Buzola, mapa, les = svět Pelcových

Těžko najdou víkend, kdy by nebyli v lese. Při tom s sebou mají buzolu, mapu, čip a míjejí se s dalšími běžci, kteří pobíhají různými směry. Hledají kontroly.
„Není to jen o sportu. Je to náš životní styl,“ shodují se Václav a Pavla Pelcovi. O čem je řeč? O orientačním běhu.
Tenhle sport není příliš lidem na očích. Přesto se pravidelně vydávají do lesa nadšenci, které už nebaví běhat jen tak po cestách, ale své trasy chtějí vytvářet od jedné kontroly ke druhé.
Rodina Pelcových v tomhle není výjimkou. „Přivedl mě k tomu kamarád, bylo mi sedmnáct let,“ uvádí Václav Pelc. Dnes je mu třiačtyřicet a je jedním z nejúspěšnějších orientačních běžců ve Strakonicích.
Kromě Václava Pelce běhá také jeho manželka Pavlína. K orienťáku ji nepřivedli přátelé, ale rodiče. „Už v kočárku jsem jezdila na závody,“ popisuje. Je jí šestatřicet a rodinnou tradici drží dál.
„Položili jsme docela dobrou klubovou základnu,“ usmívá se. Běhají i tři děti, čtyřletý Tadeáš, pětiletý Matyáš a dvanáctiletá Eliška. A nevedou si zle. „Když je u mě dcera Katka z prvního manželství, jezdí s námi na závody i ona,“ dodává Václav Pelc.

Jeden běhá pro radost, druhý závodí

Spousta orientačních běžců závodí bez ohledu na výsledky a výkony. Jdou se jen proběhnout lesem, vyčistit si hlavu a pobavit se. V rodině Pelcových to je tak napůl. Maminka Pavlína už prý běhá jen pro radost z toho, že najde lampion s kontrolou se správným číslem. Otec Václav se v posledních letech znovu obul do závodění. Chodí pravidelně trénovat. Nabírá fyzickou kondici nebo se zdokonaluje v práci s mapou v terénu. „Umisťuju se do druhého nebo třetího místa,“ vysvětluje. A to neběhá ve své kategorii, ale v kategorii jedenadvacetiletých, aby si zasoutěžil. Mezi čtyřicátníky není moc velká konkurence.
I dětem se daří. Eliška je první v kategorii do dvanácti let, Kateřině patří druhé místo v desetiletých dívkách. Nejmladší synové už začínají běhat samostatně. Zatím byli pouze ve speciálních kategoriích rodičů s dětmi.

Jižní Čechy nepatří mezi špičku

Jižní Čechy nepatří mezi republikovou špičku v orientačním běhu. Mezi všemi oddíly v kraji je ten strakonický v současné době zřejmě nejúspěšnější.
A jeho většinou jsou Pelcovi. Tvoří šest z devíti aktivních členů. Další je zakladatel Josef Pich a pak Lucie a Ivo Šafaříkovi. „Měli tam kolem pěti dětí,“ připomínají Pelcovi. Ale zájem opadl, a kroužek zanikl. „Je to hlavně rodinný sport a dostanete se k němu spíš díky rodinné tradici nebo kamarádům,“ upřesňuje Ivo Pelc.
A kdo si to zkusí, třeba pak vydrží běhat s mapou v ruce až do smrti. „Zažil jsem už běžce, který v osmdesáti letech na závodech umřel,“ překvapí Václav Pelc. Orientační běh je hlavně životním stylem. A díky němu o víkendu závodili Pelcovi ve středních Čechách, v nejbližší době je čeká závod v Kašperských horách a na začátku října pak Vodňanský kapr. Jeden z mála podniků na Strakonicku.