Tichá jednotka intenzivní péče olomoucké fakultní nemocnice. Na lůžku leží pacient po operaci srdce a nad ním se sklání lékař. Je to David Vindiš z Hranic, další osobnost v seriálu Sedmičky Generace 77. Pro Vindiše je kardiologie životním posláním. Ve třiatřiceti letech už má za sebou dvě atestace. Je odborným asistentem na lékařské fakultě, kde učí mediky, navíc se stal vědeckým pracovníkem, který se zabývá výzkumem pacientů s plicní embolií.
„Vybral jsem si kardiologii, protože to je perspektivní obor. Momentálně pracuji na první interní kardiologické klinice, kde se starám o pacienty po infarktu myokardu nebo se srdečním selháním. Kromě toho dělám i v echokardiografické laboratoři,“ říká Vindiš.
Velká nemocnice v krajském městě není jeho první zastávkou. Po medicíně si přál získávat lékařské zkušenosti spíše v malém městě. Šest let proto léčil lidi v kroměřížské nemocnici, teprve pak se vydal do Olomouce.
Chtěl být jako táta
Cesta k bílému plášti nebyla pro Vindiše klikatá. Sám říká, že nikdy netoužil jako jeho kamarádi být třeba popelářem, nebo kosmonautem. Už v první třídě se hrdě hlásil k tomu, že až vyroste, bude léčit lidi. Stejně jako jeho táta.
„Těší mě, že syn jde v mých stopách a jsem na něj pyšný. Obor, který si vybral, má před sebou velkou budoucnost,“ říká s uznáním jeho otec Zdeněk Vindiš, který má v Hranicích svou ordinaci. Zároveň připomíná, že David nebyl dítětem, které by si hrálo se stetoskopem na pana doktora, nebo které by po vyučování chodilo nakukovat k tátovi do ordinace. Jako malý kluk spíše tíhnul k malování. Proto ho také rodiče přihlásili do výtvarného kroužku.
„Malování a kreslení, to byla opravdu moje slabost,“ souhlasí mladý lékař. S oblibou prý maloval hlavně abstraktní obrazy, které vznikaly v jeho fantazii, a on je pak jen přenášel na papír. Hraničané si pamatují na jeho výstavu, kterou na začátku devadesátých let coby student gymnázia ve městě uspořádal.
„Dělal opravdu pěkné a originální věci, které se mi líbily. Udělali jsme proto společnou výstavu. On tehdy vystavoval obrazy a já fotografie,“ popisuje umělecký fotograf Tomáš Pospěch.
Múza Davida Vindiše neobdařila jen ve výtvarném oboru. I když dnes působí spíš jako nenápadný mladý muž s plachýma očima, hranická rocková scéna si na něj pamatuje jako na bigbítového bouřliváka, který uměl sednout za bicí a pořádně rozpumpovat publikum.
Živec Ortoplaz
Kapela, kterou založil před sedmnácti lety se spolužáky z hranického gymnázia, měla nezvyklý název. Živec Ortoplaz. Ještě dnes se Vindiš nad názvem usmívá. „My jsme se původně jmenovali Živec Ortoklas, což je název nerostu. Jenomže pak se o nás psalo v novinách a autor článku se přeslechl a v recenzi napsal Ortoplaz. Nám se to tak líbilo, že jsme si tu zkomoleninu nechali,“ vzpomíná lékař.
Pětičlenná kapela byla ve své době a na místní poměry úspěšná. Vydala několik kazet, psali o ní v novinách a recenze na jejich vystoupení byla i v publikaci, která sledovala hranickou scénu devadesátých let. A ta chválila i kritizovala.
„Nahrávky Živce Ortoplaze jsou opravdu pestré. Jejich druhá kazeta Živa‘94 je neuvěřitelnou žánrovou směsicí, jíž myslím chybí odpověď na otázku: Proč? Jinak perfektně mluví o tom Jak? Svým způsobem je to nejpodivnější hranická nahrávka,“ napsal tehdy Jiří J. K. Nebeský.
Na kapelu si dodnes pamatuje a s odstupem času říká, že to byla zajímavá gymnaziální skupina. „Tehdy to byli mladší kluci než já, tak jsem se na ně možná trochu díval skrz prsty. Ale příjemně překvapili a mně osobně byli blízcí svým experimentálním pojetím hudby,“ podotýká Nebeský.
Po maturitě se Ortoplazi rozpadli, ale Vindiš s bicími neskončil. Hrál na ně i ve skupině na vysoké škole. Ta měla také originální název, Five retards, tedy Pět retardovaných. „Dnes už bohužel na bicí nehraju, ale kdyby se našla kapela, která by se mi líbila, rád bych si sedl zase za bubny,“ nebrání se návratu na bigbítovou scénu Vindiš.
Zatím mu volný čas nejvíce vyplňuje studium odborné literatury, rád se začte i do beletrie, chodí do divadla a na koncerty a jeho velkou láskou jsou lyže. „Jezdíme v posledních letech na sjezdovky do Alp a letošní sezonu zahajujeme ještě před Vánocemi. Už teď se na lyže těším,“ říká úspěšný kardiolog a zároveň umělecky založený Hraničan.
