Bolevecké výbuchy rozsévaly smrt
Květen 1917. Už třetí rok vojáci umírají na bojištích první světové války. V bolevecké muniční továrně plzeňské Škodovky se kompletují tisíce kusů střeliva na frontu. 25. května 1917. V Bolevci je před polednem rušno, tři tisícovky zaměstnanců plní tvrdou denní normu. Vojtěch Žižka je pečlivý mistr, když jeho podřízený objeví závadu na jedné z min, okamžitě hlásí problém nadřízenému Rudolfu Thielemu.
Správce továrny ale údajně pouze mávne rukou, poručí minu odložit stranou a odchází. Je přece čas oběda. Thiel si odchodem ještě na nějaký čas zachrání život, tragické události, které vejdou do dějin jako bolevecká katastrofa, se už dostávají do pohybu. Přesně ve 13.35 se ozve v budově s minami první ničivý výbuch, který v továrně plné trhavin odstartuje řetězovou reakci. Vojtěch Žižka je okamžitě mrtev, v celé budově číslo deset přežijí explozi pouze čtyři lidé ze sta.
Po třetí hodině se ozve poslední, nejsilnější exploze, do povětří vylétne sklad trhavin. Tlakovou vlnu pocítí až v centru města vzdáleném osm kilometrů. V Měšťanské Besedě a v hotelu Waldek (dnešním Slovanu) praskají okenní tabulky. Hlavně však umírají zaměstnanci bolevecké muničky. Výbuchy zničí všechny budovy (padesát pět z padesáti šesti). Zdravotníci ošetří sedm stovek zraněných – znetvořených, popálených, bez rukou, bez nohou, osleplých. Dvěma stovkám už pomoci nemohou – k obětem ohnivého inferna nebo záludných střepin se přidají i lidé, kteří zahynou při záchranných pracích.
Bolevecká muniční továrna byla pověstným sudem se střelným prachem od vzniku v roce 1915. Více než padesát budov bylo postaveno bez úředního povolení. Od konce roku 1916 musela Škodovka vyrobit denně deset tisíc granátů a šrapnelů a zvýšit měsíční produkci granátů na čtrnáct tisíc kusů. Dílny i sklady byly přeplněny municí a trhavinou. V den výbuchu bylo v továrně místo povolených šedesáti tun sto tisíc tun výbušnin a osmačtyřicet tisíc granátů. K neštěstí pak při nedodržování bezpečnostních předpisů stačilo tak málo. Když se zjistilo, že sabotáž nebo letecký útok tragédii nezpůsobily, obrátil se hněv na správce továrny. Vojenská komise obvinila Thiela ze zanedbání bezpečnostních předpisů.
„Správce ale prokázal, že řadu bezpečnostních předpisů musel zrušit na základě vyšších rozkazů. Řízení bylo zastaveno,“ připomíná plzeňský expert na boleveckou kauzu Vladislav Krátký. Oficiálním vysvětlením se tak stala verze, podle které jednomu z dělníků mina, u které nebyl nový typ zapalovače příliš bezpečný, vypadla z ruky. Thiel byl propuštěn z vazby, po několika měsících se ale stal vlastně poslední obětí bolevecké tragédie. Spáchal sebevraždu. Pohled z centra. Vysoký oblak kouře zřetelně viděli Plzeňané až z míst, kde je nyní centrální autobusové nádraží. Foto archiv V. Krátkého Dílna po výbuchu. Jedna z budov sice po sérii výbuchů naspadla, létající munice ale i tady způsobila nenapravitelné škody. Foto archiv V. Krátkého Příjezd k
