Bydlení musí odpracovat
Litvínov / Nová pravidla v městských ubytovnách U Bílého sloupu a UNO v Litvínově platí od počátku ledna. Jejich obyvatelé minulý týden dostali do ruky košťata a mycí prostředky. Každý, kdo nemá práci a nechodí na veřejnou službu, tam musí denně odpracovat dvě hodiny.
Největší problémy na ubytovně měla radnice s neplatiči. To by se mělo změnit. „Měli jsme lidi, kteří tam žili i patnáct let. Nadělali dluhy,” poznamenává místostarosta Martin Klika. Radnici došla trpělivost, neplatiče vystěhovala a sestavila jim splátkový kalendář. Zbylé se snaží přimět, aby si co nejdřív našli bydlení. Dává jim novou smlouvu vždy na tři měsíce. Kdo pravidla nedodržuje, tomu úředníci smlouvu neprodlouží.
Zpřísnila i podmínky na ubytovnách. Kromě hlídače městské policie, který netržitě dohlíží na pořádek, chodí denně do ubytoven sociální pracovnice. „Chceme lidi motivovat, aby se snažili z ubytovny dostat do běžného bydlení,” vylíčil smysl opatření Klika.
Nové smlouvy ubytovaní dostali už v lednu, povinné hodiny ale odpracovávají teprve od února. Radnice totiž musela koupit nářadí.
Ubytovna jako mezistanice
Ani z poloviny není zaplněná ubytovna U Bílého sloupu v Litvínově. Bydlí tam čtrnáct dospělých a osm dětí. Tři baráky ze šesti chce město zbourat. Předchozí nájemníci je totálně vybydleli. UNO na okraji Litvínova má třikrát více nájemníků. Pokud vyjde plán sociálních pracovníků, do roka by z nich na ubytovně neměl být nikdo.
„Jsou tady lidé, kteří by chtěli odejít, ale nevědí jak,“ říká po prvních dnech v ubytovně sociální pracovnice Eva Vršecká. Její slova potvrzuje mladá dívka, která je tam krátce. „Až si najdu práci, chci do pronájmu. Nejdřív si ale musím udělat nějakou rekvalifikaci. Snad se mi vše do roka povede,“ má jasno mladá dívka, která si nepřeje odhalit totožnost kvůli rodičům.
Jsou tam ale i lidé, kterým ubytovna vyhovuje. Proto si jsou sociální pracovnice jisté, že jejich cíl není možné splnit na sto procent.
Leden 2010 nepřinesl lidem na ubytovnu jen pomoc, ale i povinnosti. Nový režim má lidem ukázat, že i v takovémto typu bydlení platí pravidla.
Uklízejí a opravují
Musí uklízet. A to každý den. „Dosud ubytované nic nenutilo pracovat. Byli jsme se podívat, jak to dělají na ubytovnách na Slovensku, a líbilo se nám, že tam lidé nemají nic zadarmo,“ vypovídá vedoucí sociálního odboru Petra Lafková, odkud si litvínovská radnice přivezla inspiraci.
Systém na Slovensku jde ale ještě dál. „Sociální pracovníci musí nepřizpůsobivé rodiny opravdu přimět, aby si našly bydlení. Když totiž skončí rodina na ulici a děti v dětském domově, radnice musí dítěti spořit peníze,“ popisuje své poznatky místostarosta Martin Klika.
Povinnost pracovat nevyvolala mezi lidmi takové pozdvižení, jako zákaz kouření v ubikacích. „Kouřím od mládí, to mi nikdo zakázat nemůže. Už jsme si kvůli tomu domluvili schůzku na radnici,“ říká Helena Magyárová, která bydlí po ubytovnách už třináct let. Teď doufá, že jí Eva Vršecká pomůže najít byt. Nemá dluhy, v pokojích je naklizeno, dobře vychází se sociální pracovnicí.
Oblíbenější UNO
I lidé na ubytovnách UNO reagují na novinky různě. „Říkají, že nechtějí pracovat zadarmo,“ tlumočí nesouhlasné reakce na dvouhodinovou šichtu strážný správce Emil Žigmund. Problémovější lidé mají pokoje v baráku, kde má strážný služebnu s kamerami. „Normálně kouřím v baráku, proč bych měla chodit ven? Nikdo mi nic takového neřekl,“ zkouší se vymluvit Ema Tomášová, když jí strážný odvětí, že o nových pravidlech dávno mluvili.
V dalším domě, kde žije i Lenka Bogarová se dvěmi dětmi a přítelem, je situace opačná. Všude je čisto a jiná atmosféra. „Nikdy jsme tu nekouřili uvnitř a uklízela jsem, ještě než zavedli nová pravidla,“ říká třiadvacetiletá žena. Na UNO žije spokojeně více než tři roky. „Je tu větší klid, děti tu nejsou tak drzé, jako ve městě, mají hřiště,“ pochvaluje si mladá žena.
Do léta měli hned u ubytovny malou prodejnu, teď je zavřená a lidé musí pro všechno do města. Přesto jsou rádi, že jsou stranou.
