Osobní létající dopravní prostředky jsou vizionářským snem již od padesátých let, každý si určitě vybaví třeba legendární Fantomasovo létající auto. Dnešní technologie sice už překonaly některá zásadní omezení, která provázela dřívější projekty, a se svými výtvory slaví poměrně významné úspěchy, jako třeba Bratislavský projekt AeroMobil.
Podle kritiků takovéto představy osobní dopravy však jedna zásadní překážka boomu těchto dopravních prostředků setrvala: ke vzletu a přistání stále potřebují letiště. E-Volo ale namítá - volokoptéry prý nebudou potřebovat více než pár metrů čtverečných.
Technici z E-Volo souběžně s tím pracují na vývoji navigačního softwaru, který by uživatelům ne-pilotům létání co nejvíce usnadnil, registroval ve svém okolí ostatní letecké dopravní prostředky a zároveň na obloze vytvořil jakési virtuální dálnice, kterými by se nová „vznášedla“ mohla prohánět (viz. video).
Nepilotovaná verze volokoptéry poprvé oficiálně vzlétla zhruba před rokem na Berlínských Green Tec Awards, kde obsadila druhou příčku, těsně za projektem integrace multifunkčních palivových článků z dílny leteckého giganta Airbus přezdívaným jako “Goliath“.
Finální, pilotovatelná “dvousedadlová“ verze volokoptéry by měla sjet z výrobní linky v roce 2016 a svého majitele vyjde na 250 tisíc eur. Německé úřady by ji měly klasifikovat jako ultralight a bude muset, stejně jako ostatní letadla, létat pouze mezi letišti.
„Vezměte si ale, jak rychle úřady začínají akceptovat myšlenku samojezdících automobilů. Jak dlouho jim bude trvat, než v zájmu méně častých dopravních kolapsů a snížení emisí ve městech svolí k letům volokoptér mezi mrakodrapy?“, ptá se provokativně v rozhovoru s redaktorem časopisu NewScientist spoluzakladatel E-Volo Stephan Wolf.
