizátor Tomáš Pavel.

Za rok znovu

„Nejhorší byl asi ten úplný závěr, tam už bylo na cestě tolik bahna, že se tím nedalo pořádně projet,“ doplnila Barbora Lahová z olomoucké stáje Bike Team Kola Kaňkovský.

Redaktor Sedmičky dojel do cíle jako pětapadesátý za dvě hodiny dvacet sedm minut. Splnil všechna předsevzetí, která si dal před startem: hlavně dojet, pokud možno živý a zdravý, a ani jednou nespadnout a nevyválet se v blátě. S chutí si dal nealkoholické pivo, protože všechny ostatní nápoje už vypili ti šťastnější, kteří dorazili do cíle mnohem dříve.

„Když započítáme i dětské kategorie, zúčastnilo se závodu čtyři sta padesát jezdců. Na první ročník je to úžasné číslo. Určitě zde chceme jet i příští rok,“ shrnul Pavel.

Před jízdou domů vystál redaktor ještě dlouhou frontu na hadici s vodou, aby mohl kolu vrátit jeho původní podobu. Cesta zpátky byla příjemná. Vedla přece z Kopečka.