Brambory. Na stůl přes bolavé prsty | E15.cz

Brambory. Na stůl přes bolavé prsty

Josef Beneš

Populární česká příloha brambory právě putuje z polí do obchodů. Redaktor Sedmičky odpracoval v bramborárně jednu směnu.

Na sběru brambor jsem byl naposledy na střední škole a zažil jsem při tom spoustu legrace. Po více než třiceti letech jsem to chtěl zkusit znovu. Nastoupil jsem do firmy Chlebovické brambory. Farmy s vyhlášenými bramborami, které z polí sbírají ruce majitelů Libora Janečky a Lenky Chovancové.

Šéfové na lince

Už čtvrtý den prší. Těžké stroje by se na promoklém poli beznadějně bořily, a tak se sběr brambor zastavil. „Jen abychom je dostali ze země dříve, než uhodí první mrazy,“ strachuje Janečka. A posílá mě do třídírny. „Tam je práce dost,“ určuje mé pracovní zařazení.
Bezmála tuna brambor padá z velké dřevěné bedny do násypníku. Odtud hlízy putují na dopravníku k nám. „Je třeba zbavit je hlíny. Stranou dáváme příliš malé ke zkrmení nebo poškozené, které zpracováváme ve škrabárně. Shnilé házejte rovnou do kbelíku,“ udílí pokyny Chovancová. Oba s Janečkou stojí u linky a poctivě přebírají. Na rozdíl ode mě a studentky zemědělské školy Veroniky Andreanské, která je tady na praxi, musejí navíc odbavit mnoho telefonátů. „Čeladná? Budeme tam před polednem, spolehněte se. Litujeme, ale tuhle odrůdu jsme kvůli počasí ještě nesklidili. Zkuste to v polovině října.“ K tomu se v plechovém hangáru co chvíli zastavují lidé, aby si odvezli domů pár pytlů na uskladnění.

Za bolavé prsty dvojku

Vyloupnout brambor z tvrdé hlíny dá někdy práci. Začínají mě od toho bolet konečky prstů. Po několika hodinách mám také problém soustředit zrak. Hlízy na otáčejících se válečcích mi splývají. Stroj s příznačným názvem Herkules mezitím šetrně a úhledně pokládá na paletu jeden pytel za druhým. Když složil poslední, oddechl jsem si. Jedna směna se dá přežít, ale celou sklizeň bych tady dělat nechtěl, říkám si. „Máte od nás výbornou,“ hodnotí Chovancová můj pracovní výkon. Vzápětí ale známku snižuje na dvojku. „Musela jsem za vás vyhazovat kusy mokrého bláta. Ty se pak nalepí na válečky a padají do pytlů i s bramborami,“ vysvětluje. Zřejmě to ale se mnou nebylo tak špatné. Majitelé firmy mě pozvali na příští sklizeň. Budu si prý moci vyzkoušet práci na kombajnu. Už teď se těším.

Autor: Josef Beneš
 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Články odjinud