Plzeňská věž je symbolem města. Je o ní písnička. Na její vrchol byla zaměřena stará síť cest přivádějících do města lidi z blízka i z daleka. Je to nejvyšší kostelní věž v Česku.
Jak by asi někdejší stavitelé zaměřovali silnice, kdyby věž kostela svatého Bartoloměje nebyla jedna, ale dvě? Jak by zněla písnička - plzeňské věže převyšují kopce? Stoupali by turisté na obě, aby porovnali výhled?
Postavme druhou
„Kdysi nám paní učitelka na základní škole vyprávěla, že plzeňský kostel měl mít dvě věže. Na stavbu každé z nich dala peníze jedna bohatá sestra. Jenže jedna zemřela, a tak její věž nikdy nedostavěli,“ říká plzeňský podnikatel Jan Janák.
Dávná legenda uvízla v dětské paměti a postupně klíčila. Dnes má Jan Janák kancelář v šestnáctém patře Business Centra Bohemia, takže věži hledí takříkajíc z očí do očí.
„Koukám se na ni a ta druhá věž mi tam zkrátka chybí,“ přiznává muž, který nyní přichází s šokujícím a jistě i kontroverzním nápadem: vyhlašuje ideovou architektonickou soutěž na dostavbu druhé věže katedrály. Katedrály, která je národní kulturní památkou. Na pomoc si přizval architekta Jiřího Boudníka.
„Mně to naopak nikdy divné nepřišlo. V Plzni jsem vyrostl a vyosená věž pro mne byla samozřejmostí,“ říká Boudník. Když se ho Janák zeptal, proč má kostel na pravé straně jakoby nedostavěnou druhou věž, začal pátrat v historických análech.
„Zjistil jsem, že v roce 1525 poškodil kostel rozsáhlý požár. Možná věž tehdy stála a vyhořela, možná byla právě rozestavěná. Každopádně po tomhle požáru už nikdy nebyla vztyčena. Možná i proto, že se změnila móda a dvě symetrické gotické věže už nebyly „in“. Trendem se stal jeden prst vztyčený k nebesům,“ přemítá architekt.
Janákův nápad ho zaujal, a tak vznikla soutěž, která už figuruje mezi oficiálními akcemi České komory architektů a která má už i svou odbornou porotu. Tvoří ji věhlasní architekti: dlouholetá spolupracovnice Jana Kaplického Eva Jiřičná, autor kontroverzních plzeňských kašen Ondřej Císler a architekt, herec a spolutvůrce televizního cyklu Šumná města David Vávra.
„Jsem přesvědčen, že moderní architektura se má vepsat do historického centra našich měst. Vždy tomu tak bylo, až v současnosti nepochopitelně žijeme v jakémsi prapodivném akváriu,“ vysvětluje Vávra své pohnutky, které ho přiměly přijmout nabídku k práci v porotě kontroverzní soutěže.
Pozitivní postoj k soutěžím tohoto rázu chová i Jiřičná. „Katedrála svatého Bartoloměje je důležitá památka Plzně. Soutěž je jakousi výzvou architektům a umělcům k zamyšlení, co by se dalo udělat s připomínkou, že jednou tento objekt měl mít dvě věže. Pražský hrad si neumíme představit bez dvou neogotických věží, které byly ve své době právě takovým trnem v oku většině lidí. Historie je zajímavá tím, že ji každá doba poznamená něčím novým. Možná, že soutěž nepřinese nic nového, ale proč bychom nedali příležitost těm, kteří mají nápad?“ ptá se Jiřičná.
Zlaté chrliče Ondřeje Císlera ve třech rozích náměstí vyvolávaly silné emoce už od začátku, kdy se informace o nich dostaly na veřejnost. A rozporuplné reakce budí dodnes. I to byl jeden z impulzů, proč se Boudník rozhodl Janákův nápad posunout k realizaci.
Bourání konzervatismu
„Plzeň je na jedné straně velmi odvážná, což dokázala instalací kašen. Ale na straně druhé je nesmírně konzervativní. A právě tenhle konzervatismus chceme naší soutěží bourat,“ říká architekt, jenž prožil polovinu života v Plzni a druhou v New Yorku.
Vedoucí odboru památkové péče magistrátu Petr Marovič však nad tím jen kroutí hlavou. „Je to zbytečně vynaložená energie a nesmysl tak velký, jak daleko vidíte z ochozu věže,“ říká.
Dostavba druhé věže nemá podle něj žádné opodstatnění. „Kdyby byla věž například pobořena za druhé světové války, bylo by logické, že by se časem opravovala a dostavovala. Ale stavět věž, která tam nikdy nebyla?“ podivuje se.
„To je pohled památkáře. Ale město patří nám všem, patří do Evropy, do světa. Tak proč by nemohla být soutěž?“ brání nápad Boudník.
Katedrálu od severu vidí z oken své kanceláře i primátor Martin Baxa. Ani jeho však nápad na ideovou architektonickou soutěž nenadchnul.
„Jsem k tomuto konceptu přinejmenším velice zdrženlivý a rezervovaný,“ říká první muž města. „Legitimní by bylo o výstavbě věže uvažovat v případě, že by byla odstraněna například po živelné pohromě, zásahem děla za druhé světové války a podobně. Ale hlavně: ta druhá věž už by tam bývávala musela někdy být. Jestliže nebyla nikdy postavena, byť se s ní při počátku stavby počítalo, ale pak se od ní upustilo ještě před husitskými válkami, tak mi ten nápad připadá přinejmenším podivný a postrádám nějaký hlubší význam,“ diví se primátor.
Za nadbytečnou považuje soutěž i plzeňský biskup František Radkovský, který se na katedrálu dívá z oken biskupství od západu. Tedy z čela.
„Nejvyšší kostelní věž v České republice podle mého názoru postačí nadále jen jedna. Navíc právě nesymetričnost katedrály ji činí neobyčejnou a skýtá mnoho zajímavých možností k jejímu pozorování z různých úhlů a stran,“ je přesvědčen duchovní, pro nějž je katedrála hlavním kostelem jeho úřadu.
Přesto se biskup novým církevním stavbám nebrání. Naopak sám přichází s myšlenkou na stavbu hned dvou nových kostelů, které podle jeho mínění v krajské metropoli chybějí.
„Za mnohem potřebnější považuji navrhnout a postavit kostely s duchovními centry ve farnosti Plzeň - Severní Předměstí na Lochotíně a ve farnosti Plzeň-Západ ve Skvrňanech,“ vyzývá architekty.
Katedrála, tedy původně kostel sv. Bartoloměje, dvě věže nikdy neměla. Staré pohledy na město ukazují, že stála vždy jen věž severní, případně se k nebesům vzpínal ještě hrot někdejší stanové střechy nad lodí. O tom, že autor kostela se dvěma věžemi počítal, ovšem existují důkazy. I Martin Hruška ve své Kronice královského města Plzně uvádí, že „byl vystavěn kostel se dvěma věžemi od německých rytířů“. Hmatatelným důkazem je pak architektura sama.
„Kostelů, které se začaly stavět se dvěma věžemi, ale nakonec mají jen jednu, je celá řada. Například kostel svatého Jakuba v Kutné Hoře nebo další v Nymburce. Dokonce i svatovítská katedrála měla mít dvě věže,“ říká architekt Jan Soukup, který se věnuje rekonstrukcím památek.
Dvě věže byly zkrátka dobovým módním hitem. „Ve čtrnáctém století to však přestalo být v módě, lidem tahle symetrie začala připadat tupá a tuhá. Proto se stavby druhých věží zastavily. Jediným kostelem, který byl ve čtrnáctém století dostavěn se dvěma věžemi, je týnský chrám v Praze,“ vysvětluje Soukup.
„Uběhlo pět set let. Změnila se doba, změnila se móda. Třeba je na čase tam tu věž postavit,“ trvá na svém Boudník.
Věž pro všechny
Ideová architektonická soutěž na dostavbu jižní věže plzeňského kostela je otevřená všem. To znamená, že se svým nápadem může přijít kdokoli, ne jen architekti a projektanti z Čech i zahraničí. Možná, že se Janákovi nakonec sejde na stole třeba i spousta zajímavých dětských nápadů.
„Chceme přimět lidi, aby věci, které považují za neměnné, začali vidět jinak. Když za mnou Jan Janák se svým nápadem přišel, začal jsem se na kostel daleko víc dívat a vážit si ho,“ vysvětluje Boudník. Dopředu tak odpovídá na možné protesty proti dostavbě.
Jde jen o nápady. O upoutání pozornosti na město a jeho jedinečný staletý symbol. Jeřáby, lešení a stavební dělníci se tu rozhodně hned tak neobjeví. „Zatím je to hra. Ale kdo ví, co se tím nastartuje,“ přemítá Boudník.
Vávra k tomu dodává, že na světě existuje spousta architektonických soutěží a nápadů, které nejsou realizovány bezprostředně, ale ovlivňují architekturu v pozdějších dobách.
Soukup s nimi zásadně nesouhlasí. I on vnímá ideovou architektonickou soutěž na dostavbu druhé věže plzeňské katedrály jako nesmysl, který by se podle něj mohl uplatnit nanejvýš jako součást programu festivalu duševního zdraví Mezi ploty. Nebere ji ani jako hru. „Hrát si člověk může, ale na téhle hře nenalézám nic pozitivního. Jižní věž by musela být úplně stejná jako ta severní. Tak jak si mohu na její tvorbě brousit vtip?“ diví se.
Vávra je naopak přesvědčen, že by mohla vypadat úplně jinak než zbytek gotického chrámu. „V historických centrech našich měst vedle sebe existují baroko, renesance a třeba funkcionalismus, tak proč by nová věž nemohla být odlišná?“ říká architekt.
„Plzeň je dost odvážné město na to, aby se jednou tahle věž dostavěla. A to by pak byla paráda,“ uzavírá Janák.
